Poraženi vlastní zbraní: Finové ničili Němce a Sověty ukořistěnou technikou

Poraženi vlastní zbraní: Finové ničili Němce a Sověty ukořistěnou technikou
06 / 02 / 2020, 13:00

Finské obrněné síly v letech 1939-1945, tedy v době z finského pohledu Zimní a Pokračovací se Sovětským svazem a Laplandské války s Německem, užívaly, podobně jako ostatní složky armády, velmi pestrou paletu zbraní různé provenience. Kromě zastaralých tanků, s nimiž do konfliktu vstupovaly, šlo především o sovětskou kořistní techniku a zakoupenou techniku německou. Finové se velmi rychle poučili z počátečních neúspěchů a kombinace vyspělých zbraní a využití specifických předností boje na známém, vlastním území ve spravedlivé válce, slavila úspěch. Jak na sovětských tancích proti Sovětům, tak později, v omezené míře, na německých proti Němcům.

První finský tankový pluk vznikl v roce 1919, a podobně jako v drtivé většině zemí tehdejšího světa, od Československa po Japonsko, tvořily jeho výzbroj na svou dobu velmi progresívní francouzské tanky Renault FT. Během 30. lety bylo rozhodnuto o jejich náhradě britským typem Vickers-Armstrong 6-ton. Další proslulý typ, o jehož konstrukci se opíraly mj. sovětské T-26 nebo polské 7TP. Protože finská vláda šetřila, byly dodávány bez výzbroje, optiky a rádia. A v době přepadení země Sovětským svazem (30. listopadu 1939) tak disponovaly obrněné síly finské armády 32 zastaralými Renaulty FT a 26 neozbrojenými 6tunovými Vickersy. Rudá armáda tou dobou disponovala 2500 tanky.

T-26

Přesto se Finům podařilo díky znalosti své země a pružné a účinné taktice na jedné straně, a neschopnosti a naivitě nepřítele na druhé straně, sovětský postup zastavit. Nasadili přitom i své tanky, a sice třináct Vickersů, které byly narychlo vyzbrojeny 37mm kanóny Bofors. Karta se při tomto pokusu obrátila. Finové neměli s nasazením tanků praktické zkušenosti. Tanky byly poruchové. Nadto úvodní fázi útoku poznamenalo vlastní dělostřelectvo, které vedlo palbu do vlastních pozic. Nevhodně byla nasazená i pěchota, bez účinné koordinace s tanky a jejich nezkušenými osádkami. Výsledkem byl odražený útok a ztráta osmi tanků.

Přes značnou početní i technologickou převahu Sověti neuspěli a museli se s koncem Zimní války spokojit se ziskem 11 % finského území. A Finové se poučili, mj. z nešťastné tankové bitvy u Honkaniemi. A kromě toho během války dobyli bezmála 200 sovětských tanků, především lehké T-26 a pěchotní T-28, z nichž mnohé uvedli do vlastní služby. S cílem získat zpět ztracené území se připojili k německému útoku na SSSR během konfliktu, kterému říkají Pokračovací válka. Stalo se tak mj. v přímém důsledku sovětského bombardování finských letišť, tedy de facto opět v reakci na sovětskou agresi proti finskému území.

Obrněné síly, nyní mnohem lépe připravené, a vybavené množstvím ex-sovětské techniky, vedly útok Východní Karélií, a do prosince bylo cíle dosaženo a původní finské území dobyto zpět. Maršál Mannerheim 6. prosince 1941 nařídil další ofenzívní postup zastavit. A finské obrněné síly rostly, protože se jim dařilo i nadále získávat protivníkovu obrněnou techniku. Nyní ovšem šlo již o pokročilé střední tanky T-34 a těžké KV-1, namnoze padnuvší do finských rukou pro technické problémy a nedostatek paliva. Z obrněného praporu disponujícího v listopadu prvoválečnými Renaulty a neozbrojenými Vickersy byla v únoru 1942 moderní obrněná brigáda schopná proti Rudé armádě nasadit množství její vlastní techniky.

ISU-152

Od začátku roku 1942 do léta 1944 se fronta mezi SSSR a Finskem ustálila a boje se omezily na podivnou zákopovou válku. Finové nechtěli a nepotřebovali "Rusko dobýt", byli na svém. A s výhledem na očekávaný budoucí pokus Sovětů situaci zvrátit, posilovali. V červnu 1942 je vytvořena na základě existující brigády a elitní myslivecké brigády obrněná divize. Kromě kořistní techniky včetně samohybek SU-76, SU-152 a ISU-152, tanků T-34/85 nebo samohybných děl BT-42, což byla nepříliš úspěšná kombinace sovětského podvozku lehkého tanku BT-7 a věže se 114mm britskou houfnicí, posílily divizi také v Německu zakoupené střední tanky Panzer IV J (15 kusů) a útočná samohybná děla Sturmgeschütz III G s účinným protitankovým kanónem (těch bylo na přelomu let 1943 a 1944 zakoupeno na 60 kusů).

Letní sovětská ofenzíva v roce 1944 Finy překvapila. Technologicky byla Rudá armáda opět dosti napřed, a na finské straně mohly vzdorovat úspěšně jedině vzácné kořistní kusy a německá technika. Především StuGy III (jimž Finové říkali "Sturmi") se v bitvách o Tali-Ihantala osvědčily, ostatně stejně jako v německé službě, se specifickou finskou výhodou znalosti terénu a jeho dokonalého využití. Souběžně probíhající jednání postavená na neexistujícím finském zájmu vést válku po boku Německa, s nímž nesdílelo žádné cíle, vyvrcholila příměřím z 5. září 1944.

StuG III Ausf. G

Německé síly se měly z Finska do 15. září stáhnout, přičemž Finsko nemělo zájem ani na válce s Německem. Němci ovšem složitou situaci vyřešili po svém a napadli finský ostrov Suursaari. Finská posádka se sovětskou vzdušnou podporou se ubránila a Finsko se ocitlo ve válce s bývalým spojencem. StuGy III praporu útočných děl a 5. mysliveckého praporu finské obrněné divize se koncem září 1944 střetly s německou 7. horskou divizí u Pudasjärvi. Šlo však i nadále spíše o přestřelky omezeného rozsahu. Výsledkem dalších jednání se Sovětským svazem byl také požadavek na redukci finských obrněných sil. S určitými zárukami vlastní svrchovanosti to bylo pro zkoušenou finskou ekonomiku vlastně požehnáním. Obrněná divize byla stažena z fronty již v říjnu a redukována na obrněný prapor.

Finské nasazení v Zimní, Pokračovací i Laplandské válce mělo skvělé výsledky. Kromě všech zřejmých nevýhod i výhod se vyznačovalo tím, že jejich obrněné síly nasadily proti Sovětům sovětské tanky a děla, a v závěru bojů pak i německé proti Němcům.

Filmová bitva u Tali-Ihantala:

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace