Protiponorková válka - první spojenecké eskortní letadlové lodě (1941-1943)

Protiponorková válka - první spojenecké eskortní letadlové lodě (1941-1943)
17 / 04 / 2019, 10:00

Německá Kriegsmarine ihned po zahájení války navázala na neomezenou ponorkovou válku z let 1917-1918, a Britové a posléze Američané postupně zdokonalovali způsoby boje proti vlčím smečkám německých U-bootů. Nejúčinnějším prostředkem bylo letectvo, ale přes značný dolet specializovaných čtyřmotorových letounů zela v Atlantiku díra, kterou nebylo možné pokrýt ani z jedné strany. Řešením byly letadlové lodě. Ty velké však bylo třeba nasazovat k jiným úkolům, a ani jich nebylo dost - ve velkých sériích začaly být stavěny doprovodné letadlové lodě.

Program výstavby amerických doprovodných letadlových lodí byl zahájen rok před vstupem Spojených států do války, v prosinci 1940 dopisem kontradmirála Williama F. Halseyho veliteli námořnictva admirálu Haroldu Rainsfordu Starkovi. Vyjádřil v něm obavu, že pokud by USA vstoupily do války v Evropě, bylo by nevyhnutelné nasadit všech tehdy existujících letadlových lodí do operací, a námořnictvu by nezbývaly prostředky pro výcvik ani pro přepravu letounů do Evropy. Navrhoval řešení: pořízení vhodných obchodních lodí a jejich konverzi na pomocné letadlové.

Hned o týden později ovšem psal Starkovi sám Roosevelt, a to s ambicioznějším záměrem: Halseyho letadlové lodě měly sloužit k výcviku a přepravě. Prezident žádal lodě schopné vyvinout rychlost alespoň 15 uzlů, schopné nést deset vrtulníků (ano, v roce 1940; šlo o vírníky Pitcairn PCA-2) nebo letounů s nízkou přistávací rychlostí, a určené k protiponorkové ochraně konvojů. Sám měl bohaté zkušenosti, protože během 1. světové války byl náměstkem ministra námořnictva, a trval na tom, že konverze nesmí trvat déle než tři měsíce.

Jako první byly přestavěny obchodní lodě Mormacmail a Mormacland, jedna pro americké a druhá pro britské námořnictvo podle zákona o půjčce a pronájmu. Mormacmail byla skutečně přestavěna za méně než tři měsíce. Byla instalována 110 m dlouhá letová paluba, po zkouškách prodloužená na 134 m. Do malého hangáru se vešlo 20 letounů, stíhací F2A Buffalo a průzkumné a hlídkové SOC Seagull. Obranu poskytovalo jedno dělo ráže 127 mm, dvě ráže 76 mm a několik kulometů, a loď vstoupila do služby 2. června 1941 pod označením AVG-1 (pomocné doprovodné plavidlo) Long Island. Klasifikace bude změněna 20. srpna 1942 na ACV (pomocná letadlová loď) a konečně 15. července 1943 na CVE (doprovodná letadlová loď).

Podobně loď Mormacland byla přijata do Royal Navy 17. listopadu 1941 jako HMS Archer, nesla 15 letounů, stíhací Matlety nebo Sea Hurricany, a protiponorkové Swordfishe nebo Avengery. Obě tyto první eskortní letadlové lodě válku přežijí.

Skvěle se osvědčily, a podobným způsobem vznikne množství dalších lodí, a ve velkých sériích budou stavěné po celou válku. Poslední bude do služby zařazena CVE-122 Palau, a to 15. ledna 1946; CVE-123 Tinian bude dostavěna, ale nikoli zařazena do služby, a další projekty až CVE-139 zrušeny. Poslední budou vyřazovány ze služby koncem 50. let, přičemž již budou klasifikovány jako CVHA (vrtulníkové útočné lodě) a LPH (útočné výsadkové lodě).

Tagy článku

-->