Před 80 lety zlikvidovali českoslovenští parašutisté ,,pražského řezníka" Reinharda Heydricha. Pomsta nacistů byla krutá

Před 80 lety zlikvidovali českoslovenští parašutisté ,,pražského řezníka&quote; Reinharda Heydricha. Pomsta nacistů byla krutá
Autor: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Poškozený vůz Mercedes-Benz W142 Reinharda Heydricha po atentátu
27 / 05 / 2022, 09:00

Před 80 lety provedli parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ten 4. června 1942 v nemocnici Na Bulovce na následky zranění zemřel. Pomsta předních nacistických činovníků byla více než krutá.

Byla to vskutku ojedinělá diverzní operace v kontextu okupované Evropy. Parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš provedli přesně před 80 lety atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, přezdívaného ,,pražský řezník". Riskantní akce, jejíž plán vznikl v rámci operace Anthropoid, dovedla nacistické špičky k zuřivosti a v Protektorátu Čechy a Morava byl zahájen ničím neskrývaný teror, kterému padly za oběť stovky lidí.

Plánování samotného atentátu zohledňovalo ne příliš příznivou situaci v protektorátu. Jednak měla akce manifestovat, že Češi se nacistické hrůzovládě nepodvolii, nikdy se s ní nesmířili, a jednak porobený národ stojí neochvějně na straně spojeneckého úsilí s cílem porazit ve válce Německo a osvobodit se z nacistických okovů.

Nejzásadnější otázkou byla volba cíle plánované diverzní akce. V úvahu připadali tři nacističtí prominenti - K. H. Frank, Emanuel Moravec, symbol kolaborace, a zastupující říšský protektor Heydrich, který vystřídal příliš ,,smířlivého" Konstantina von Neuratha. Nakonec padla volba právě na třetího jmenovaného. Heydrich byl fakticky druhý muž Třetí říše, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD), a jeden z architektů tzv. konečné otázky.

27. září 1941 přiletěl Heydrich do Prahy a takřka hned začal ,,jednat", když zahájil novou vlnu represí. Jednou z nejdůležitějších pak bylo ještě 27. září zatčení generála Aloise Eliáše, následovala poprava dvou významných generálů Hugo Vojty a Josefa Bílého 28. září. Ten samý den bylo zavedeno první stanné právo.

Domácí odboj byl citelně zdecimován a otázka pro londýnskou politickou reprezentaci v čele s Edvardem Benešem zněla, jak dál postupovat. Došlo se k závěru, že domácí odboj je paralyzován a není tedy schopen většího ozbrojeného vystoupení. Přistoupilo se tedy k uskutečnění vojenských akcí zvenčí. A byl to právě zpravodajec a blízký Benešův člověk generál František Moravec, který je považován za autora plánu na likvidaci zastupujícího říšského protektora.

Atentát měli provést rotmistr Jozef Gabčík a původně rotný Karel Svoboda. Jenže ten se zranil při cvičném seskoku a jeho místo zaujal rotmistr Jan Kubiš. Dvojice pak absolvovala nezbytný výcvik ve výcvikových školách SOE (Special Operations Executive) ve Skotsku. Současně začaly vznikat plány, jakým způsobem bude Heydrich zlikvidován. Původní plán ještě předpokládal, že Gabčík s Kubišem provedou akci poblíž Heydrichova sídla v Panenských Břežanech, nicméně to se ukázalo jako příliš riskantní vzhledem k tomu, že místo bylo velmi dobře střežené.

Náhradním místem, které Gabčík s Kubišem pro atentát vybrali, bylo zaústění tehdejší Kirchmayerovy třídy, což je dnešní spojka Zenklovy ulice s ulicí V Holešovičkách s ostrou zatáčkou vpravo dolů, která vede dál ulicí V Holešovičkách opět dolů až do pražské čtvrti Troja směrem k Trojskému mostu přes Vltavu. Podle předpokladu zde Heydrichův řidič Klein musel zpomalit, což jim umožňovalo snadnější střelbu na automobil. Další výhodou vybrané lokace bylo, že se nacházela daleko od veškerých policejních posádek, kasáren a stanic gestapa. Jak se později ukázalo, její nevýhodou byla jen blízká tramvajová zastávka, kde se mohlo pohybovat větší množství českých civilistů.

Gabčík s Kubišem v noci z 28. na 29. prosinec 1941 byli vysazeni poblíž Nehvizd u Prahy, nicméně původně měli přistát v Ejpovicích. Vinou navigační chyby se jejich první zastávkou v protektorátu staly právě zmíněné Nehvizdy. Parašutisté se následně přesunuli do Prahy, kde se spojili se členy dalších výsadků. Právě s nimi byly postupně ozřejmovány detaily atentátu, jehož provedení bylo nakonec určeno na 27. května 1942.

