Poslední souboj pístových stíhaček – Corsairy vs. Mustangy nad Hondurasem

Poslední souboj pístových stíhaček – Corsairy vs. Mustangy nad Hondurasem
Autor: Fundación Museo del Aire de Honduras|Popisek: Fernando Soto
28 / 01 / 2020, 10:00

Poslední souboje mezi pístovým motorem poháněnými stíhačkami nebyly bojovány na obloze nad nacistickým Německem ve 40. letech 20. století ani v Koreji v 50. letech 20. století. Legendární americké stroje Corsair a Mustang si mezi sebou zabojovaly ve Střední Americe roku 1969.

Souboje stíhačů byly závěrečnou tečkou v krátkém, ale krvavém čtyřdenním konfliktu mezi Hondurasem a Salvadorem, běžně známým jako Fotbalová válka. Ačkoli několik fotbalových zápasů mezi těmito dvěma státy vyvolal počáteční nepokoje, válka byla vyvrcholením dlouhodobého napětí kvůli imigraci a pozemkové reformě.

Honduraský Corsair

Honduras se mohl pochlubit působivějším a lépe zavedeným letectvem a měl asi dvanáct strojů variant letadla Corsair jako F4U-4, F4U-5 a F4U-5N. Letouny byly nakoupeny soukromě a dováželi se prostřednictvím amerických programů pomoci. Několik z nich bojovalo v korejské válce.

Salvadorské letectvo mělo také Corsairy, asi půl tuctu strojů postavených ve firmě Goodyear, zvaných FG-1D, opotřebovaných a vyřazených z provozu. Aby je nahradili, nakoupili krátce před válkou hrstku demilitarizovaných P-51, prodaných z USA jako Cavalier Mustang IIs.

Bojové akce začaly za soumraku 14. července 1969, kdy salvadorské Douglas C-47, doprovázené dvěma Mustangy, bombardovaly letiště Toncontin v Tegucigalpě, hlavním městě Hondurasu. Ačkoli tento a několik dalších večerních leteckých útoků Hondurasany překvapilo, primárně byla újma spíše psychologická.

Během následujících dvou dnů se salvadorské a honduraské letectvo věnovalo většinou bombardovacím misím a letecké podpoře. Třetí celý den boje však honduraský kapitán Fernando Soto a jeho wingman, kapitán Edgardo Acosta, přišli na pomoc třetímu pilotovi Corsairu, který byl napaden dvojicí salvadorských Mustangů jižně od Tegucigalpy.

Soto patřil mezi nejzkušenější piloty v honduraském letectvu. Vrhl se na jeden ze dvou Mustangů, a několika zásahy ze svých 4 kanónu ráže 20 mm urazil Mustangu levé křídlo. Pilot Mustangu, kapitán Douglas Varela zemřel, když se jeho padák nedokázal rozvinout.

Později odpoledne spatřili Soto a Acosta dvojici salvadorských pilotů letících na strojích Goodyear Corsair. Odhodili své bomby namontované na křídle a pomocí svých motorů Pratt & Whitney R-2800-32W Double Wasp vystoupali nad salvadorské stíhače. Během útoku z výšky Soto zapájil jednu FG-1D. Tentokráte se pilot zachránil.

Ale Soto neměl čas si vychutnat své vítězství. Rychle si uvědomil, že Acosta zůstal ve výšce, aby kontroloval dva salvadorské Mustangy, které dorazily na scénu. K Sotově hrůze skončil zbývající salvadorský Corsair na jeho nechráněném ocase.

Dva Corsairy, jeden postavený společností Vought a druhý Goodyear, se pustily do klasického leteckého souboje. Piloti kroužili, klesali a stoupali, aby získali výhled na svého soupeře. Jako první získal výhodu Soto a po jeho palbě z kanónů salvadorský kapitán Guillermo Reynaldo Cortez zemřel v ohnivé kouli svého stroje.

Tato akce byla posledním vzdušným střetem mezi Hondurasem a Salvadorem a Soto ukončil Fotbalovou válku třemi zaznamenanými vzdušnými vítězstvími. Fernando Soto se stal ředitelem civilního letectví a byl honduraským Národním kongresem v roce 2003 prohlášen za národního hrdinu. O tři roky později zemřel. Jeho stroj s označením FAH-609 létal až do roku 1981 a poté byl umístěn do muzea. Jeho trup stále nese bílé siluety tří letounů, posledních sestřelených strojů během leteckého souboje pístových strojů.

 

Zdroj: AirSpacemag

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace