Autor fotografie: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:CSSD_prukaz_1945-1948.jpg
Slučovací sjezd byl před 70 lety černým dnem pro sociální demokracii. Ta byla pohlcena s KSČ, která v únoru 1948 převzala veškerou moc ve státě.
Po roce 1945 vstupovala Československá sociální demokracie do Národní fronty jako jedna z obnovených stran. Bylo zpočátku jasné, že její největší konkurenci bude představovat právě KSČ, která jí po roce 1945 převzala v podstatě její hlavní voličskou skupinu - dělnictvo. V sociální demokracii navíc o moc bojovalo několik křídel. Prokomunistické křídlo nebo spíše kryptokomunistická agentura v čele s poválečným premiérem Zdeňkem Fierlingerem, centristické křídlo, které reprezentoval Bohumil Laušman, a nekomunistická frakce, která plédovala za nezávislý postup na KSČ, a jejíž představitelem byl Václav Majer, ministr výživy.
psali jsme: Únor 1948 nebyl Benešovou vinou. Selhaly demokratické strany, které vyklidily pole
Po parlamentních volbách v roce 1948 však sociální demokraté utrpěli těžou porážku, kdy skončili na pásce jako poslední. Ve straně propukla krize. Fierlinger byl obviňován z toho, že stranu vhání do komunistických osidel a že voliči tak nerozlišovali mezi KSČ a sociální demokracií, přičemž právě ta se stala jakýmsi ,,béčkem" KSČ.
V listopadu 1947 proběhl sjezd Československé sociální demokracie, kde Fierlinger neobhájil své předsednické křeslo a místo něho byl zvolen centrista Bohumil Laušman. Komunisté výsledky sjezdu brali jako přimykání se k formujícímu se antikomunistickému bloku a byli připraveni s fierlingerovci docílit všemi prostředky změny, protože odchylování strany od těsné spolupráce od KSČ hodnotili jako nástup ,,reakce" v sociální demokracii a ohrožení dalšího politického vývoje.
psali jsme: Dědictví Velké říjnové socialistické revoluce? Potoky krve a miliony mrtvých
Ještě před vypuknutím vládní krize v únoru 1948 pak sociálnědemokratickému vedení nabídli komunisté většinovou vládu, což však Laušman a další odmítli. Sociální demokraté měli vážné námitky zejména ke komunistické politice na ministerstvu vnitra, kde byli z důležitých pozic odstraňováni policejní velitelé za Československou sociální demokracii, a nejen ji. Nicméně sociální demokracie nepodala s ostatními stranami 20. února 1948 demisi a Gottwaldova vláda nepadla.
V následné krizi pak prokomunistické bojůvky a Fierlinger obsadili Lidový dům, kteří bránili Majer a další. Někteří čelní představitelé nekomunistického křídla pak byli doslova zkopáni ze schodů, jen aby došlo ke schválení rezoluce, která by sociální demokracii postavila na stejnou názorovou platformu v řešení krize jako KSČ. To se také podařilo. Komunistům nepohodlní funkcionáři, kteří se postavili v únorové krizi proti KSČ, byli vyhazováni ze zaměstnání, perzekvováni a uvězněni. Řada z nich se musela uchýlit do exilu.
psali jsme: Jezdíme se do Moskvy učit, jak Vám zakroutit krkem, hřímal v roce 1929 Gottwald. Svá slova bohužel dodržel
Po únoru 1948 tak bylo jasné, že sociální demokracie nemůže jako ,,konkurence" KSČ existovat dál a bude pohlcena či nuceně sloučena KSČ. O to šlo fierlingrovcům a jiným zrádcům, kteří sociální demokracii zaprodali KSČ, především. 27. června 1948 se tak konal nechvalně známý slučovací sjezd, který znamenal po 70 let existence konec pro sociální demokracii na politické mapě. I když byl slučovací sjezd nelegitimní, protože mu podle stanov nepředcházel sjezd sociální demokracie, na věci to nic neměnilo. Do KSČ po slučovacím sjezdu přestoupilo 118 tisíc sociálních demokratů (těsně po únoru 1948 jich přestoupilo do KSČ 49 tisíc), 200 tisíc sociálních demokratů odmítlo podepsat slučovací přihlášku. Vrcholní představitelé sociální demokracie pak byli kooptováni do ústředních orgánů KSČ.
Sociální demokracie pak fungovala až do prosince 1989 v exilu, kdy se po sametové revoluci obnovila, a začala tak nová éra této nejstarší poltiické strany.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Technologie - nejnovější ,,vychytávky" ze světa vědy a techniky. Od futuristických zbraní až po bojové drony. S námi víte více