foto: Wikimedia Commons, volné dílo
Ruští bolševici po převzetí moci v roce 1917 spustili velkorysý proces gramotizace ruského obyvatelstva, který byl z dlouhodobého hlediska úspěšný.
Když ruští bolševici uchopili v roce 1917 veškerou moc, nebudeme příliš vzdáleni pravdě, když uvedeme, že ovládli v podstatě negramotnou zemi. Rusko bylo negramotné i před vypuknutím první světové války a počet lidí, kteří uměli číst a psát a měli alespoň nějaké vzdělání, byl v populaci velmi nízký.
Odhaduje se, že pouze 25-30% Rusů, tedy každý třetí, respektive čtvrtý člověk uměl číst a psát, a to ještě k tomu nedokonale. V první dekádě 20. století pak zhruba polovina populace západního Ruska zůstávala nevzdělaná. Na Sibiři byla ještě situace horší, protože pouze 10-15% lidí dostalo nějaké vzdělání, nicméně oproti střední Asii, kde bylo negramotných až 97% (!) lidí, to bylo ještě lichotivé číslo.
Bolševici v čele s Leninem se rozhodli tento stav razantně změnit, a to nejen u mladých lidí, ale samozřejmě negramotných dospělých. Bolševici postupovali podle Leninova hesla, které pravilo, že nelze vybudovat komunistickou společnost v negramotném národě, a zaměřili se na vymýcení či eliminaci negramotnosti Rusů. V prosinci 1919 byl vydán klíčový dekret o likvidaci negramotnosti (rusky ,,Likbez"). Dekret tak vlastně spustil dlouholetou kampaň bolševiků za postupné vymýcení negramotnosti. Schopnost naučit se číst a psát tak byla nejprve povinná pro všechny ruské občany mezi 8-50. rokem života.
Psali jsme
Nové dokumenty vztahující se k vraždě posledního ruského cara Mikuláše II. a jeho rodiny potvrzují, že poprava byla vykonána z rozkazu...
V tomu určených místech od malých vesnic až po velká města se shromažďovali negramotní Rusové a učili se zde základům čtení, psaní a také počítání. Pro negramotné a nevzdělané rolníky byly v zemi zřizovány zvláštní čítárny. Kampaň byla samozřejmě mohutně podporována vládní mocí, soustavnou propagandou, plakáty, veřejnými akcemi a dalšími prostředky. Plakáty z té doby tak například výhrůžně hlásaly, že pokud nebude Rus číst knihy, zapomene číst i psát. A mělo to pro Rusy i praktické výhody - v rámci gramotizace národa byl pracovní den zkrácen o dvě hodiny a ti, kteří se procesu zúčastňovali, byli i odměňováni.
Bolševici však sledovali dlouhodobou státně podporovanou kampaní jasný cíl. Tím, jak rostl počet gramotných Rusů, mohla vládnoucí moc na ně daleko účinněji ideologicky působit. A o to jí šlo především. Gramotný Rus se totiž mohl seznámit se základní komunistickou literaturou, která se stala posléze povinnou a měla především ideologicky závazný a ,,správný" obsah. Gramotní lidé tak pochopitelně snáze podléhali komunistické propagandě, zvláště když v Rusku a od roku 1922 Sovětském svazu prakticky chyběla západní literatura, která byla ideologicky ,,závadná".
Psali jsme
Křižníky třídy Stalingrad byly oficiálně těžkými křižníky, ačkoli de facto to byly zcela jednoznačně bitevní křižníky. Rozestavěny byly lodě Stalingrad,...
Kampaň sice přinesla své výsledky, ale celý proces byl pozvolný a probíhal pomalu. Například v roce 1926 jen 51% populace nad 10 let dosáhlo gramotnosti. V roce 1939 se situace znatelně zlepšila, když gramotných lidí ve věku 9-49 bylo již 89,7%. Skoro plné gramotnosti dosáhl Sovětský svaz v podstatě až v 50. letech.
Zdroj: historynet.com
Tagy