Autor fotografie: Mäkelä, Jukka L. 1966 / Public Domain / Wikimedia Commons|Popisek: Finská lyžařská jednotka
S výjimkou krátkého období v letech 1940-41 byli Finové se svým komunistickým sousedem ve válce od roku 1939. Odmítli totiž Stalinovy požadavky, aby mu Finsko postoupilo některé důležité přístavy a území poblíž Leningradu a na dalekém severu. Mezi vojáky nevšedním zážitkem navždy vynikl voják Aimo Koivunen.
Oblasti na severu Finska byla součástí ruské říše od roku 1809 do roku 1917 a nechtěla se znovu vzdát své nezávislosti. To vedlo k tomu, že Stalin nařídil invazi do Finska. Takzaná „Zimní válka“, jak je na Západě známá, nebo „Talvisota“ ve finštině, vyústila v ponížení Stalina, protože Finové, přestože komunistické hordy byly ve velké přesile, kladli extrémně tvrdohlavý odpor. Naneštěstí pro Finy byla Rudá armáda příliš mocná na to, aby se podařilo ji zadržet navždy. Finská vláda se začátkem roku 1940 dohodla se Stalinem a postoupila mu půdu, kterou požadoval. Naštěstí pro Finy byl Stalin stále více zaujatý Hitlerem a neměl zájem o to angažovat se ve Finsku víc, než už se stalo.
Finsko-něměcká invaze sovětského svazu
Finové sovětské okupanty nenáviděli, a když se jim v roce 1941 naskytla příležitost získat část jejich země zpět, spojili se s Hitlerem při invazi do Sovětského svazu. Je nemálo známou informací, že navzdory mnoha Hitlerovým prosbám Finové trvali na tom, aby získali zpět půdu, jež jim předtím patřila, a kterou jim Stalin ukradl. Otevřeně proto Hitlerovi ještě před začátkem invaze sdělili, že za svými původními hranicemi příliš bojovat nebudou. Ve Finsku je tato operace označována jako „Jaktosota“, tedy v překladu „Pokračovací válka“. Boje kolem Petrohradu, tehdy Leningradu, trvaly 900 dní, než Sověti zahnali Němce a Finy zpět. V Laponsku Finové a Němci sváděli boje s Rudou armádou až do konce války, kdy Sověti začali zahánět své nepřátele zpět do Finska.
Finský hrdina na lyžích, Aimo Koivunen
Finský voják Aimo Koivunen byl v březnu 1944 na lyžařské hlídce jižně od velmi důležitého ruského přístavního města Murmansk, když byla jeho jednotka napadena a obklíčena jednotkami Rudé armády. Lyžařské jednotky byly ve Finsku velmi ceněné, protože jejich schopnost rychle se pohybovat v hlubokém sněhu jim poskytovala výraznou výhodu oproti běžné pěchotě. Spolu s několika jeho druhy se Koivunenovi podařilo uniknout z rudého obklíčení. Aimo byl však pověřen nevšedním úkolem nést zásoby pervitinu. Droga byla dodávána německým a finským vojákům během války, aby je udržela vzhůru během strážní služby, dlouhých hlídek a dalších vyčerpávajících úkolů.
Pervitinem k vítězství ve druhé světové válce
Pervitin, také známý jako metamfetamin, byl během druhé světové války široce využíván nejen finskými a německými vojáky, ale také v jinými státy. Droga zlepšovala bdělost, vytrvalost a potlačovala únavu, což bylo klíčové během dlouhých a vyčerpávajících bojových operací. Nicméně užívání této drogy mělo také své vážné negativní důsledky. Mnoho vojáků, kteří dlouhodobě užívali pervitin, trpělo psychickými poruchami, halucinacemi, agresivním chováním a po vypršení dávky, také extrémním fyzickým vyčerpáním. Tyto vedlejší účinky byly často podceňovány ve srovnání s okamžitými výhodami, které droga poskytovala.
Během útěku před Rusy unavený Aimo Koivunen po hodinách na lyžích vytáhl v pološeru lahev s pervitinem a ve zkratu, když nedokázal uvolnit jednu pilulku, vzal si celý obsah lahvičky obsahující třicet pilulek. To, co se stalo pak, byla jako živá noční můra. Měl krátký výbuch energie, ale pak upadl do deliria. Aimo se ztratil a následně prchal před skutečnými a také pouze vysněnými sovětskými vojáky. Po několika hodinách zběsilé jízdy na lyžích to však jeho tělo vzdalo a on ztratil vědomí. Když se probudil, jeho spolubojovníci byli pryč. Neměl žádné zásoby kromě vody, pušky a toho, co měl na sobě. Severskou krajinou ho hnal pervitin a strach z dopadení Rudou armádou. Během svého úprku odpálil nastraženou nášlapnou minu a utrpěl vážná zranění.
Kromě svého neuvěřitelného fyzického výkonu Koivunen také čelil psychickým výzvám, které byly způsobeny předávkováním metamfetaminem. Při svém úniku několikrát trpěl halucinacemi a dezorientací, což mělo za následek, že se ztratil a putoval zcela mimo trasu, kterou původně plánoval. Při jednom takovém incidentu věřil, že je pronásledován neexistujícím rosomákem, a pokusil se ho zahnat nožem, což ve skutečnosti vedlo k tomu, že se probudil a zjistil, že bodá do stromu. Psychotické epizody vypovídají o strniskách spojených s užíváním drog, jako pervitin, na frontě.
Ujel přes 400 kilometrů na lyžích před Rudou armádou
Několik dní ležel v příkopu, ale když pomoc nepřicházela, znovu nasedl na lyže a pokračoval dál, aniž by přesně věděl, kam míří. Po cestě jedl pouze pupeny borovic a jednou také syrového ptáka. Venku bylo okolo -20 stupňů Celsia, ale droga v něm stále kolovala a nedovolovala mu zastavit. Nakonec proto po několika dnech ujel přes 400 kilometrů od bodu, kde je Sověti napadli. Když byl nalezen, byl převezen do finské nemocnice, kde mu naměřili srdeční frekvenci 200 tepů za minutu. Navzdory strašlivému náporu na jeho tělo Aimo Koivunen přežil a zemřel až v roce 1989 ve věku 72 let.
Zdroj: warhistoryonline.com, medium.com, allthatsinteresting.com, refresher.com