Poslední ruský car měl tetování v podobě čínského draka - štěstí mu ale nepřineslo

Poslední ruský car měl tetování v podobě čínského draka - štěstí mu ale nepřineslo
foto: Boissonnas & Eggler, photographer, active 1902-1923, St. Petersburg, Nevsky 24. – Královská sbírka – Londýn, Volné dílo/Car Mikuláš II.

Budoucí ruský car se v roce 1890 vydal se svým mladším bratrem Jiřím a bratrancem stejného jména, princem Jiřím z Řecka na cestu kolem světa. Mikuláš tehdy navštívil Egypt, Indii, Singapur a Bangkok. V roce 1891 se dostal do Japonska, a jako velký fanoušek tetování zahlédl v Nagasaki obrázek tetování místního umělce.

Během pobytu na palubě ruského imperiálního křižníku Pamjať Azova v přístavu Nagasaki tedy požádal o schůzku s umělcem, jehož dílo ho zaujalo. Během návštěvy Kyota dorazil na palubu ruské lodi japonský tatér s ukázkami svého díla. Budoucí car Mikuláš požádal o vytetování tradičního čínského draka a po několika bolestivých hodinách se na pravé Mikulášově ruce objevilo tetování znázorňující velkého černého draka se žlutými rohy a červeným břichem.

Protože carská rodina milovala fotografování a Mikuláš byl na draka pyšný, je možné najít mnoho fotografií cara s dračím tetováním, protože ten nevynechal žádnou příležitost se tetováním pochlubit.

Bohužel mu drak štěstí nepřinesl a car s dračím tetováním, kterému přezdívali Niki byl zavražděn bolševiky včetně celé své rodiny. Příkaz k těmto vraždám vydal bolševický politik Jakov Sverdlov, který stál v letech 1917-19 v čele Všeruského ústředního výkonného výboru, tedy nejvyšší tehdejší bolševické exekutivy.

Po svržení monarchie v roce 1917 větší část bývalé carské rodiny Romanovců uprchla do zahraničí, cara Mikuláše II. i s jeho potomky zavraždili v červenci roku 1918 v uralském Jekatěrinburgu bolševici. Pozůstatky mrtvých byly nalezeny až v roce 1993 a pohřbeny byly v Petropavlovském chrámu v Petrohradě.

O jejich pravosti se ale dodnes vedou spory, někteří vědci a církevní hodnostáři jsou přesvědčeni, že těla mrtvých beze stopy zmizela.

Zdroj: slavorum.org, history.com

 

Tagy