Hitlerova poslední sázka: Raketa V-2 marnou nadějí nacistického Německa

Hitlerova poslední sázka: Raketa V-2 marnou nadějí nacistického Německa
Autor fotografie: N Stjerna / Flickr|Popisek: Raketa V-2
08 / 05 / 2024, 10:00

Psal se 27. březen 1945 a nacistické Německo čekala porážka ve válce. Rozhodli se proto vypustit poslední zbytky svých smrtonosných zbraní na nepřátelské cíle, pověstné nezničitelné rakety V-2 schopné napáchat obrovské materiální a lidské škody.

Raketa V-2, oficiálně známá jako Aggregat 4 (A-4), byla první dalekonosnou balistickou raketou na světě a reprezentovala technologickou špičku nacistického Německa během druhé světové války. Její vývoj započal již ve třicátých letech 20. století pod vedením mladého, ale výrazně talentovaného inženýra Wernhera von Brauna a jeho týmu ve výzkumném středisku Peenemünde, umístěném na ostrově Usedom. Raketa V-2 byla konstruována s cílem dosáhnout co největšího destruktivního účinku a schopnosti nést jednotunovou bojovou hlavici na vzdálenost až 300 kilometrů.

 

První test skončil v březnu 1942 totálním fiaskem, když během zkušebního letu raketa vybuchla ve vzduchu. Již o několik měsíců později na podzim téhož roku však došlo k rapidní změně a střela V-2 uskutečnila první úspěšný start. Raketa V-2 byla schopna dosáhnout rychlosti přesahující 5 700 km/h a výšky až 189 km nad zemský povrch předtím, než sestoupila zpět a zasáhla cíl s devastujícím efektem. Nejen, že rychlost byla na svou dobu naprosto neskutečná, ale také samotná technologie vynesení rakety na oběžnou dráhu představovala zásadní změnu ve způsobu válčení. Nebyla totiž odhalitelná a tím pádem také zneškodnitelná. 

Masová výroba těchto raket byla zahájena v lednu 1944 v podzemní továrně Mittelwerk poblíž Nordhausenu v Durynsku. Toto místo bylo klíčové pro nacistické snahy o zvýšení produkce V-2, avšak si vybíralo svou obrovskou cenu, jelikož byli k práci v tomto závodě nasazeni Židé a další nepohodlné osoby internované v koncentračních táborech. Celkově zde pracovalo až 60 000 věznů, ze kterých zhruba 20 000 zahynulo. V roce 1944 byly rakety V-2 hromadně vypouštěny proti Velké Británii, kde způsobily obrovské škody a staly se symboly teroru. Na Londýn bylo vypáleno téměř 1 400 raket. Dále byly zasaženy belgické Antverpy, Paříž a nizozemský Maastricht.

Původní raketa V-2

Vojenské nasazení raket V-2 se sice ve srovnání s náklady na jejich výrobu a použití příliš nevyplatilo, ale jejich psychologický a propagandistický význam byl pro nacistické vedení obrovský. Rychlost, s jakou mohla raketa zasáhnout cíl, a absence jakékoliv efektivní obrany proti nim znamenaly, že až do konce války zůstaly zdrojem velkého strachu pro civilní obyvatelstvo v zasažených oblastech. Během druhé světové války bylo sestrojeno více než 6000 raket typu V-2, z nichž 3172 kusů bylo vypuštěno proti nepřátelským cílům. Odhaduje se, že následkem dopadů těchto raket zemřelo více než 7000 osob.



Od V-2 po Apollo: otec první balistické rakety Wernher von Braun


Vývoj rakety V-2 byl úzce spjat s prací Wernhera von Brauna, který je často označován za otce moderního raketového inženýrství, a Waltera Dornbergera, který řídil celý program. Von Braun hrál jako technický ředitel ve výzkumném centru Peenemünde klíčovou roli ve vývoji rakety V-2. Oproti tomu Dornberger zastával roli ve vojenském a administrativním řízení projektu. Společně tým vedli od počátečních experimentů v Peenemünde až po masovou produkci raket.

Maketa rakety V-2 v britském muzeu

Po druhé světové válce Spojené státy realizovaly Projekt Paperclip, kontroverzní tajný program, jehož cílem bylo získat německé vědce z nacistického válečného programu a využít jejich expertízu pro americké vojenské a vědecké projekty. Operace Paperclip nebyla jen o přesunu lidí, ale také o získání technických dokumentů a materiálů, které mohly být aplikovány v rámci amerického vojenského a vědeckého výzkumu. Jednou z hlavních výzev bylo přesvědčit tyto vědecké mozky, aby spolupracovaly s bývalým nepřítelem. 

Dalším problémem bylo zamaskování jejich válečné minulosti před americkou veřejností a jinými národy. Wernher von Braun a jeho tým byli mezi těmi, kteří byli přivedeni do USA, což vyvolalo etické otázky kvůli jejich minulým spojením s nacistickým režimem. Přestože projekt vyvolal rozporuplné reakce, výrazně přispěl k postupu USA v raketové technologii a vesmírném závodě. Experti, jako von Braun, hráli zásadní roli v rozvoji střel určených pro obranné účely i výzkum vesmíru, včetně vytvoření raket Saturn, které nakonec umožnily Americe dosáhnout Měsíce v projektu Apollo.

 

Tagy článku