Příliš drahé. Mohlo 212 dolarů zachránit Pearl Harbor před zkázou?

Příliš drahé. Mohlo 212 dolarů zachránit Pearl Harbor před zkázou?
Autor: Flickr (CC BY-ND 2.0)|Popisek: Zkáza Pearl Harboru
12 / 03 / 2021, 10:00

Dalo se předejít americkému debaklu v Pearl Harboru 7. prosince 1941, kdyby o deset let dříve byla ,,lakotná" vláda ochotna zaplatit 212 dolarů speditérských poplatků?

V roce 1926 vyšel v německém tisku článek, který upoutal pozornost amerických armádních spojařů. Popisoval převratný ,,tajnopisný přístroj" (později známý jako Enigma). Byl schopný vytvořit 22 miliard různých kódových kombinací, takže jednomu člověku, který by pracoval dnem i nocí a na každou kombinaci by měl jednu minutu, by trvalo 42 tisíc let, než by je všechny prošel.

Generálmajor Marlborough Churchill, šéf vojenské zpravodajské služby USA, byl požádán, aby tento pozoruhodný nový přístroj prozkoumal. Do sídla výrobce (Kryha Coding Machine Company) v Berlíně putovala žádost a brzy přijel do New Yorku odborník, aby přístroj předvedl americkým kryptoanalytikům.
Jedním z nich byl 34letý major William F. Friedman, hlavní spojařský kryptoanalytik, považovaný v tomto oboru za jednoho z největších světových odborníků. Friedman, který se narodil v Rusku, ale už rok nato přijel s rodiči do USA, jevil o předvedení velký zájem.

Dne 15. ledna 1927 si armádní spojaři objednali po jednom z obou nabízených typů přístroje. V té době byla americká armáda finančně vyčerpaná a chudá. Skončením první světové války, již politici označovali jako ,,válku, která učinila konec všem válkám", byla armáda považována za zbytečnou instituci. Tak alespoň soudila většina členů Kongresu i amerických občanů. Ministerstvo financí požadovalo pro schválení koupě přístrojů uvedení jejich přesné ceny a speditérských poplatků.

Po jejich uvedení se ministerstvo vzepřelo. Příliš drahé. Nakonec však byla smlouva podepsána a oba přístroje byly odeslány lodí. Pak však nastal zádrhel. Výrobce nezaplatil spediční a dovozní poplatky, jak stálo ve smlouvě, a spojaři na ně neměli peníze. Šlo o 212 dolarů. Oba přístroje zůstaly mnoho měsíců v newyorském skladišti. Do 5. dubna 1928 si spojaři našetřili dost peněz, aby mohli přístroje vyplatit ze skladiště. Friedman mohl začít s odhalováním jejich tajemství. Byl to pomalý, vyčerpávající a únavný proces. Navíc měl Friedman k dispozici jen tři mladé a nezkušené kryptoanalytiky a dva úředníky.

Friedmanovo úsilí bylo neustále mařeno vládními úředníky z Washingtonu, kteří označovali pro armádu tak důležité pracoviště kryptoanalytiků za ,,temnou komoru". V roce 1929 zastavil obávaný ministr Henry L. Stimson veškerou podporu projektu. ,,Džentlmeni nečtou cizí poštu", prohlásil tehdy.

,,Džentlmeni" v Tokiu však tolik ohleduplní nebyli. Právě japonští vojenští velitelé v roce 1927 vydali tzv. Tanakovo memorandum - plán na dobytí rozsáhlých území západního Tichomoří a případnou válku s USA.

Friedman se dozvěděl, že Japonci koupili poslední model Kryhova přístroje, a tak se za pomoci staršího modelu, zakoupeného v roce 1928, zaměřil od roku 1934 na japonské kryptosystémy. Teprve několik měsíců po katastrofě v Pearl Harboru však dokázali američtí kryptoanalytikové číst zprávy Enigmy vysílané japonským námořnictvem a japonským ministerstvem zahraničí. Tyto depeše označovali krycím jménem Magic.

Ve světle časového sledu událostí se dá uvažovat o tom, že kryptoanalytikové mohli možná zkáze Pearl Harboru předejít. Dokázali by rozluštit japonský kód do 7. prosince 1941 a odvrátit katastrofu, kdyby měl Friedman se svými několika lidmi k dispozici oněch 212 dolarů, a tedy i rok, kdy přístroje ležely ve skladišti? To se už se nikdo nedozví.

 

Zdroj: William B. Breuer, Záhady 2. světové války

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace