foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Flakpanzer IV Ostwind
Během druhé světové války se německá armáda musela vypořádat s narůstající spojeneckou vzdušnou převahou. Určitým řešením byly samohybné protiletadlové prostředky, a mezi nimi byly nejefektivnější ty, které byly postavené na tankovém podvozku. Od poloviny roku 1944 byly vyráběny Flakpanzer IV Wirbelwind a Ostwind, skvělé zbraně, ale ani ty neměly šanci hrozbu Typhoonů, Thunderboltů, Bostonů a Invaderů odvrátit.
Sílící spojenecké letectvo a slábnoucí Luftwaffe stavěly pozemní jednotky německé armády do zranitelné situace. Z velké míry za své úspěchy během bleskové války vděčily divize Wehrmachtu účinné souhře se vzdušnou podporou. O tu postupně přicházely, a současně neměla Luftwaffe vzdušnou převahu, aby je mohla proti bitevním a bombardovacím letounům spolehlivě chránit. Na významu nabývaly pozemní prostředky protivzdušné obrany, a pro manévrující armádu to musely být prostředky mobilní. Důležité přitom bylo, aby se dokázaly bez omezení pohybovat spolu s jednotkami. Polopásové transportéry osazené protiletadlovými zbraněmi tuto schopnost ve velké míře měly, ale osádky zbraní byly zranitelné střepinami i palbou ručních zbraní. Odpovědí byly protiletadlové tanky, Flakpanzer.
První protiletadlový tank ve službě Wehrmachtu byl Flakpanzer I na podvozku tanku Panzer I - šlo ovšem o improvizaci a vozidlo neposkytovalo větší ochranu osádce než zmíněné polopásové transportéry (jako SdKfz 10/4). Osádka protiletadlového 20mm kanónu byla kryta čelním štítem, ale nedostatečně, a ze stran či zezadu nijak. Jedinou výhodou vozidla oproti polopásům byla vyšší průchodivost terénem díky pásovému podvozku.
Dalším krokem byl Flakpanzer 38 (t) na podvozku československého tanku LT 38. Ten vozidlu poskytoval lepší pohyblivost a díky vyšší nosnosti také lepší ochranu osádky protiletadlové zbraně, byť stále nevyhovující a chránící spíše proti ručním zbraním. Nasazen byl v dubnu 1944, ale s jediným 20mm kanónem poskytoval stále "za mnoho peněz málo muziky".
Na řadu přišly nástavby na podvozek splňující potenciálně všechny nároky: podvozek tanku Panzer IV, tedy hlavního a nejpočetnějšího tanku Wehrmachtu vrcholné fáze války. Pohyblivost budou taková vozidla mít zcela shodnou s tanky, a díky nosnosti bude možné jednak instalovat účinnější protiletadlovou výzbroj, jednak dostatečnou ochranu osádek. Podvozek tanků Panzer III nebyl zvažován, protože na něm stálo nepostradatelné samohybné útočné dělo StuG III.
První řešení ovšem zcela uspokojivé nebylo: "stěhovací vůz" Möbelwagen, oficiálně Flakpanzerkampfwagen IV, který své pojmenování dostal podle krabicovité nástavby, sice nesl účinný 37mm kanón a konečně také dobře chránil jeho osádku, ale jeho problémem byl způsob instalace kanónu - boční pancéřování bylo třeba sklopit, aby mohl být kanón otočen, což současně se sníženou ochranou osádky přinášelo ztrátu času - nevýhodu v protileteckém boji poněkud citelnou. Möbelwageny byly nasazeny od června 1944, a přes tento nedostatek byly dosud tím nejlepším, čím pancéřové divize Wehrmachtu disponovaly.
video: youtube
Definitivní odpovědí na požadavek na účinný protiletadlový prostředek schopný za všech okolností držet krok s tanky byla dvě vozidla na podvozku Panzer IV: Wirbelwind a Ostwind. Požadavky opřené o frontové zkušenosti byly následující: věž musí plně pokrýt prostor odměrem 360°, tří-čtyřčlenná osádka zbraně musí být dobře chráněná ze všech stran kromě shora, kde absence ochrany nabízela lepší výhled, situační povědomí, což bylo z hlediska účinnosti zbraně důležitější, a současně vozidlo nemělo být vyšší než 3 m.
Koncem května 1944 byly prototypy představeny generálnímu inspektorovi tankových jednotek Guderianovi, na kterého udělal výsledek skvělý dojem. Vozidlo populárně označované jako Wirbelwind neslo ve věži čtyřhlavňový 20mm kanón, vozidlo Ostwind pak jeden 37mm kanón. Rovněž střelecké zkoušky zbraní z července 1944 proběhly na výtečnou.
S problémy se ovšem potýkala výroba, protože nebyl k dispozici dostatečný počet podvozků. Na platformě Panzer IV existovala celá řada obrněných vozidel od samohybných houfnic Hummel přes protitankové Jagdpanzer IV po útočná děla StuG IV. Řešením bylo využití repasovaných podvozků tanků starších verzí, na tak významné úpravy ovšem výrobci (Ostbau-Sagan) nepostačovala kapacita vlastního podniku. Do prosince 1944 vzniklo 100 vozidel Wirbelwind. S ohledem na postup spojenců se musela výroba stěhovat - a to do Teplic, kde byla obnovena v únoru 1945. Odhady celkového počtu vyrobených a nasazených kusů se pohybují od 100 do 150. Vozidel Ostwind vzniklo necelých 50 kusů.
video: youtube
Flakpanzery sloužily v tzv. Panzer Flak Züge, četách protiletadlových tanků, a to jak v rámci obrněných divizí Wehrmachtu tak zbraní SS. Původně měly ve výzbroji po osmi Möbelwagenech, později čtyři Möbelwageny a čtyři Wirbelwindy, a od února 1945 byly tyto čety označeny jako A. Čety B měly osm Wirbelwindů a čety C osm Möbelwagenů. 20mm kanóny byly účinné do vzdálenosti 2 km, a kromě vzdušných cílů byly úspěšně nasazovány i proti slabě chráněným cílům pozemním. Problém vzdušné nadvlády spojenců však ani tyto účinné zbraně vyřešit nemohly.
Zdroj: Tanks Encyclopedia; Baxter, Hitler's Heavy Panzers, 1943-1945
Tagy