foto: Uknown author / Public Domain / Wikimedia Commons/T-26
V letech 1939 až 1945, kdy Finsko čelilo Sovětskému svazu a Německu, se ukázalo jako velmi schopné přizpůsobit se situaci. Díky kombinaci ukořistěné sovětské techniky a zakoupených německých zbraní dokázali Finové efektivně bojovat proti početnějším nepřátelům.
Finské obrněné síly v letech 1939–1945, tedy v období Zimní a Pokračovací války se Sovětským svazem a Laplandské války s Německem, používaly velmi pestrou škálu zbraní různého původu. Kromě zastaralých tanků, s nimiž vstoupily do konfliktu, šlo zejména o ukořistěnou sovětskou techniku a zbraně zakoupené od Německa. Finové se rychle poučili z počátečních neúspěchů a kombinace moderní výzbroje a využití výhody boje na vlastním území vedla k nebývalému zvýšení úspěšnosti. Tato taktika se projevila jak v použití sovětských tanků proti Sovětům, tak později, v omezené míře německých tanků proti Němcům.
Finská výzbroj a Zimní válka
První finský tankový pluk vznikl v roce 1919, a podobně jako v drtivé většině zemí tehdejšího světa, od Československa po Japonsko, tvořily jeho výzbroj na svou dobu velmi progresivní francouzské tanky Renault FT. Během 30. let bylo rozhodnuto o jejich náhradě britským typem Vickers-Armstrong 6-ton. Jednalo se o další proslulý typ tanku, o jehož konstrukci se opíraly mj. sovětské T-26 nebo polské 7TP. Protože finská vláda šetřila, byly dodávány bez výzbroje, optiky a rádia. V době přepadení země Sovětským svazem (30. listopadu 1939) tak disponovaly obrněné síly finské armády 32 zastaralými Renaulty FT a 26 neozbrojenými 6tunovými Vickersy. Rudá armáda však tou dobou disponovala nejméně 2 500 kusy tanků.
Přesto se Finům podařilo díky znalosti své země a pružné a účinné taktice na jedné straně, a neschopnosti a naivitě nepřítele na straně druhé, sovětský postup zastavit. Nasadili přitom i své tanky, a sice třináct Vickersů, které byly narychlo vyzbrojeny 37mm kanóny Bofors. Karta se při tomto pokusu obrátila. Finové neměli s nasazením tanků praktické zkušenosti. Tanky byly poruchové. Nadto úvodní fázi útoku poznamenalo vlastní dělostřelectvo, které vedlo palbu do vlastních pozic. Nevhodně byla nasazená i pěchota, která byla bez účinné koordinace s tanky a disponovala nezkušenými osádkami. Výsledkem byl odražený finský útok a ztráta osmi tanků.
Finská odplata a pokračovací válka
Přes značnou početní i technologickou převahu Sověti neuspěli a museli se s koncem Zimní války spokojit se ziskem 11 % finského území. Finové se poučili, mj. ze zmiňované nešťastné tankové bitvy u Honkaniemi. Finská armáda během války zajala bezmála 200 sovětských tanků, především lehké T-26 a pěchotní T-28, z nichž mnohé uvedla do vlastní služby. S cílem získat zpět ztracené území se Finové připojili k německému útoku na SSSR během konfliktu, kterému říkají Pokračovací válka. Stalo se tak mimojiné v přímém důsledku sovětského bombardování finských letišť, tedy de facto opět v reakci na sovětskou agresi na finském území.
Obrněné síly, nyní mnohem lépe připravené, a vybavené množstvím ex-sovětské techniky, vedly útok Východní Karélií a do prosince bylo cíle dosaženo. Původní finské území bylo dobyto zpět. Maršál Mannerheim 6. prosince 1941 nařídil další ofenzívní postup zastavit. Finské obrněné síly rostly, protože se jim dařilo i nadále získávat protivníkovu obrněnou techniku. Nyní ovšem šlo již o pokročilé střední tanky T-34 a těžké KV-1, namnoze padnuvší do finských rukou pro technické problémy nebo nedostatek paliva. Z obrněného praporu, disponujícího v listopadu prvoválečnými Renaulty a neozbrojenými Vickersy, byla v únoru 1942 moderní obrněná brigáda schopná proti Rudé armádě nasadit množství její vlastní techniky.
Od začátku roku 1942 do léta 1944 se fronta mezi SSSR a Finskem ustálila a boje se omezily na podivnou zákopovou válku. Finové nechtěli a nepotřebovali "Rusko dobýt", byli na svém. S výhledem na očekávaný budoucí pokus Sovětů situaci zvrátit tak posilovali své obranné linie. V červnu 1942 byla na základě existující brigády a elitní myslivecké skupiny vytvořena nová obrněná divize. Tato jednotka byla vybavena kořistní technikou zahrnující samohybná děla SU-76, SU-152 a ISU-152, a tanky T-34/85. Mezi výzbrojí byla i samohybná děla BT-42, která kombinovala sovětský podvozek lehkého tanku BT-7 s věží vybavenou 114mm britskou houfnicí, avšak nebyla příliš úspěšná. Divize byla dále posílena 15 středními tanky Panzer IV J a přibližně 60 útočnými samohybnými děly Sturmgeschütz III G s účinným protitankovým kanónem. zakoupenými v Německu na přelomu let 1943 a 1944.
Psali jsme
Sturmgeschütz III ( STUG) bolo nemecké útočné delo postavené na podvozku tanku Panzer III. Ide o najvýznamnejšiu modifikáciu tohoto tanku a najrozšírenejší...
Rudá Armáda se vrací do Finska
Letní sovětská ofenzíva v roce 1944 Finy překvapila. Technologicky byla Rudá armáda opět výrazně napřed, a na finské straně mohly účinně vzdorovat pouze vzácné kořistní kusy a německá technika. Především StuGy III (jimž Finové říkali "Sturmi") se osvědčily v bitvách o Tali-Ihantala, stejně jako se prokázaly účinné v německé službě. Finskou specifickou výhodou byla znalost terénu a jeho dokonalé využití. Souběžně probíhající jednání, která se zakládala na neexistujícím finském zájmu vést válku po boku Německa, s nímž nesdíleli žádné cíle, vyvrcholila příměřím 5. září 1944.
Německé síly se měly z Finska do 15. září 1944 stáhnout, přičemž Finsko nemělo zájem ani na válce s Německem. Němci ovšem složitou situaci vyřešili po svém a napadli finský ostrov Suursaari. Finská posádka se ubránila i s pomocí sovětské vzdušné podpory a země se tak rázem ocitla ve válce s bývalým spojencem. StuGy III praporu útočných děl a 5. mysliveckého praporu finské obrněné divize se koncem září 1944 střetly s německou 7. horskou divizí u Pudasjärvi. Šlo však i nadále spíše o přestřelky omezeného rozsahu. Výsledkem dalších jednání se Sovětským svazem byl také požadavek na redukci finských obrněných sil. S určitými zárukami vlastní svrchovanosti to bylo pro zkoušenou finskou ekonomiku vlastně požehnáním. Obrněná divize byla stažena z fronty již v říjnu a redukována na obrněný prapor.
Psali jsme
Simo Häyhä s finskou variantou ruské pušky Mosin Nagant zabil v roce 1939 během 100 dní takzvané Zimní války 505 sovětských vojáků.
Finské nasazení v Zimní, Pokračovací i Laplandské válce přineslo vynikající výsledky. Navzdory všem zřejmým nevýhodám se jejich obrněné síly vyznačovaly unikátním přístupem: proti Sovětům používaly ukořistěné sovětské tanky a děla, a v závěru bojů pak německou techniku proti Němcům. Finské obrněné síly prokázaly mimořádnou schopnost adaptace a improvizace, což jim umožnilo účinně čelit početnějšímu a technicky vybavenějšímu nepříteli. Tento úspěch byl výsledkem kombinace vynikajícího strategického vedení a odhodlání vojáků, kteří bojovali za svou vlast. Navíc se ukázalo, že i v těžkých podmínkách může být využití techniky protivníka klíčem k úspěšné obraně.
Filmová bitva u Tali-Ihantala:
Zdroje: iwm.org.uk, airandspaceforces.com, tankafv.com, jaegerplatoon.net
Tagy