.jpeg)
foto: Se svolením Karla Alexandra/Hrob Přemysla Otakara I. v chrámu svatého Víta
V roce 1228 byl syn Přemysla Otakara I. z druhého manželství s Konstancií Uherskou, Václav I., korunován českým králem. Otec a syn sice vládli společně, ale rozhodující slovo si ponechával stále Přemysl. Obával se totiž, že by po jeho smrti mohl vzniknout opět spor o nástupnictví. Získání Zlaté buly sicilské z rukou císaře Fridricha II. totiž Přemyslu nezaručovalo posloupnost pro jeho potomky.
Korunovací syna Václava ještě za svého života a vyhnáním představitelů rodu Děpoltovců tak Přemysl Otakar I. problémům spojeným se svým nástupnictvím předešel. Pro jistotu také ve stejné době povýšil svého nejmladšího syna a jmenovce do úřadu moravského markraběte. Přemysl naposledy vydechl 15. prosince roku 1230 ve věku 65 let na Pražském hradě. Byl pochován ve zdejším klášterním kostele a po postavení gotické katedrály byly do ní jeho ostatky přemístěny.
Pro těla přemyslovských knížat a králů nechal Karel IV. vytvořit chórové kaple. V jedné z nich, Saské, byl uložen náhrobek Přemysla Otakara I. zhotovený sochařem Petrem Parléřem. Důvody smrti Přemysla Otakara I. dodnes nejsou příliš známé, protože dobové kroniky o Přemyslovu skonu mlčí. Historici se proto přiklánějí k názoru, že za to pravděpodobně mohlo opotřebování jeho těla. Výzkum ostatků totiž neprokázal vážnější onemocnění, kterým by Přemysl trpěl, a projevilo by se tak na jeho kostech.
Po skonu však zůstal v myslích svých blízkých. Jeho syn Přemysl, který po svém strýci Vladislavu Jindřichovi převzal vládu na Moravě, o svém otci hovořil jako o statečném a udatném muži, který byl známý po celém (tehdejším) světě a zásadním způsobem zasahoval do událostí v říši. Byl sice nestálý a jeho mysl vrtkavá, ale tyto vlastnosti byly podle Vladislava Vančury právě tím, co z něj dělalo tak dobrého panovníka. Jeho schopnost zapomenout na minulé spory mu totiž umožňovala v lepší době navázat spojenecké vztahy i s bývalými nepřáteli.
Nejprve totiž, ještě jako kníže, Přemysl stabilizoval postavení Českých zemí ve Svaté říši římské a následně společně se svým bratrem Vladislavem jako český král upevňovali poměry v zemi. Podle slov Františka Palackého se totiž České země v době, kdy Přemysl nastupoval na trůn, nacházely v hluboké krizi. Byly rozděleny probíhajícími nešvary mezi různými skupinami ve společnosti a směřovaly k úpadku.
Svému synovi však Přemysl Otakar I. dal v léno naprosto jiné království, které bylo silné a uznávané i v mezinárodním prostředí. Podle slov Palackého dokonce České země v očích evropských panovníků budily vážnost a strach. Přemysl Otakar I. tak pro následující krále zanechal důležitou strategii. Podle historika Josefa Žemličky byl totiž Přemysl schopen pochopit důležitost měst a hradů, které mohly do budoucna působit jako stabilní pilíře královské moci. Rozhodl se proto iniciovat jejich vznik.
Zdroje: PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Praha: Kvasnička a Hampl, 1939.
ŽEMLIČKA, Josef; KREJČÍKOVÁ, Jarmila a TŘEŠTÍK, Dušan. Přemysl Otakar I: panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha: Svoboda, 1990.
Tagy