Poslední den v životě ,,Pouštní lišky" Erwina Rommela. Vyděšený syn radil otci se postavit na odpor

Erwin Rommel byl považován za jednoho z nejlepších polních taktiků druhé světové války, nicméně v průběhu konfliktu se začal čím dál silněji stavět proti Adolfu Hitlerovi. Ten ho obvinil po neúspěšném atentátu v roce 1944 ze spiknutí proti němu, což se rovnalo prakticky rozsudku smrti.

Erwin Rommel vstoupil do historie jako zdatný velitel a jeden z nejlepších polních taktiků své doby. Jako nejmladší z generálů nacistického Německa byl povýšen do hodnosti polního maršála. Nicméně Rommel měl již od roku 1942 vážný vnitřní problém s Hitlerovým vedením války a nacistickou vládou. Rommel postupem času přestával považovat nacistického diktátora za hlavu Třetí říše a popouzel ho také fakt, že se Hitler jen pramálo staral o osud německých jednotek či civilistů. Proto ,,Pouštní liška" začala sympatizovat s protihitlerovskou opozicí.

Když operace Valkýra, která měla v roce 1944 usmrtit Adolfa Hitlera, selhala, dostal se Rommel do užšího okruhu podezřelých. Hitler, který si Rommela vážil a jeho zásluhy uznával, pojal podezření, že to byl právě polní maršál, který o spiknutí věděl. Smyčka se začala nebezpečně utahovat a Rommel dostal ,,na výběr" dvě možnosti - buď se s ním bude konat lidový soud (Volksgericht) pro velezradu, nebo spáchá dobrovolně sebevraždu. Rommel volil druhou možnost.

Poslední den svého života, trávil Rommel doma s rodinou. 14. října 1944 ráno zhruba v 7:00 se nasnídal se svým 15letým synem, pak se prošel na zahradě svého domu. V poledne dorazili Hitlerovi emisaři - generál Wilhelm Burgdorf a generálmajor Ernst Maisel a zdvořile požádali, jestli mohou o samotě hovořit s Rommelem. Před setkáním s dvěma Hitlerovými muži se Rommel převlékl do uniformy Afrikakorpsu. Burgdorf a Maisel zopakovali Hitlerovy možnosti, které byly obě pro polního maršála bezvýchodné.

Pokud by se Rommel z jakéhokoliv důvodu zdráhal ukončit vlastní rukou svůj život, mělo by to nedozírné následky pro jeho rodinu. Ta měla být uvězněna a sama čelit lidovému soudu. Rommel nakonec souhlasil, že spáchá sebevraždu, jak už jsme zmínili, ale trval na tom, že bude moci říct rodině okolnosti jeho odchodu ze světa. S tím Hitlerovi emisaři souhlasili.

Svému synovi Rommel posléze sdělil, že za 15 minut už nebude mezi živými Vyděšený Manfred byl v šoku a zeptal se otce, jestli se bude bránit. Rommel jasně vysvětlil synovi, jak se věci mají, a že jakýkoliv odpor by měl fatální důsledky pro jeho rodinu. V Rommelově domě byl přítomen také kapitán Hermann Aldinger, starý přítel z první světové války. Polní maršál Aldingerovi vysvětlil, co bude následovat, ten chtěl svého přítele bránit a ,,raději zemřít v dešti kulek". Takový scénář však Rommel kategoricky odmítl.

A pak přišel okamžik pravdy. Rommel opustil naposledy svůj dům obklopen Manfredem a Aldingerem a nastoupili do připraveného vozu. Přijeli do odříznuté lesní oblasti, která byla vzdálená od civilizace, takže nebylo pravděpodobné, že se objeví nějací ,,nezvaní" svědkové. Zato bylo místo plné příslušníků gestapa, kteří měli dohlédnout na ,,správné" dodržení scénáře. Jak později napsal Manfred, pokud by se Rommel na poslední chvíli vzepřel, měli ho gestapáci zastřelit.

Rommel pozřel kyanidovou kapsli a během pár minut umírá. Jako oficiální příčina uznávaného velitele byl podle předem připravného plánu označen infarkt, který byl způsobený následky zranění spojenecké stíhačky ze dne 17. července 1944. Rommelovi nacistická říše uspořádala pompézní státní pohřeb a veřejnost se nikdy neměla dozvědět o okolnostech Rommelova odchodu ze světa.

A jaké byly osudy Rommelova syna? Manfred zvažoval v průběhu války vstup do jednotky Waffen-SS, ale jeho otec se postavil proti. Manfred studoval po válce právo na univerzitě Tübingen a pracoval nejprve jako právník. Později vstoupil do politiky, v letech 1974 - 1996 zastával funkci primátora Stuttgartu. Z politiky se stáhl v roce 1996, protože se mu zhoršilo vleklé onemocnění - Parkinsonova choroba. Je autorem několika politických i zábavných knih. Zemřel v roce 2013 ve věku 84 let.

 

Zdroj: historynet.com