Prokletá sovětská jaderná ponorka K-19 byla námořníky přezdívána plovoucí Hirošima

Prokletá sovětská jaderná ponorka K-19 byla námořníky přezdívána plovoucí Hirošima
Autor fotografie: Redline / Wikimedia commons / CC-BY|Popisek: Ponorka třídy 658
17 / 06 / 2024, 10:00

V éře studené války docházelo ke zkáze hladinové či podmořské techniky na obou znepřátelených stranách. V roce 1961 potkala sovětskou jadernou ponorku K-19 nehoda, která hrozila přerůst v atomový armageddon.

Sovětská jaderná ponorka K-19 měla příznačnou přezdívku "Hirošima", nicméně je třeba říct, že jí smůla pronásledovala už od samého začátku. Její konstrukci poznamenala značná uspěchanost a touha se vyrovnat USA, které již měly v této době k dispozici od roku 1954 Nautilus, první jadernou ponorku na světě. Není jistě bez zajímavosti, že právě Nautilus jako první americká jaderná ponorka dobyla severní pól.

K-19 jako prokleté plavidlo

 

Studená válka, která byla v padesátých letech v plném proudu, představovala nemilosrdné zápolení mezi oběma znesvářenými tábory, tedy USA a socialistickým svazem států, a to ve všech ohledech. Nevraživost se přirozeně přenesla i na moře. Sovětský svaz se chtěl vyrovnat USA postavením takové ponorky, která by svůj americký protějšek ještě předčila. Stavba nového plavidla byla zahájena v říjnu 1959 a na vodu jej Sověti spustili zhruba o rok později. Odtud pak vedla cesta k jejímu zařazení do služby. To se uskutečnilo v dubnu 1961.

Nicméně stavbu jaderného stroje poznamenávaly již od začátku potíže, neštěstí i podivné náhody. Při tradičním křtu ponorky rozbitím lahve sektu například nedošlo k jejímu roztříštění. Už při konstrukci ponorky také zemřelo několik lidí, například vinou požáru. Další lidé jako třeba elektrikář a další pak přišli o život při zvláštních shodách okolností. Neumírali však jenom lidé, ale samotnou K-19 potkala série nehod. Při zkušebních ponorech v roce 1960 začala do plavidla proudit voda, která ponorku K-19 vychýlila na bok. Reaktor se neukázal také být na začátku příliš stabilním, což se později ukázalo jako téměř fatální. 

To nejhorší na K-19 mělo teprve přijít

 

Konstruktéři a nejvyšší sovětská politická a armádní místa brala výše uvedené nehody, při nichž umírali lidé, jako neuvěřitelnou shodu okolností nebo smůlu, kterou si K-19 již vybrala, napříště bude vše fungovat tak, jak má a nedojde k dalším tragédiím. Jenže v tomto ohledu se Sověti hluboce mýlili. Kritická událost nastala jen dva měsíce po jejím uvedení do služby, v červenci 1961. Ten den totiž došlo k poruše jaderného reaktoru, s nímž byly problémy již od doby konstrukce stroje. Ponorka se nacházela v tu dobu u grónského pobřeží, když selhal její chladicí systém. Celá nehoda zaváněla jadernou pohromou. Reaktor se začal prudce zahřívat a dosáhl teploty až několik set stupňů. Další vážný problém nastal, když ponorka nemohla zavolat o pomoc, protože se porouchal komunikační systém.

Tragédii K-19 zabránili za vysokou cenu

 

Byl to souboj s časem. Posádka velmi dobře věděla, že kdyby se reaktor definitivně přehřál, došlo by ke katastrofě nepředstavitelných rozměrů. Připočítat k tomu totiž musíme především také neblahé politické následky v Kremlu, protože Sověti si nemohli dovolit, aby jejich jaderná ponorka, která měla být chloubou námořnictva, byla tímto potupným způsobem zničena. Tragédii tak měla posádka zabránit stůj co stůj. To se sice podařilo, ale za velmi vysokou cenu.

Ponorka K-19 třídy 658

Námořníci proto museli rychle nějakým způsobem snížit teplotu kriticky zahřátého jaderného reaktoru. Na místě vznikl improvizovaný a současně odvážný plán, který však počítal s možnými oběťmi. Posádka vytvořila nouzový přítok, kterým se lila voda do reaktoru, aby se jeho teplota co nejvíce snížila. V podstatě však neměla k dispozici žádné funkční ochranné prostředky. Plynové masky nebylo možné použít, protože se jejich sklo zamlžovalo. Důsledkem toho zemřelo 7 lidí a dalších 14 přišlo o život následkem radioaktivního ozáření během dvou let.

 

Námořní smůla K-19 nekončí

 

Z nejhoršího byla ponorka venku. Jaderný reaktor musel být vyměněn, ale to neznamenalo, že služba K-19 bude bezproblémová. Právě naopak. V listopadu 1969 hrozily plavidlu vážné následky, když se při dalším z mnoha cvičení srazila s americkou ponorkou USS Gato. Nehoda se stala brzy ráno, K-19 v hloubce přibližně 60 metrů kolidovala s americkým plavidlem. Sovětská ponorka se byla schopna vynořit, nicméně vinou srážky byly kompletně zničeny sonarové systémy na přídi. K-19 opět putovala na opravy.

Nešťastná sovětská ponorka se sice vrátila opět do akce, ale klidná služba trvala jen krátce. V lednu 1972 totiž na palubě ponorky, která se nacházela v hloubce asi 120 metrů, vypukl požár. Tentokrát si živel vyžádal 28 životů námořníků, protože 12 mužů zůstalo uvězněných v torpédové komoře. K-19 se vynořila a zbytek posádky musel být evakuován. Odtažení ponorky bylo zpožděno silnou vichřicí, avšak ta však postupně zeslábla a K-19 mohla být dopravena do Severomorsku. Rozmáchlé operace se zúčastnilo více než 30 lodí a trvala přes 40 dní. 

Památník posádce ponorky K-19 v Moskvě

Poslední oběť K-19

 

V roce 1982 si poslední 63. oběť ponorky vyžádala nehoda, kdy byl jeden z námořníků zasažen elektrickým proudem a zemřel na popáleniny. Potom sice k další tragédii už nedošlo, ale sovětské námořnictvo si muselo položit zásadní otázku, co si ponorkou vzhledem k její minulosti a také finančním prostředkům, které do ní celkově vložilo, dál počne. Nakonec bylo rozhodnuto o tom, že K-19 bude vyřazena z aktivní služby. To se stalo v roce 1990 a o 12 let později následovalo sešrotování plavidla. Na K-19 se tak bude navždy smutně vzpomínat jako na plavidlo, které přineslo zkázu několika desítkám námořníků.

ZdrojWarhistoryonline.com

Autor: Petr Duchoslav

Tagy článku