Poznej svého nepřítele – sovětské MiGy v rukou amerických pilotů

Během studené války Sovětský svaz provozoval tisíce stíhaček MiG-21. Vzhledem k tomu, že MiGy-21 byly rychlé, levné a schopné jak stíhacích, tak pozemních útočných misí, bylo nevyhnutelné, že se s nimi američtí piloti setkají a také se to stalo. Ale americká armáda měla oproti Sovětům jednu velkou výhodu, provozovala vlastní tajný projekt s mnoha ukořistěnými MiGy.

Ačkoli je MiG-21 starší než americká F-16, oba proudové letouny byly relativně levné stíhačky, které mohly plnit jak mise vzduch-vzduch, tak vzduch-země. MiG-21 (přezdívka NATO „Fishbed“) byl exportován do celého světa, létal od východního Německa až po Vietnam. Důkladná analýza nepřátelského stroje tedy byla nesmírně důležitá.

Během studené války se americké zpravodajské služby snažily dostat do rukou co nejvíce sovětského vojenského vybavení. Skutečný rozsah úsilí byl záhadou až do roku 1984, kdy generálporučík letectva Robert Bond zemřel při záhadné letecké havárii poblíž Oblasti 51 (Area 51).

Během týdne New York Times odhalily, že Bond nezemřel v obyčejné americké stíhačce, ale v sovětském MiGu. Dnes víme, že v rámci programu Constant Peg se létalo na sovětských a čínských proudových letounech včetně stíhaček MiG-17, MiG-21 a MiG-23. Létala na nich jen hrstka amerických pilotů, včetně kapitána Briana McCoye, vysloužilého stíhacího pilota letectva, který testoval MiG-21 pro Constant Peg. McCoy absolvoval ve stíhačce 287 letů a celkem nalétal 134,5 hodiny. McCoy sdělil své zkušenosti s nepřátelskou stíhačku v rozhovoru pro magazín Hush-Kit.

Místo toho, aby se ponořil do detailů programu Constant Peg, McCoy mluvil o tom, jaké to bylo skutečně létat s MiGem-21 ve srovnání s jinými letadly v amerických službách. Americké MiGy byly lehce upraveny, aby usnadnily americkým pilotům létání s nimi, se zelenou páskou umístěnou přes číselníky budíků, které indikovaly normální provozní parametry. Ostatní vybavení včetně vystřelovací sedačky bylo ponecháno na místě.

McCoy popsal Fishbed jako „posilněnou, stíhací verzi“ proudového cvičného letounu Northrop T-38 Talon. MiG byl rychlý, jednoduchý a překvapivě obratný v simulovaných soubojích proti americkým pilotům v amerických letadlech. Přestože MiGy-21 měly spoustu nedostatků, Sověti jich přesto vyrobili 11 000, což McCoye přimělo k tomu, aby letadlo označil za „smrtící už jen kvůli pouhému počtu“.

Na druhou stranu měl pilot MiGu-21 hrozný výhled ze svého stroje, MiG-21 měl i překvapivě krátký dolet a byl vybaven průměrnou infračerveně naváděnou řízenou střelou krátkého doletu Atol AA-2 (kopie amerického Sidewinderu AIM-9B), řekl McCoy.

Mimo to MiG-21 velmi rychle ztrácel výkon při manévrování a podle slov amerického pilota byl i velmi náchylný k poškození během soubojů. Neprošel ani nekvalitní zaměřovač a palubní kanón s nízkou rychlostí palby a malou úsťovou rychlostí.

Zdroj: popularmechanics.com

 

Tagy