Protitankový skútr s bezzákluzovým dělem v ulicích potkat nechcete

Protitankový skútr s bezzákluzovým dělem v ulicích potkat nechcete
Autor: CC BY-SA 2.0 fr|Popisek: ACMA TAP Mle 56/59
16 / 12 / 2020, 16:30

Prostředky boje proti tankům jsou z logiky věci jen o málo mladší než tanky samotné. Přístupy se v dějinách objevily mnohé, od nejúčinnějších v podobě vhodně vyzbrojené letecké podpory přes výkonná a původně protiletadlová děla po sebevražedné improvizované nástroje nebo protitankové psy. Mezi pozemními vozidly určenými k ničení tanků najdeme rovněž různé přístupy: od velmi těžkých a odolných po relativně lehká, spoléhající na pohyblivost. A co protitankové skútry? Přesně takové, jaké známe z ulic například Říma či Paříže. Ale protitankové.

Není to vtip. V 50. letech francouzští výsadkáři skutečně protitankové skútry s úspěchem nasadili. Základní myšlenka byla vlastně konzervativní. V reakci na zkušenosti z Indočíny hledali moderní dopravní prostředek, který by mohl plnit funkci přepravních mul, a mohl být shozen z dopravních letounů za nepřátelskou linií. A přesně takovou možnost nabízel populární italský skútr Vespa 150 ve verzi upravené pro výsadkové jednotky označované ACMA TAP Modèle 56/59 (TAP pro Troupes Aéroportées; vzdušné výsadkové jednotky). Francouzský podnik ACMA jich pro armádu v letech 1956-1959 upravil na šest stovek.

Skútr měl posílený rám, upravenou převodovku, samozřejmě podle zamýšleného místa nasazení olivově zelený, nebo pískově žlutý nátěr, který by mezi civilními uživateli populární asi moc nebyl, ale to nebylo vše.

Pod sedadlem a přes čelní štít bylo uloženo americké protitankové bezzákluzové dělo M20 ráže 75 mm, které bylo rozšířené především ve výzbroji automobilů, především Jeepů, případně lehkých obrněných transportérů. Šlo o zbraň nasazenou ještě v posledních měsících druhé světové války, velmi intenzívně během války v Koreji, ale také Vietnamu a dalších konfliktech. S kumulativní protipancéřovou střelou HEAT (High-Explosive Anti-Tank) dokázala prostřelit 100 mm silný pancíř na vzdálenost až 6 km. Střední tanky jako stále rozšířený T-34 ovšem bylo možné efektivně vyřadit jen s velkým štěstím - přesto šlo o užitečnou zbraň, nebezpečnou slabě obrněným vozidlům, a také vhodnou pro ničení opevnění.

Pro nekonvenční využití na skútru byla vlastně M20 jako dělaná. Byla lehká (necelých 50 kg) a bezzákluzová. Na skútr se kromě ní vešlo šest nábojů. Kromě protipancéřových to mohly být také kouřové a tříštivo-trhavé. Byť tedy, jak lze očekávat, skútr s velkou hlavní a obtěžkaný municí vypadal trochu legračně. Zbraň bylo možné odpálit i v pohybu, ale přesné zamíření na cíl bylo v takovém případě v zásadě nemožné.

Skútry byly shazovány na paletách po dvou. Jeden nesl zbraň, druhý jen munici (deset kusů) a trojnožku (pro kulomety Browning M1917) pro efektivní nasazení zbraně. Vznikl dokonce malý jednokolový přívěs, na který bylo možné umístit další munici a potřebný materiál.

Jakkoli nepravděpodobně to zní, a přes množství podivných zbrojních projektů, které v období studené války rovněž vznikly, ale nebyly nasazeny, protitankové skútry si skutečně zabojovaly, a sice v Alžírsku. Na tomto bojišti se přirozeně nesetkaly s tanky a těžkou obrněnou technikou, ale proti slaběji chráněným cílům palebnou sílu výsadkových jednotek posílily. A osvědčily se. Vyžadovaly minimální údržbu, na plnou nádrž ujely i 200 km, byly velice pohyblivé, a to i v těžším terénu, ač projektované pro dodnes populární způsob přepravy ve městech. Ostatně v roce 1980 čtyři úspěšně absolvovaly Rally Paříž-Dakar, byly mezi 25 motorkami z 90 na startu, které závod dokončily.

Zdroj: popularmechanics.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace