Potopení minolovky USS Skill a další úspěch U-593

Potopení minolovky USS Skill a další úspěch U-593
Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Ilustrační obrázek
22 / 08 / 2022, 10:00

Středomoří bylo mrtvým rybníkem německých ponorek. Dostat se do něj bylo velmi těžké, ale opustit jej živý, zhola nemožné.

Před svou třináctou plavbou musel mít ve francouzském Toulonu Kptlt. Gerd Kelbling dobrou náladu, protože 19. srpna 1943 obdržel zaslouženě Rytířský kříž. Ta se mu asi nevylepšila, když si přečetl rozkazy k plavbě do oblasti ostře hlídaného vylodění u Salerna. V podstatě sebevražedná mise však dopadla překvapivě dobře. V 09.10 a 09.14 hod. 21. září 1943 vyslal dvě dvojice torpéd proti konvoji NSS 3. Pozice byla asi 45 mil jižně od Salerna. Uslyšel dva výbuchy a předpokládal, že jednu loď potopil a druhou poškodil.

Skutečnost byla taková, že zasažena byla William W. Gerhard (7176 t, kapitán Olof J. Anderson), která převážela 1440 tun vojenského materiálu, včetně benzínu, munice, děl a další mechanizace. Exploze byla dost vážná, ale zahynuli jen dva lidé, zbylých 265 nastoupilo v pořádku do 15 člunů a nějakých raftů, samozřejmě včetně vojenského kontingentu. 9 z nich bylo zraněno a předáno špitální HMHS Vita. Ve 13.00 byla loď vzata do vleku, jenže za tři hodiny se ukázalo, že plameny se rozrostly a přes obrovskou snahu je uhasit, vedly ve 21.40 k výbuchu munice.  Rozlomila se a příď klesla pod hladinu. Záď poslala ke dnu palba v 10.55 další den.

Minolovka třídy Auk USS Skill byla opravena po blízkém zásahu bomby v noci 26. července 1943 v Palermu. Z Alžíru zamířila k místu vylodění. U-593 v 11.10 zaznamenala do deníku, že jeden torpédoborec patroluje tam a zpět směrem na jih a další na západ. Ten první se přibližoval tak, že na něj mohl vystřelit. Ve skutečnosti šlo o minolovku. V kvadrantu CJ6794 za klidného moře vypálil v 11.40 rozptyl tří torpéd z trubic č. 1, 3 a 4 na vzdálenost 1500 m při odhadované rychlosti cíle pouhých 10 uzlů.

Zásah byl zaznamenán přesně po 96 s. Pozoroval 40 m vysoký sloup kouře a pak potopení. Jelikož se druhá loď přibližovala rychle k jeho pozici, šel hlouběji a zamířil severozápadně směrem ke Capri. Sice dorazily další eskorty, ale hlubinné nálože shazovaly bez Asdicu a dost daleko. USS Skill byl trefen do předního skladu munice, což vedlo k druhé explozi. Předpokládalo se, že hlavice detonovala nejen munici, ale i přední sklad paliva. Na 8mil vzdáleném USS pilot viděli bílý sloup kouře, následovaný zářivými žluto-zlatými plameny, které jej pohltily. Vyšlehl do výšky 1000-1500 stop. Loď se rozlomila, ale nešla okamžitě pod vodu.

Požáry na přídi každopádně zabránily jakékoliv snaze o záchranu. Rozšířily se po celé lodi až na záď. Ta se po velké explozi potopila ve 12.00. Příď se odlomila a klesla pod vodu ve 12.10 jako výtah. Z přídě přežilo jen 5 mužů a žádného důstojníka už nikdy nikdo neviděl. Seaman 2/c Henry R. Beausoleil byl explozí vyhozen při hlídce proti minám do moře, a to na skoro sto metrů. Snad ještě větší štěstí měl Soudman 3/c Frank M. Lombardo: „Bylo přesně 11.40. Nahnul jsem se abych si kousl…a to bylo to poslední, co si pamatuji. To další, na co si vzpomínám je pocit, že jdu dolů, hlouběji a hlouběji do vody, a instinktivně jsem se otočil a vystoupal na povrch. Musel jsem být 20 až 25 stop pod vodou, podle času, jak dlouho trvalo vyplavat“.

Ocitl se 50 yardů od zádi lodi a spatřil námořníky, kteří se snažili spustit rafty. Jedním z nich byl Seaman 2/c Joseph E. Garnier, který při výbuchu vyletěl z můstku a měl obě nohy zlomené. Přesto byl schopen alespoň nějak asistovat. Pomocník při dělu Harry W. Bataille pak popisoval, jak se plameny rozšířily a šly až 60 stop do vzduchu. Najednou byl raft pastí. Všichni zranění jej museli opustit. Benzín a olej umožnil rozšíření ohně po vodě a Harry musel pomalu a za velké bolesti plavat k zádi. Nakonec se mu to povedlo. Vítr naštěstí posunul hořící skvrnu mimo a pravobok byl volný. Celkem zahynulo 72 námořníků a důstojníků, protože jeden podlehl svým zraněním o dva dny později. Jednatřicet bylo zachráněno minolovkami USS Seer a USS Speed.       

 

Autor: Mgr. Tomáš Bouzek, vojenský historik

 

Zdroj: history.com

Tagy článku

-->