Překonal Rudého barona a nacistická propaganda z Mölderse byla nadšená, po smrti posloužil nepřátelům

Překonal Rudého barona a nacistická propaganda z Mölderse byla nadšená, po smrti posloužil nepřátelům
Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 183-L14164 / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0 de|Popisek: Werner Mölders (vlevo)
29 / 05 / 2024, 11:00

Werner Mölders, jeden z nejvýznamnějších stíhacích pilotů Luftwaffe, překonal rekord Rudého barona, Manfreda von Richthofen, a stal se prvním letcem v historii, který dosáhl 100 sestřelů. Jako vrchní inspektor stíhačů byl pro nacistický režim příliš cenný na to, aby Hitler riskoval jeho smrt v boji. Navzdory zákazu letecké eso pokračovalo v létání.

Jeho těžké začátky ve 30. letech nenaznačovaly, že se stane hvězdou válečného nebe, ale 30. června 1941 překonal podplukovník Werner Mölders, velitel německé stíhací eskadry 51, rekord Rudého barona, Manfreda von Richthofen, nejúspěšnějšího stíhacího esa první světové války. Jen o dva týdny později se stal Mölders historicky prvním letcem, který sestřelil plných sto nepřátelských letounů. Za svoje činy byl povýšen, vyznamenán, jmenován vrchním inspektorem stíhačů, a dostal zákaz dalších bojových letů. Pro nacistickou propagandu byl příliš cenným. Zákazu nedbal a bojoval na zapřenou dál. Jeho věhlasu využily obě strany k propagandě, avšak každá, samozřejmě, svým vlastním způsobem.

Werner Mölders


Werner Mölders se narodil 18. března 1913 v Gelsenkirchenu jako syn učitele, který záhy padl v první světové válce. Po škole zamířil do armády k pruskému pěšímu pluku č. 2, v jehož rámci prodělával na pionýrské škole v Mnichově další výcvik. I přes pěchotní výcvik snil o létání, ale při svém prvním pokusu dostatat se k letectvu byl kvůli své tělesné konstituci označen za nezpůsobilého. Napodruhé byl sice přijat, ale s výhradami a v roce 1934 nastoupil pilotní výcvik u Německé dopravní letecké školy v Chotěbuzi. V úvodních fázích výcviku již jako poručík trpěl v kokpitu nevolnostmi, ale postupně své potíže překonal a kurz absolvoval jako jeden z nejlepších studentů. Následoval přestup do Stíhací letecké školy v Tutowě a Schleissheimu u Mnichova a pilotem Luftwaffe se nakonec stal 21. května 1935.

 

Strmá kariéra Wernera Mölderse

 

Službu začínal u I. skupiny JG 162 Immelmann. K Hitlerovým narozeninám v roce 1936 dostal hodnost nadporučíka a stal se velitelem cvičné letky JG 134 Horst Wessel. V polovině března 1937 měl již vlastní letku JG 334. Na ještě nedávno odmítnutého uchazeče o letecký výcvik kariéra sice slušná, ale to zatím vůbec nic nebylo. V dubnu 1938 byl poslán do Španělska v rámci letectva Legie Condor, kde byl přidělen ke 3. letce stíhací skupiny 88 pod velením nadporučíka Adolfa Gallanda, dalšího z budoucích es prvních let druhé světové války. Zprvu létal na dvouplošných He 51, ale brzy dostal nové Messerschmitty Bf 109 B. Mölders záhy převzal po Gallandovi velení a 15. července 1938 otevřel své skóre sestřelem republikánského Polikarpova I-15. Stalo se to přesně tři roky před dosažením 100. vítězství.

Messerschmitt Bf 109

Ve Španělsku zničil celkem 15 letounů nepřítele a kromě I-15 měl na svém kontě také množství modernějších I-16 (jeden mu nebyl potvrzen) a jeden bombardovací Tupolev SB. Za své úspěchy byl Mölders následně povýšen na kapitána a vrátil se do Německa k JG 133. Kromě létání u 1. skupiny plnil také povinnosti inspektora stíhacích letců. Jeho jednotka byla přeznačena JG 53 a v jejím rámci vyvinul Mölders několik inovativních taktických prvků. Mezi jeho přínosy patřil i vývoj formace známé jako "finger-four", která výrazně zlepšila celkové pole viditelnosti a bojovou flexibilitu letky. Tato formace zajišťovala lepší vzájemnou ochranu a podporovala spolupráci pilotů ve dvojicích. Möldersvi je také často připisován vynález obranného manévru známého jako "cross-over turn"​

