Autor fotografie: flickr.com (CC BY-SA 2.0) |Popisek: vylodění v Normandii
Při této klíčové operaci druhé světové války spojenecké síly prolomily Hitlerův Atlantický val a znovu otevřely v severní Francii západní frontu.
Teheránská konference, která se konala v roce 1943, požadovala vylodění na jaře roku 1944. plánovaným datem byl 1. květen roku 1944. Kvůli přípravám musel být termín o minimálně měsíc posunut. Největším a zcela zásadním problémem bylo počasí, měsíční fáze a hlavně místo kde vylodění uskutečnit. Podle plánů z roku 1943 se jako nejvhodnější jevila Normandie, kde byly pláže dostatečně široké pro na nasazení dostatečného počtu vojáků a techniky a přitom bylo poměrně slabě chráněné (osobně by mě zajímalo co by na tuto zprávu řekli veteráni z Omahy). Jako nevhodné bylo označeno pobřeží Belgie, kde potřebný prostor nebyl, nebo dobře chráněné a opevněné okolí města Pas-de-Calais. Právě v těchto místech německé velení vylodění očekávalo, jelikož Lamanšský průliv je v těchto místech nejužší a vzdálenost do Porúří je nejkratší. Velením celé této operace byl pověřen generál Dwight „Ike“ Eisenhhower. K úspěchu akce bylo potřeba ještě jedné důležité věci: aby se nikdo nedozvěděl, že noha spojence půjde na Německo právě přes Normandii.
Zavést nepřítele na falešnou stopu – tento cíl měla operace Foritude, velká hra tajných služeb, která měla německé velení přesvědčit, že se chystá invaze, ale u Pas – de – Calais. Do čela fiktivní operace byl jmenován generál Patton. Éter se hemžil falešnými zprávami a hlášeními o neexistujících přesunech lodí. Byly vyrobeny gumové tanky, které měli upoutat pozornost od skutečného soustředění na Normandii. Komunikace britských diplomatů se zbytkem světa byla kvůli bezpečnosti zakázána a britské bombardéry zasypávali okolí falešného místa invaze tunami pum.
psali jsme: Záchranná operace Violet- historicky poslední výsadková operace 2. světové války v Evropě zachránila i Čechoslováky
Němečtí generálové vylodění v západní Evropě čekali už dávno. Od dubna roku 1942 byl budován Atlanský val, který vyzbrojen našimi kulomety a zvony z pohraničních pevností sahal od norského Severního mysu až po španělské hranice. Tento val měl zabránit vstupu spojenců na evropské území. Německé velení si však moc dobře uvědomovalo, že zaminované pobřeží a železo-betonové bunkry a protipěchotní a protitankové zátarasy nemohou spojence zastavit, ale pouze zpomalit. Německé vrchní velení nepodléhalo jedinému muži na rozdíl od spojeneckého a proto bylo poznamenané určitou rivalitou mezi maršály Rommelem a von Rundstetem. Ten byl formálně nadřazen Rommelovi, který však měl volný přístup k Hitlerovi a těšil se jeho velké přízni. Žádný z nich však neměl větší vliv na Luftwaffe ( německé vzdušné síly ), námořnictvo, elitní jednotky Waffen SS. Posádky bunkrů na francouzském pobřeží většinou tvořili vojáci, jež nemohli být z nějakého důvodu nasazeni na východní frontě. Značná část jich byla ruské či gruzínské národnosti a dále tzv. Volksdeutsche, lidé německého původu žijící mimo území Německa, jimž často chybělo vlastenecké nadšení.
Dezinformační válka se spojencům vyplatila. Německé velení rozmístilo v okolí Pas – de – Calais dvacet svých divizí, zatímco na bretaňském a normandském pobřeží jich bylo jen čtrnáct. Rommel požadoval, aby byla většina tanků umístěna na pobřeží, jenže Hitler k tomu dal jen částečný souhlas. Spojenci proto museli překonávat těžkou kulometnou palbu jen na některých místech, o to větší však byly ztráty na místech jež byly takto bráněny. Důležité také bylo, že němci neměli k dispozici meteorologické předpovědi spojenců. V době před dnem D bylo počasí dost bouřlivé. Einsenhower chtěl vylodění opět posunout, ale meteorologické stanice v severním Atlantiku hlásili, že se 6. června bouře uklidní. Operace Overlord mohla začít.
