Zabijácký smog - tisíce mrtvých v Londýně na Vánoce roku 1952

Zima roku 1952 je nezvykle chladná a krby v hlavním městě Velké Británie jedou naplno, uhelné elektrárny chrlí do vzduchu tuny jedovatého oxidu siřičitého, a navíc ve stejné době dochází i k výměně elektrických tramvají za dieselové autobusy. Zabijáckému smogu padlo za oběť 12 000 lidí.

5. prosince se celé město probouzí do závoje mlhy, která obklopuje symboly Londýna jako Big Ben, katedrálu sv. Pavla a další. Situace je klidná, na mlhy jsou v Londýně přece zvyklí. Během několika hodin se však barva mlhy začala proměňovat v nepříjemný odstín nažloutlé hnědé, když se mísila s tisíci tunami sazí, které se do ovzduší dostávaly londýnskými komíny a výfuky automobilů.

Mlha, kombinovaná s kouřem tvořící smog, nebyla v Londýně nic nového, ale tato zvláštní „hrachová polévka“ rychle zhoustla v jedovatý guláš na rozdíl od všeho, co město kdy zažilo.

Teplotní inverze zabránila vzestupu londýnského sirného kouře z uhlí a nebyl žádný vítr, který by rozptýlil jedovatý smog. Škodlivá, skoro 50 kilometrů široká hmota, hemžící se štiplavými částicemi síry, páchla jako shnilá vejce a situace se každý den zhoršovala.

Smog byl tak hustý, že si obyvatelé některých částí města neviděli na nohy, když kráčeli temným městem. Pět dní paralyzoval Velký smog Londýn a ochromil veškerou dopravu kromě londýnského metra.

Kvůli špatné viditelnosti se lodní provoz na řece Temži zastavil, lety byly uzemněny a vlaky zrušeny. I v poledne řidiči svítili světlomety a vystrkovali hlavu z oken automobilu, aby něco v mlze viděli. Mnozí řidiči svá auta prostě opustili. Chodci padali na mastném černém slizu pokrývajícím chodníky. Úřady doporučily rodičům nepouštět děti do školy, na ulicích se drancovalo a kradlo.

Velký smog z roku 1952 byl mnohem víc než obyčejná mlha, stal se smrtícím pro starší lidi, malé děti a děti s dýchacími potížemi. Silní kuřáci byli zvláště zranitelní kvůli jejich již poškozeným plicím a kouření bylo v té době zejména u mužů zcela běžné.

Úmrtí na bronchitidu a zápal plic se zvýšily více než sedmkrát oproti normálu. Míra úmrtnosti v londýnském East Endu se zvýšila devětkrát. Počáteční zprávy odhadovaly, že díky smogu zemřelo asi 4 000 lidí.

Nežádoucí účinky však přetrvávaly a míra úmrtnosti zůstala do léta 1953 značně nad normálem. Mnoho odborníků nyní odhaduje, že Velký smog si vyžádal nejméně 8 000 životů a možná bylo obětí až 12 000.
Po pěti dnech života v sirném pekle se Velký Smog konečně 9. prosince zvedl, když prudký vítr ze západu vynesl toxický mrak pryč z Londýna do Severního moře.

Vláda premiéra Churchilla postupovala zpočátku pomalu a vypadalo to, že vlastně nechápe, co se přesně děje. Po vládním vyšetřování parlament schválil zákon o ovzduší z roku 1956, který omezil spalování uhlí v městských oblastech a pověřil místní rady, aby zřídily zóny bez kouře. Majitelé domů získali dotace na přechod z kotlů na uhlí na alternativní systémy vytápění.

 

Zdroj: History.com

Tagy