Ten den měl Heydrich s řidičem Kleinem namířeno na Hrad, odkud se měl vydat na Ruzyň a odtud letecky do Berlína za Adolfem Hitlerem. Heydrich si možnost atentátu nepřipouštěl, protože by mu to ,,jeho Češi" neudělali. V tom se však fatálně zmínil. To odpovídalo i bezpečnostní ochraně, kdy jeho mercedes nebyl opancéřovaný a neměl ani ochranný doprovod.

27. května 1942 se vydal Heydrich na svou poslední cestu. V cca 10.32 až 10.35 automobil zatáčel tehdejší Kirchmayerovou třídou vpravo do ulice V Holešovičkách (dnes spojnice mezi Zenklovou třídou a V Holešovičkách), kde vozidlo muselo zpomalit. Gabčík zastoupil vozidlu cestu a chtěl ze svého Stengunu na Heydricha vystřelit. Jenže se mu vzpříčil náboj v jinak často poruchové zbrani. Heydrich zde udělal chybu v tom, že nepřikázal Kleinovi rychle ujet a sám se chopil zbraně. Tohoto okamžiku využil Kubiš, který neztratil duchapřítomnost a hodil na auto speciálně upravenou, původně protitankovou bombu.

Zpočátku se nezdálo, že by Heydrich utrpěl vážná zranění. Heydrich byl převezen do nemocnice Na Bulovce, a vypadalo to, že se z atentátu zotaví. Jenže záhy přišly komplikace. 3. června 1942 Heydrich upadá do kómatu a o den později umírá na sepsi organismu.

Nacisté po statečném činu obou parašutistů rozpoutali v protektorátě hrůzovládu. Již 27. května 1942 těsně po atentátu bylo zavedeno druhé stanné právo, začaly masové popravy, zostřená perzekuce a deportace lidí do koncentračních táborů.

To nejhorší však mělo ještě přijít. K. H. Frank se chtěl Hitlerovi zavděčit a nechat zorganizovat takový čin, který Čechy a odbojem otřese. Bylo rozhodnuto srovnat se zemí středočeské vsi Lidice. 10. června 1942 se osobně K. H. Frank dostavil na místo krvavé lázně. Ženy s dětmi byly nejprve nahnány do místní školy, za úsvitu pak autobusy převezeny do tělocvičny kladenského gymnázia. Mezitím byly zdi stodoly v sousedství Horákova statku obloženy slamníky a matracemi (proti odraženým střelám) a přichystána popravčí četa.

Lidičtí muži byli posléze vyváděni ve skupinách (zprvu po pěti, pak po deseti) na přilehlou zahradu a tam stříleni. Celkem jich na tomto místě bylo povražděno 173, včetně lidického faráře Josefa Štemberky. Nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu Josefu Hroníkovi 14 let. Všechny domy včetně školy, kostela a fary byly polity benzínem a podpáleny.

To však nacistům nestačilo. Stejný osud stihl i obec Ležáky u Chrudimi o 14 dní později. Ráno byla obec obklíčena 150 mužů pardubické roty 20. záložního policejního pluku „Böhmen“ pod vedením gestapa. Obyvatelé Ležáků byli shromážděni, které čekal následný převoz do pardubické vily Zámeček. Večer pak čekala nemilosrdná poprava 33 obyvatel Ležáků. Domy byly vypáleny a vyrabovány.

Okupační správa nabídla štědrou odměnu za informace vedoucí k dopadení pachatelů atentátu. Karel Čurda, příslušník výsadku Out Distance se rozhodl jednat na vlastní pěst, 16. června 1942 se přihlásil na pražském gestapu a poskytl mu zásadní informace, které dovedli nacisty až ke Kubišovi a Gabčíkovi, kteří se spolu s dalšími pěti parašutisty ukrývali v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje.

Sedmička statečných stanula v nerovném boji - nacisté postavili několik stovek mužů (přibližně 800) a měli eminentní zájem jejich na likvidaci. 18. června 1942 došlo k asi sedmihodinové přestřelce, během níž šestice obránců spáchala sebevraždu, Kubiš po výbuchu granátu upadl do bezvědomí a svůj život tedy sám dobrovolně neukončil jako jediný ze sedmi mužů. V lazaretu SS v Podolí zemřel na následky vykrvácení.

Jak jsme již uvedli na začátku, atentát představuje v tehdejší okupované Evropě zcela unikátní čin, potože byl zlikvidován druhý muž Třetí říše po Hitlerovi. Akce však současně vyvolaly i některé negativní ohlasy, podle nichž měl za následek masovou perzekuci českého národa. I když je v potaz brát můžeme, musíme nicméně diverzní operaci brát i z jiného úhlu pohledu -  z hlediska budoucího oduznání Mnichovské dohody v roce 1938. Pro Spojence atentát byl impulsem, že začal československý odboj brát vážněji, jako partnera, s nímž může počítat v boji s nacistickým nepřítelem. A v tom bylo provedení atentátu vlastně nenahraditelné.

Zdroj: Dějiny zemí koruny české

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace