Autor: wikipedia, public domain|Popisek: Obrněný křižník Averoff u Elli, Vasiileios Chatzis
Největší námořní bitvou tzv. balkánských válek bylo střetnutí u Elli, které se také říká bitva u Dardanel, jež proběhla 16. prosince 1912 mezi loďstvy Řeckého království a Osmanské říše. V době, kdy řecké námořnictvo opět čelí intenzivním provokacím svého souseda a "spojence" si připomeňme příběh, kvůli němuž "Turčín běsnil jako pominutý". Jeho loďstvu nicméně nevelel vrchní eunuch Hadži Baba, ale kapitán Ramiz Bey z paluby bitevní lodi Barbaros Hayreddin, a prohrál, ač měl nad řeckým kontradmirálem Kountouriotisem papírově převahu.
Balkánské války byly sérií konfliktů, během nichž se balkánské národy zbavovaly osmanské nadvlády, resp. dál omezovaly turecký vliv a rozšiřovaly své území. Do první balkánské války vstoupily 26. září 1912 Bulharsko a Řecko podpořené Černou Horou, které vytvořily tzv. Balkánský svaz. Žádaly od Turecka autonomii křesťanských oblastí. Osmanská říše ultimátum odmítla a v předvečer první světové války se tak rozhořel ostrý konflikt, do které se na obou stranách dohromady zapojilo přes milion vojáků.
Kromě operací na pevnině, především v Makedonii a Thrákii, probíhaly také námořní operace - Řecko se zmocňovalo ostrovů ve východním Egejském moři, vč. Lemnosu, Thasosu nebo Lesbosu. Osmanské loďstvo bylo papírově silnější, ale také pasivní a zůstávalo v přístavech - do prosince 1912.
Řecké královské námořnictvo nemělo mnoho těžkých jednotek. Tři staré obrněné lodě třídy Hydra z let 1889-1890 již v moderním námořním konfliktu obstát nemohly, stejně jako plachetní křižník Navarchos Miaoulis. Jedinou moderní těžkou lodí byl silný a rychlý obrněný křižník Georgios Averoff italské třídy Pisa, který vstoupil do služby v roce 1909 (a dodnes ho můžete navštívit, kotví v Athénách), vyzbrojený čtyřmi děly ráže 234 mm a osmi děly ráže 190 mm. Dále zde byly torpédoborce třídy Thyella, Niki, Thiria a dva německé třídy V, celkem čtrnáct jednotek, a do počtu stará parní fregata z roku 1860, šest torpédových člunů. A také ponorky Xiphias a Delfin, která je historicky první ponorkou, jež napadla nepřítele torpédem.
Osmanské námořnictvo bylo silnější, ač v předchozím konfliktu s nepoměrně mocnější Itálií o mnoho lodí přišlo. Disponovalo dvěma původně německými bitevním loděmi, pre-dreadnoughty třídy Brandenburg, vyzbrojenými šesti děly ráže 280 mm a 6 děly ráže 105 mm, dvěma starými obrněnými loděmi, šesti křižníky, šesti torpédoborci a 21 torpédovými čluny.
14. prosince 1912 vyslali Turci do Egejského moře chráněný křižník Mecidiye, aby změřil síly s řeckým Averoffem, což bylo samo o sobě dosti odvážné (osmanská loď, postavená ve Spojených státech v letech 1901-1903, měla dvě děla ráže 152 mm a osm děl ráže 120 mm a nebyla pro obrněný křižník soupeřem). Řekové odpověděli nasazením torpédoborců a torpédových člunů, ale úspěch nezaznamenali. O dva dny později se strhla bitva, která byla od bitvy u Cušimy v roce 1905 do té doby největším námořním střetnutím, bitva u Elli.
Na řecké straně se jí účastnil nejen obrněný křižník Averoff jako vlajková loď, ale i všechny tři obstarožní obrněné lodě, a čtyři torpédoborce. Turci nasadili obě bitevní lodě, obě obrněné lodě, chráněný křižník a čtyři torpédoborce.
Obě linie zahájily palbu na vzdálenost 12 tisíc metrů, Turci první, ale nepřesně. Řekové odpověděli třemi zásahy na chráněném křižníku Mecidiye. Tři řecké pomalé obrněné udržovaly paralelní kurz s tureckou linií a pokračovaly v palbě, zatímco admirál Kountouriotis na Averoffu vyrazil vpřed a díky rychlosti křižníku (23,5 uzlu) se mu podařilo položit ve vzdálenosti tří tisíc metrů osmanské sestavě "příčku na T" - využil plnou boční salvu proti v čele plující vlajkové bitevní lodi Barbaros Hayreddin, kterou těžce poškodil. Útok měl drtivý dopad na tureckou morálku, jejich formace se rozpadla a začala ustupovat pod ochranu pobřežních baterií, které zastavily řecké pronásledování.
Díky úspěchu pojistili Řekové předchozí úspěchy. 18. ledna 1913 se turecký pokus o vyplutí opakoval. V bitvě u Lemnosu Kountouriotis opět Beye porazil, těžce poškodil tři jeho lodě, a definitivně tak ukončil pokusy osmanského loďstva o změnu poměru sil v Egejském moři.
- Zdroj: Karl Wilhelm Augustus Darr, The Ottoman Navy 1900-1918 : a study of the material personnel and professional development of the Ottoman Navy from 1900 through the Italian, Balkan, and fifirst World Wars