Vylodění spojenců na jedné z normandských pláží
Úspěch vylodění tkvěl i v dalších příznivých náhodách. Rommel, který nic netušil byl na návštěvě u své ženy. Pro von Rundstedta byl rozsah operace tak překvapující, že jí dlouho nechtěl uvěřit a pokládal jí za léčku. Zatím co Hitler ještě vyspával a hledal se někdo kdo jej vzbudí a oznámí mu tuto šokující zprávu, jeho štáb půl dne váhal s přesunutím tankových divizí na pobřeží. Toto zdržení bylo pro wehrmacht osudné. Spojenci na evropskou pevninu nejenže vstoupili, ale pozice také udrželi. Peklem prošli americké jednotky na pláži Omaha. Proti očekávání tam byla 352 divize, která se ukázala jako neobyčejně tvrdý protivník. Obojživelné spojenecké tanky DD, které měli pěchotu podpořit se většinou potopili dříve než se dostali k pobřeží. Vojáci na pláži začali panikařit a velitelé, kteří se je snažili zorganizovat k útoku byli při pobíhání mezi nimi za husté palby postříleni. Situace se stávala beznadějnou. Generál Bradley pověřený velením 1. americké armády dokonce uvažoval o stažení jednotek. Úsilí a odvaha, kterou jeho muži vyvinuli, se vyplatily. Na „krvavé Omaze“ však zůstalo ležet asi dva tisíce dvě stě mrtvých. Nemalé ztráty utrpěli spojenci i na plážích Utah, Gold, Sword a Juno. Za připomínku stojí také oběti v řadách parašutistů, kteří zajistili mosty a důležitá místa aby tak dezorientovali Němce. Byli to příslušníci 101. a 82. výsadkové divize USA a 4. britské výsadkové armády. Parašutisté USA seskočili na šíji Cotentického poloostrova, britští výsadkáři zajistili údolí řeky Orne (legendární operace Pegasus Bridge).
O šest dní později bylo na francouzském území 320 000 spojeneckých vojáků 54 000 vozidel a 100 000 tun válečného materiálu. Americká vojska prorazila na západ, odřízla na poloostrově Cotentin 40 000 německých vojáků a 26. června se zmocnila prvního významného francouzského přístavu - Cherbourgu. Ačkoliv následující silné bouře ztížily zásobování vyloděných vojsk a omezily možnosti spojeneckého letectva, vzrostly v polovině července 1944 spojenecké síly na 30 pěších a 13 tankových divizí a koncem července zahájily průlom nepřátelské obrany u Avranches. Do průlomu byly nasazeny čerstvé americké jednotky, jimž se po manévru podařilo 20. srpna 1944 obklíčit značné německé síly u Falaise, kde bylo zničeno 10 německých divizí. Po ústupu od Falaise už nebyla německá vojska schopna klást vážný odpor a mohl následovat spojenecký postup k Seině.
Vojáci se připravují na vylodění v Normandii, klíčové operace druhé světové války
Čs. samostatná obrněná brigáda ve Velké Británii vznikla 1. září 1943 reorganizací 1. československé samostatné brigády, posílené krátce před tím o příslušníky 200. československého lehkého protiletadlového pluku, který do Anglie dorazil v srpnu 1943 ze severní Afriky. Nově zformovaná jednotka byla vyzbrojena britskými a americkými tanky Crusader, Cromwell a Stuart a až do léta 1944 se pod velením brigádního generála Aloise Lišky věnovala bojovému výcviku. Koncem srpna 1944 se brigáda v síle 4259 mužů přesunula do francouzských přístavů Arromanches a Courseulles-sur-Mer. Následující měsíc čs. vojáci strávili v seřazovacím prostoru u Falaise, kde měli převzít zbývající materiál a osvojit si nejčerstvější bojové zkušenosti. Hlavním důvodem však byly obavy Britů, zda čs. jednotky budou schopny plynule doplňovat ztráty utrpěné v průběhu bojů. Proto se také britské velení nakonec rozhodlo prověřit Čechoslováky bojovým úkolem v úseku, v němž nedocházelo k nejprudším bojům. 5. října 1944 se brigáda přesunula k francouzskému přístavu Dunkerque, kde měla blokovat tamní německou posádku (v síle zhruba 11 000 mužů) a zabránit jí v pokusu o průlom do spojeneckého týlu. Přestože byli Němci ve výhodě, čs. vojáci se nespokojili jen s pasivním plněním rozkazu a několikrát zaútočili.
psali jsme: Byla operace Jubilee z roku 1942 opravdu fiaskem? Fakta, která nejsou příliš známá
Jednou z důležitých kapitol byly i francouzské ženy. Bojové oddíly tvořili hlavně velmi mladí muži, kteří měli zakázáno se k civilnímu obyvatelstvu vůbec přiblížit. Většina z nich na to neměla ani čas. Celý den se postupovalo vpřed a večer si každý ustlal tam kde se zastavil. Oddělit se od jednotky bylo bez povolení téměř nemožné. Vyvinul se systém kde jeden muž hlídal druhého. Přesto se však žádní vojáci nemohli dočkat setkání s děvčaty, o nichž jim vyprávěli účastníci první světové války. Spojenecké velení si to dobře uvědomovalo a i veteráni tvrdí, že byly před odjezdem z Anglie poučeni vojenským knězem co se sluší a nesluší dělat. Poté následovala přednáška důstojníka zdravotnického oddílu o tom , co se musí dělat když se to dělá, a nakonec vojákům vysvětlil velící důstojník, jaké budou následky když se to udělá. Vojenské autority postupně svůj postoj zmírnili a vedli vojáky aspoň k základní konverzaci. Operace Overlord měla za následek asi šest tisíc smíšených svateb. Je ironií osudu, že vojáci, jež leželi tváří v písku a dívali se na smrt svých kamarádů na normandských plážích se vůbec nezúčastnili osvobození Paříže 25. srpna 1944. Těchto oslav se zúčastnili převážně vojáci, kteří patřili k zázemí, ti výše zmiňovaní v té době bojovali úplně někde jinde.
Zdroj: vojsko.net