Druhou světovou válku zahájil ve funkci velitele 1. letky JG 53 v západním Německu. Jeho první obětí na francouzské hranici, a potvrzeným sestřelem číslo 15, se stal francouzský Curtiss Hawk H-75A, za které dostal vyznamenání Železným křížem 2. třídy. Díky svým úspěchům Mölders navíc získal také velení III. skupiny eskadry 53, do března 1940 sestřelil další čtyři protivníky a do zahájení německého útoku na západ zneškodnil celkem devět strojů. Rytířský kříž pak dostal za sestřelení tří francouzských stíhaček MS-406 jen o několik měsíců později dne 27. května 1940. Vlastní medicínu však okusil hned vzápětí, když 5. června jej na patrně nejlepší francouzské stíhačce, Dewoitine D.520 sestřelil poručík Pomier-Layragues. Německé eso Mölders skončilv zajateckém táboře, z něhož se dostal po kapitulaci Francie již o tři týdny později. Sám měl údajně u Göringa intervenovat ve prospěch jednoho ze strážců, kteří jej v zajetí měli bít, a vymohl odvolání trestu smrti.

Dne 19. července 1940, na úvod bitvy o Británii, byl Werner Mölders povýšen na majora a převzal velení JG 5. Již o dva měsíce později dosáhl svého čtyřicátého leteckého vítězství a 22. října jako první překročil hranici padesáti. Mezi jeho oběťmi byly Spitfiry i Hurricany. K vybudování vzdušné převahy pro uskutečnění případné invaze ovšem skvělé výsledky několika es nestačily. V únoru 1941 byl Mölders stažen z fronty a tou dobou měl za sebou již 238 bojových a dalších 71 průzkumných letů, při nichž se s nepřítelem utkal v 70 případech a dosáhl 68 sestřelů.

Na východní frontě s útokem proti Sovětskému svazu pak bohatě využil příležitosti. Hned v první den invaze sestřelil tři Tupolevy SB, jeden stíhací Hawk, a dostal k Rytířskému kříži meče. Když 30. června 1941 sestřelil pět sovětských bombardérů, dosáhl svého již 82 vítězství. Do poloviny července se však dostal na počet 101 sestřelů. Mölders byl první, kdo obdržel Rytířský kříž s dubovými ratolestmi, meči a brilianty, a byl povýšen na Obersta​. Hitler mu kromě řady dalších poct však nadobro zakázal létat a byla mu přiřazena pozice inspektora stíhačů.

Ve videu je záběr Mölderse v čase cca 0:20

 

Zakázaný letec Werner Mölders

Mölders ovšem během inspekčních let v roli vrchního inspektora stíhačů zákazu nedbal a létal ve "stodevítce" bojové lety dál. Školil nové piloty, mimo jiné ve způsobu, jak vyzrát na těžce pancéřované bitevní Il-2. Během inspekcí na východní frontě často osobně vedl letecké operace, aby předvedl nové taktiky v praxi a zajistil, že piloti získají praktické zkušenosti přímo v boji. Nepřítele příležitostně sestřeloval dál, ale kvůli zákazu bojových letů je nemohl hlásit, a tudíž mu na kontě oficiálně nepřibývaly další úspěchy. Odhady těchto neuznaných sestřelů se pohybují okolo třiceti. Jeho schopnost neustále trénovat a vést piloty přímo na bojišti mu přinesla obrovský respekt mezi kolegy, a to i přes formální zákazy.

 

Podobně jako japonské stíhací eso Nišizawu, také Mölderse potkal podobný osud. Zatímco Nišizawu sestřelili Američané při cestě na palubě bombardéru Ki-49, Möldersovi se stalo osudným počasí, když na palubě bombardéru He 111 cestoval na pohřeb prvoválečného stíhacího esa Ernsta Udeta. Mölders na letu trval, letoun havaroval a plukovník i celá osádka zahynuli. V poválečné Luftwaffe pak jeho jméno nesla eskadra JG 74 do 11. března 2005, kdy bylo z politických důvodů odstraněno, jelikož vzniklo podezření, že Mölders ve Španělsku útočil na civilní cíle. 

Berlín, pohřeb plukovníka Wernera Mölderse

Britové v dovedně vykonstruované kampani obvinili německé velení, že nechalo Mölderse zlikvidovat z náboženských důvodů, a shodili nad Německem tzv. Möldersův dopis, tedy kopii korespondence mezi Möldersem a štětínským proboštem, který zdůrazňoval nelidskost a protikřesťanský charakter nacistického režimu. Operace se zdařila, dopis se po Německu velmi rychle šířil a ovlivnil nejen církevní kruhy, ale také důstojníky ozbrojených sil. To však vzbudilo nevoli ministra propagandy Goebbelse, což následně vedlo k vyšetřování. Probošt byl přinucen pravost dopisu popřít a Möldersova matka při výslechu na SD rovněž odmítla, že by dopis napsal její syn. I přesto, že byl dopis citován ve spojeneckých médiích, měřitelný dopad na morálku německého obyvatelstva nejspíš neměl.

Zdroj: Matyáš, Svatopluk. Stíhací esa Luftwaffe; Richards, Lee. The Black Art: British Clandestine Psychological Warfare against the Third Reich

Tagy článku