Poslední plavba a osud U-967

Poslední plavba a osud U-967
Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 101II-MW-3704-13A / Schlemmer / CC-BY-SA 3.0|Popisek: U-967
08 / 09 / 2022, 10:00

Obrovské množství Kriegsmarine objednaných ponorek za války ve skutečnosti nic nepotopilo a u U-967 to dlouho vypadalo podobně.

Ponorka U-967 byla objednána 1. června 1941, stavba zahájena v loděnici Blohm & Voss, Hamburg 16. května 1942, spuštěna na vodu 4. února 1943 a přijata do služby 11. března s kapitánem Oblt. zur See Herbertem Loederem. K první bojové plavbě se po výcviku dostala až od 5. října, kdy byla šance na úspěch opravdu prachmizerná. Z Kielu zamířil do Bergenu v Norsku a odtud na bezvýslednou 52denní výpravu až do západního Atlantiku, kterou ukončil 1. prosince v Saint-Nazaire. Vrátila se bez jednoho námořníka, Mechanikergfreiter Hans Brackert, který skončil ztracený v moři 12. října.

Zajímavým momentem bylo i jejich šťastné vyváznutí 21. listopadu, kdy v 06.12 se Flakem bránili útoku nějakého "Halifaxu", což ve skutečnosti mohl být B-24 Liberator BZ819/XB-A od 53. Squadrony, pilotovaný W/Cdr Hughem Robertem Arthurem „Jumbo“ Edwardsem, který chránil konvoj SL 139 (66 obchodních a 20 eskortních plavidel). Světlomet Leigh Light se nerozsvítil, a tak cíl neviděl. Důvodem bylo poškození z předchozího útoku na ponorku U-648. U-967 unikla i 30. listopadu, kdy ji bomby z jiného letadla minuly v Biskajském zálivu. Druhá plavba započala 20. ledna 1944 a skončila po 35 dnech ve Středomořském Toulonu, což znamená, že se jí podařilo proklouznout Gibraltarskou úžinou pod plnou kontrolou spojenců. To byl konec jejího kapitána, který po přestávce zamířil na U-309.

Novým velitelem U-967 se stal Kptlt. Albrecht Brandi, který v minulosti působil na U-380. Z Toulonu vyplul 11. dubna a 5. května v 02.26 vystoupil na povrh v kvadrátu CH 7544, kdy použil přístroj FuMB 7 Naxos U, který byl schopen zachytit odrazy nepřátelských radarů o větších délkách. V 03.23 se přesunul do CH 7542 a v 03.43 zachycoval pravidelné radarové odrazy od hladinových plavidel. Objevil se stín nepřátelské lodi, tak se potopil a v 03.54 vypálil ze zadního torpédometu Zaunkönig. Exploze nastala po 11 min. a 58 s, ale to muselo být na konci dráhy. Ponorka šla opět nahoru do periskopové hloubky. V 04.30 byl hydrofonem zachycen nepřátelský torpédoborec. Byl zahlédnut a v 04.41 bylo po něm na vzdálenost 5000 m vystřeleno další zvukem naváděné torpédo.

 Zásah byl zaslechnut po 2 min. a 2 s, tedy asi po 1400 m, následovaný zvuky potápějící se lodi. Od 1. května plul z Bizerty obrovský konvoj GUS 38, který v podobě 107 lodí směřoval do Hamton Roads. Americkou eskortu tvořilo 16 jednotek a protiletadlový křižník HMS Delhi. V 02.25 konvojového času zachytil USS Chase radarový kontakt 6000 yardů před konvojem, potvrzený Kurtem Taney a torpédoborcem USS Laning.

Posledně jmenovaný se přiblížil a viděl ponorku ponořovat se. Kontakt mu zmizel v 02.44. Následoval rozkaz rozběhnout za záděmi se nalézající klamavé motory FXR, které měly na sebe nalákat Zaunkönig. USS Lowe, USS Fechteler a USS Fessender byly odeslány chránit levou stranu konvoje. V 03.12 zaregistrovali velkou explozi, což muselo být ono první torpédo. Po nějaké době, kdy nebylo zachyceno vůbec nic, provedl USS Fechteler, jenž dostal jméno podle Rear Adm. Augustuse Francise Fechtelera, celkem ostrý obrat doprava. Při něm byl zasažen Zaunkönigem, i když za sebou táhl FXR.

Výbuch na torpédoborci byl velmi silný. Došlo k němu přibližně uprostřed lodi na levoboku. Loď se nejdříve naklonila doprava a poté se naopak ponořil více na levobok, aby se nakonec srovnala. Prohlídka ukázala, že se loď láme mezi první a druhou strojovnou. Na začátku to ještě vypadalo, že by mohla být zachráněna, takže byl povolán remorkér z Gibraltaru, protože k zásahu došlo asi 25 námořních mil jihovýchodně od Isla de Alborán. Když HMS Hengist dorazil, bylo jasné, že je tomu jinak. Kapitán Lt. Cmdr. Calver B. Gill obdržel hlášení, že vaz je opravdu zlomen. Čluny a rafty byly spuštěny a lodi začaly nabírat posádku.

Z 29 padlých a zraněných zemřeli dva až na utrpěná zranění, což znamená, že 25 svá těžká zranění přežilo. Záď šla pod vodu v 05.15 a příď o pár minut později. U-967 se vrátila do Toulonu, kde pak byla těžce poškozena bombardováním a 19. srpna vlastní posádkou potopena, aby nepadla do spojeneckých rukou.    

Autor: Mgr. Tomáš Bouzek, vojenský historik

 

Zdroj: history.com

Tagy článku