foto: JoJan, CC BY 3.0
Na začátku 13. století se jednalo o mocný zavedený řád. Templáři ovlivňovali politické a ekonomické dění a jejich moc začala alespoň podle francouzského krále Filipa IV. Sličného přerůstat přes hlavu. 13. října 1307 v pátek dal pokyn k rozhodné akci proti nim.
Pokud nějaký řád ovlivňoval ve středověku politický a ekonomický sled událostí, musíme v prvé řadě zmínit templáře. Jejich vznik se datuje kolem roku 1119, respektive 1120, a to v důsledku úspěšné 1. křížové výpravy. Začátky později vlivného řádu byly skromné. Založila jej malá skupina evropských rytířů, kteří měli zájem se v dobytém Jeruzalémě usadit a vést mnišský způsob života, avšak coby bojeschopní muži byli povoláni k službě jako organizovaná milice.
Původním posláním řádu bylo zajistit bezpečnost pro zástupy poutníků z Evropy k Božímu hrobu na cestě mezi přístavním městem Jaffa a Jeruzalémem po jeho obsazení křižáky. Řád natolik zesílil, že se z původně nepatrné milice potírající bandity stala elitní armáda schopná účastnit se velkých bitev. Počet rytířů se v poli vždy pohyboval v počtu několik desítek nebo i stovek těžkých jezdců, ale běžné oddíly mohly dosahovat tisíců pěšáků nebo lehkých jezdců.
Tím se původní poslání řádu rozšířilo o obranu osvobozeného Kristova hrobu (resp. Jeruzalémského království) od tzv. „nevěřících“, kterými byli sousední muslimské státy. Templáři se nikdy neúčastnili válek proti křesťanským heretikům, např. křížové výpravy proti náboženskému hnutí albigenským nebo plenění Konstantinopole během 4. křížové výpravy. Společným znakem jeho členů se staly bílé pláště, později doplněné o červené kříže a nakrátko střižené vlasy s dlouhými vousy, to aby se odlišili od běžných šlechticů. Byly jim zapovězeny ozdoby i rytířské turnaje.
Postupně se z templářů stával stále víc významný politický činitel, samotný řád nepodléhal světské moci panovníků ani biskupů, jedinou nadřazenou instancí byl papež, kterému ,,skládal účty". Templáři byli od svého založení organizováni jako duchovní řád, kde vládla přísná hiearchie ne nedpodobná armádě. Papež ve své bule z roku 1139 propůjčil řádu mnoho privilegií a templáři se tak stali hlavní křesťanskou vojenskou silou ve Svaté zemi. Koncem 13. století se rozhodli templáři přesídlit do Paříže, což se záhy ukázalo jako osudová chyba. Francii od roku 1285 vládl Filip IV. Sličný.
Historiky je hodnocen jako schopný vladař, o to více však tvrdší či nelítostnější. Francouzský král vyhnal například ze země Židy, vynutil si přesun papežského stolce ze Říma do Avignonu. V templářích pak spatřoval vlastní ohrožení a rozhodl se proti nim se vší tvrdosti zakročit, aby potenciální hrozbu eliminoval. Potřeboval však také peníze a bohatý řád jich měl v té době dostatek. Templáři neměli žádný plán, jak uzurpovat moc ve Francii, postavení krále respektovali, ale přesto se stali terčem ostré perzekuce ze strany královské koruny. V roce 1307 Filip IV. vystoupil vůči templářům ve výrazně konfrontačním tónu, obvinil je z kacířství či magie, ale také sodomie, homosexuality a zkonfiskoval jim jejich majetek. Důležitým bodem jejich veřejné obžaloby měla být skutečnost, že templáři měli uctívat Bafometa, démona s hlavou kozla.
To vše rozlícenému francouzskému vládci stačilo a dal zavelet k rozhodné akci. V pátek 13. října 1307 byly zatčeny tisíce templářů. Byli uvězněni, mučeni a veřejně upalováni. Mučení mělo z templářů vynutit přiznání k různým zločinům, které ve skutečnosti nespáchali. Celkem bylo zajištěno asi 5 000 templářů včetně posledního velmistra řádu Jacquese de Molaye. Filip IV. si pak nevybíravými prostředky vynutil po papežovi Klementovi V. zrušení kdysi mocného řádu. Stalo se tak v roce 1312. De Molaye podrobili až děsivému mučení, nakonec byl upálen na hranici jako kacíř. K jeho smrti se váže zajímavá, až mystikou obestřená legenda.
De Molay měl na hranici těsně před smrtí Filipa IV. proklít, stejně jako papeže Klementa V. ,,Templářům se udála hrozná nespravedlnost. A ty, kdo jsou za ni odpovědní, čeká nejvyšší trest. Filip Sličný za svoji zradu a papež Klement za svoji zbabělost budou do roka stát před božím soudem," praví legenda. A skutečně - papež zemřel za měsíc a francouzský král za 8 měsíců od popravy posledního velmistra templářů.
Každopádně zbývající majetek zakázaného řádu přešel na johanity, k nim i někteří templáři přecházeli, aby se vyhnuli další perzekuci. Jiní přestupovali k mnišským řádům, část rozdrobených templářů měla odejít také do Švýcarska a na jiná místa Evropy.
Video: YouTube
Zdroj: history.com
Tagy