Poslední cesta. Zranění vojáci měli být dopraveni do Německa, nakonec našli smrt na Sněžce

Trochu pozapomenutá, přesto tragická událost, která se stala na konci druhé světové války. Po nárazu do Sněžky zahynulo německých 23 vojáků letounu Ju 52. Nepříznivé podmínky a především silný vítr způsobil, že se stroj zřítil do svahu Sluneční jámy na úbočí Sněžky.

V únoru 1945 byl konec války téměř na spadnutí. Bylo jasné, že Německo nemůže největší ozbrojený konflikt v dějinách vyhrát. Ve stejnou dobu provádí kolem Vratislavi obkličovací manévr Rudá armáda, Němců se zmocňuje panika a snaží se o rychlou evakuaci zraněných vojáků do lazaretů.

V noci na 23. února 1945 na vratislavské letiště dosedá letoun Junkers Ju 52, jehož úkolem je zraněné vojáky bezpečně dopravit do Německa, patrně do Drážďan, to však s jistotou nemůžeme říct. Tam však stroj nikdy nedoletí. Junkers pilotuje Emil Hannemann a Albert Link, kteří z noci z 22. na 23. února startují z obklíčené Vratislavi.

Noc však nevěstila vůbec nic dobrého. Počasí bylo celou dobu velmi nepříznivé, německý letoun doslova nabitý k prasknutí - místo obvyklé kapacity 16 lidí se v něm nyní tísnilo 28 - se musel prodírat sněhovými přeháňkami a hlavně odolávat silnému větru. Plně naložený letoun byl navíc těžkopádný a posádka začala být lehce nervózní.

Navigátor vedl junkers směrem do Československa, nicméně udržovat kurs v nepříznivých podmínkách bylo stále těžší. Osazenstvo stroje natušilo, že došlo k odchýlení od kursu. Oblačnosti začalo přibývat, vítr zesiloval, dosahoval v jednu chvíli až 110 km/h, posádku obtěžovaly i neustálé turbulence.

Brzy ráno 23. února 1945 už byly podmínky tak špatné, že bylo zřejmě otázkou času, kdy dojde k tragédii. A ta skutečně přišla. Kolem 4. hodiny ranní piloti ztratili nad strojem kontrolu a junkers krátce před čtvrtou hodinou ráno narazil do svahu Sluneční jámy ve výšce 1 300 metrů nad mořem. Havárii nepřežilo 23 lidí včetně pilotů a ironií zůstává, že místo toho, aby dorazili na léčení do Německa, našli smrti na Sněžce v Československu.

Šesti vojákům oděným jen v pyžamech a bičovaným silnou vánicí se podařilo dostat z hořícího letounu a po strastiplné cestě dorazili k horské boudě Růžohorky, kde se jich ujali místní obyvatelé, kteří jim pomohli přečkat následující dny. V tomto případě je možné hovořit s nadsázkou o zázraku.

Na místo tragédie posléze vyrazila záchranná skupina v čele s Robertem Hoferem, která poměrně dlouho po vraku letounu pátrala. Hofer platil za místního znalce, přesto se skupině podařilo objevit trosky stroje až kolem poledne.

Trosky letounu jsou vystaveny v informačním středisku v Malé Úpě-Pomezních Boudách, kde přitahují stále pozornost místních i turistů. Je zde k vidění například hvězdicový motor Junkersu nebo části trupu z vlnitého plechu.

 

Zdroj: history.com