Předávkovaný pervitinem šlápl na minu, ale i tak ujel na lyžích 402 kilometrů, aby unikl Rudé armádě

Předávkovaný pervitinem šlápl na minu, ale i tak ujel na lyžích 402 kilometrů, aby unikl Rudé armádě
Autor: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Ilustrační obrázek
03 / 11 / 2021, 10:00

S výjimkou krátkého období v letech 1940-41 byli Finové se svým komunistickým sousedem ve válce od roku 1939, kdy Finové odmítli Stalinovy požadavky, aby mu Finsko postoupilo některé důležité přístavy a území poblíž Leningradu a na dalekém severu.

Tato místa byla součástí ruské říše od roku 1809 do roku 1917 a nechtěla se znovu vzdát své nezávislosti. To vedlo k tomu, že Stalin nařídil invazi do Finska. „Zimní válka“, jak je na Západě známá, nebo „Talvisota“ ve finštině, vyústila v ponížení Stalina, protože Finové, přestože komunistické hordy byly ve velké přesile, kladli extrémně tvrdohlavý odpor.

Naneštěstí pro Finy byla Rudá armáda příliš mocná na to, aby se podařilo ji zadržet navždy. Finská vláda se začátkem roku 1940 dohodla se Stalinem a postoupila mu půdu, kterou požadoval. Naštěstí pro Finy byl Stalin stále více zaujatý Hitlerem a neměl zájem o to angažovat se ve Finsku víc, než už se stalo.

Finové sovětské okupanty nenáviděli, a když se jim v roce 1941 naskytla příležitost získat jejich zemi zpět, spojili se s Hitlerem při invazi do Sovětského svazu. Většina lidí to neví, ale navzdory mnoha Hitlerovým prosbám Finové trvali na tom, že jim jde pouze o to, aby získali zpět půdu, jež jim předtím patřila, a kterou jim Stalin ukradl. Trvali na tom, že za svými původními hranicemi příliš bojovat nebudou. Ve Finsku se tomu říká „Jaktosota“, tedy v překladu „Pokračovací válka“.

Boje kolem Petrohradu (tehdy zvaného Leningrad) trvaly 900 dní, než Sověti zahnali Němce a Finy zpět. V Laponsku Finové a Němci sváděli boje s Rudou armádou až do konce války, kdy Sověti začali zahánět své nepřátele zpět do Finska.

Finský voják Aimo Koivunen byl v březnu 1944 na lyžařské hlídce jižně od velmi důležitého ruského přístavního města Murmansk, když byla jeho jednotka napadena a obklíčena jednotkami Rudé armády. Spolu s několika jeho druhy se Koivunenovi podařilo uniknout z obklíčení.

Aimo byl pověřen nést zásoby pervitinu. Droga byla dodávána německým a finským vojákům během války, aby je udržela vzhůru během strážní služby, dlouhých hlídek a dalších vyčerpávajících úkolů.

Během útěku unavený Aimo Koivunen po hodinách na lyžích během útěku před Rusy vytáhl v pološeru lahev s pervitinem a ve zkratu, když nedokázal uvolnit jednu pilulku, vzal si celý obsah lahvičky obsahující třicet pilulek. To, co se stalo pak, byla jako živá noční můra. Měl krátký výbuch energie, ale pak upadl do deliria. Nakonec to jeho tělo vzdalo a on ztratil vědomí. Když se probudil, jeho spolubojovníci byli pryč. Neměl žádné zásoby kromě vody, pušky a toho, co měl na sobě.

Severskou krajinou ho hnal pervitin a strach z dopadení Rudou armádou. Během svého úprku odpálil nastraženou nášlapnou minu a utrpěl vážná zranění.

Několik dní ležel v příkopu, ale když pomoc nepřicházela, znovu nasedl na lyže a pokračoval dál, aniž by přesně věděl, kam míří. Po cestě jedl pouze pupeny borovic a pozřel syrového ptáka. Venku bylo okolo -20 stupňů Celsia, ale droga v něm stále kolovala a nedovolovala mu zastavit. Ujel přes 400 kilometrů od bodu, kde je Sověti napadli.

Když byl nalezen, byl převezen do finské nemocnice, kde mu naměřili srdeční frekvenci 200 tepů za minutu. Navzdory strašlivému náporu na jeho tělo Aimo Koivunen přežil a zemřel až v roce 1989 ve věku 72 let.

Zdroj: warhistoryonline.com, medium.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace