Potopení USS Plymouth: Velký požár, panika, zranění muži křičí v agónii

Potopení USS Plymouth: Velký požár, panika, zranění muži křičí v agónii
Autor: Gunter Krebs, Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: USS Plymouth
05 / 07 / 2022, 16:00

Eskortní službu plnily úspěšně mnohé typy lodí. Méně obvyklé byl tzv. dělové čluny.

V březnu 1931 si americký milionář William Kissam Vanderbilt II. nechal v New Yorku dokončit jachtu Alva, a to firmou Krupp Germania Werft v Kielu. Do roku 1935 posloužila loď, kterou nechal pojmenovat po své matce Alvě Vanderbilt Belmont, při expedicích do jižního Pacifiku, Středozemí a Jižní Ameriky, ale 4. listopadu 1941 byla předána US Navy k bojovému použití, protože USA se chystaly zapojit aktivně do války s cílem získat impérium a definitivně porazit hospodářskou krizi. 23. ledna 1942 v norfolkských docích prošla závěrečnou přestavbou tak, aby se z ní 24. dubna stal hlídkový dělový člun USS Plymouth PG-57. Jako eskorta posloužil hned 8. května.

Služba byla bez větších příhod až do 2. března 1943, kdy se narazila do stíhače ponorek USS SC-1024, který potopil. Ráno 4. srpna, kdy již byl upraven na tender torpédových člunů, byl součástí konvoje NK 557, který tvořilo pouhých 6 obchodních lodí na cestě z New Yorku do Key West. Navíc tam byl i malý pobřežní transport FT.22, který se plavil na Francouzské Antily. Nebezpečí ponorek nebylo v té době příliš velké, byť v červenci ztráty trochu narostly ze směšných 21 na 51 lodí. Srpen měl být zase klidnější, byť ne pro USS Plymouth, součást eskortní skupiny Task Unit 2.9.10. USCGC Calypso, Pandora a Nemesis, což byly stíhače ponorek, byly zbylé tři eskorty.

5. srpna odpoledne křižovaly cik cak kurzem 205o při rychlosti 12 uzlů do ústí Chesapeake Bay. Asi 150 námořních mil východně byl před třemi dny napaden U-Boot, takže určité nebezpečí jejich velitelé tušili, byť nevěděli, jak velké. U-566 (Kptlt. Hans Hornkohl) prováděla průzkum hladiny periskopem. Ve 21.27 byl zahlédnut „torpédoborec“ na 26o ve vzdálenosti 2 námořních mil. Další pak na 350o ve vzdálenosti 3-4 mil. „Na bojová stanoviště.“ Ve 21.37 byla vypálena dvě torpéda z trubic č. 1 a 3. Na USS Plymouth zachytili nebezpečí sonarem příliš pozdě. Kontakt neznámého podmořského objektu byl na 1200 yardů vepředu na levoboku.

Kapitán Lt. Ormsby M. Mitchel, Jr. nařídil obrat nalevo. Ve 21.38 došlo k prvnímu zásahu po 50 s. „Okamžitě jsem se ponořil do 140 m, jelikož další torpédoborec byl poblíž.“ Ve 21.39 došlo k dalšímu zásahu. Torpédo vyrazilo před 120 s. Tento byl o to překvapivější, že torpédo se v trubici jaksi zaseklo na 30-50 s a muselo být vypuzeno nouzovou metodou. Příčinou bylo možné poškození trubice při předchozím minování. „Okamžitě po druhém zásahu jsme slyšeli velmi blízko dramatické zvuky potápění…“ Ponorka směřovala pryč kurzem 90o. Zásah na USS Plymouth byl opravdu dvojitý, byť svědci tvrdili, že pár sekund po sobě. Na lodi vypukl velký požár, který brzy dosáhl můstku, loď šla do kruhu a do pěti minut i pod vodu. Kapitán přikázal jen zastavit motory, na nic víc nebyl čas. Při výbuchu byl natolik zraněný, že nebyl schopen sepsat zprávu. Později mu museli amputovat levou nohu pod kolenem.

Mnoho členů posádky uhořelo nebo bylo natolik popáleno, že neměli šanci. Lt. Francis F. Taylor: „Zranění muži křičeli v agónii. Mohl jste jim říct kam jít nebo, že mají zůstat a oni to udělali a potvrdili. Jeden muž, který zemřel cestou, řekl: ,Pane Taylore, prosím, mohl byste ty plameny uhasit,' což jsem s pomocí dalších zrovna dělal“. Ensign (podporučík) R. Keltch a Sonar 3/c Franklin Alexander McGinty zahynuli při pomoci ostatním. Posmrtně dostali Námořní kříž, stejně jako kapitán. Mrtvých bylo celkem 95, zachránilo se 84. Ve 22.35 zaznamenali na ponorce v dáli za zádí pět detonací hlubinných pum, jinak nic. Za dva dny ovšem přišlo nepříjemné překvapení v podobě Ventury. Americký letoun o sériovém čísle 29916 od VB-128 byl pilotován Lt F. C. Crossem, který shodil 4 hlubinné nálože, ale ty nevybuchly. Navíc byl při přiblížení zasažen Flakem. Sám zahynul při nouzovém přistání na hladinu, ale dva členy posádky se podařilo najít.

V 18.15 následoval další útok, ale i s tím si posádka U-566 solidně poradila. PV-1 Ventura 29909 ze stejné jednotky tentokrát trefila, ale hlubinné bomby se odrazily a neškodně vybuchly v moři. Pilot Lt. Joseph M. George a 4 členové osádky padli po zásahu Flakem. Boj pokračoval, a ještě dvě letadla byla poškozena při zranění jedno člena posádky ponorky, a to do levé ruky. S kupou štěstí unikla. Jen na čas, 24. října šla ke dnu, byť bez ztrát na životech. Co lepšího, všichni se dostali zpět do Říše.

Autor: Mgr. Tomáš Bouzek, vojenský historik

 

Zdroj: history.net

  

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace