foto: Petr Blahuš/První elitní jednotky naší československé armády vznikly na ruské, východní frontě Velké války
1. československý samostatný úderný prapor, historicky první elitní jednotka novodobé československé armády, jakási garda legie, vznikla v rámci našich československých legií v Rusku.
Epická historie této zvláštní jednotky, jejichž štít cti je pošpiněn bolševickou lží o ukradeném ruském státním pokladu, začala se vznikem samostatných úderných rot vrámci 2.československé střelecké brigádě na podzim 1917. Tyto roty byly vyzbrojeny karabinami, ručními bombami (granáty), bajonety, útočnými noži a revolvery. Pro překonávání drátěných překážek, přes které vzhledem ke svému statusu měli muži úderných jednotek přejít jako první, ještě jejich vojáci nosili do útoků nůžky na ničení drátěných zátarasů a francouzskou přilbu Adrian s ruským státním znakem. Ten byl později změněn na znak carských úderných jednotek – lebku s hnáty. Podle ruského předpisu také tyto elitní vojáky od standardní pěchoty vojáky odlišovaly černé nárameníky (pogony) ohraničené tzv. dobrovolnickou šňůrou, uprostřed které měli českoslovenští úderníci ještě červený husitský kalich.
psali jsme: Čechoslováci proti Bergmannu: první nasazení legendárního německého samopalu proti čs. legionářům
Druhým základem pro elitní 1. úderný prapor bylo 125 československých dobrovolců, kteří už v květnu 1917 založili v rámci 1. úderného oddílu 8. armády generála Kornilova rotu československých průzkumníků, která se proslavila boji u Jamnice. Tito úderníci nosili kompletně černou uniformu, a to včetně nárameníků, polní čepice (furažky) s černými okolky amalinovým dýnkem a bílou lebkou se zkříženými hnáty na pogonech, doplněných písmenem K. Na levém nadloktí uniformy také měli vyšity černý nebo modrý štítek s lebkou ahnáty, zkříženými meči ahořícím granátem. 1. úderný oddíl včetně zbytků čs. roty byl po těžkých ztrátách stažen z fronty a vsrpnu 1917 z něho v zápolí vznikl Kornilovský úderný pluk, který byl určen kochraně vrchního carského štábu vMogilevě. Na počátku září byl přejmenován na 1.ruský úderný pluk, který podle dohody měl ale být zpoloviny tvořen Čechoslováky. Po přesunu jednotky do Kyjeva došlo kvůli tomu ke změně názvu na 1. slovanský úderný pluk, který byl začleněn do 1. čs. střelecké divize. Po bojích v Kyjevě mezi rudými a Ukrajinci většina ruských vojáků odešla ačeská část pluku byla začleněna do 4. Československého střeleckého pluku Prokopa Velikého jako jeho 4. rota. Tím tato elitní jednotka zanikla, protože zbytek jejích příslušníků československé národnosti se připojil kjednotkám generála Kornilova v tzv. Dobrovolnické armádě a s ní bojoval až do roku 1921.
Dne 28.prosince 1917 byly vNižněudinsku konečně sloučeny dosavadní samostatné úderné roty do 1. československého samostatného úderného praporu, tvořeného čtyřmi pěšími rotami, kulometnou rotou, zákopnickou minometnou četou a nezbytnou logistickou podporou. Všichni jeho příslušníci se od dalších dobrovolnických jednotek 1. Československého armádního sboru odlišovali nášivkou na levém předloktí, kde mněli už známý červený trojúhelník slebkou ahnáty, to vše ve výrazné červené barvě. Mottem těchto elitních vojáků, kteří se proslavili mimo jiné v krvavé řeži u Lipjag bylo: „Není života bez Čechie- svobodu nebo smrt.“ Prvním velitelem těchto 800 bojovníků byl legendární ruský důstojník Ušakov, kterého v roce 1918 po jeho tragické smrti v bojích u jezera Bajkal při jinak brilantně provedené obojživelné operaci (vylodění) u Posolského monastýru nahradil štábní kapitán Teodor Dvořák. Rodák z Jílovce na Třeboňsku se stal aktivním důstojníkem rakousko-uherské armády a jako takový padl do zajetí 1. července 1917 u Koňuchy. Už 30. srpna 1917 ale vstoupil pod vlivem skvělého československého vítězství u Zborova vstoupil do legií, kde byl zařazen do 5. čs. střeleckého pluku T. G. Masaryka. V Borispolu absolvoval důstojnický kurz, byl povýšen do hodnosti štábního kapitána a díky svým bohatým, takřka tříletým válečným zkušenostem z fronty byl jmenován instruktorem údernictví.
psali jsme: Tragédie jediného československého generála padlého na frontě v Dukelském průsmyku. Dočkal se alespoň dosažení hranice
Od 6. listopadu 1917 vedl údernický kurs, načež byl poslán k údernému pluku, jehož se stal velitelem. V jeho řadách se účastnil bojů na Ukrajině a došel až do Vladivostoku (s výjimkou září 1918, kdy byl kvůli zranění poslán do nemocnice. Po povýšení do hodnosti majora byl 12. listopadu 1918 odvelen do štábu Čs. sboru, kde působil jako instruktor údernické taktiky. Následovala služba u II. divize v Krasnojarsku a jmenování atašé u ruské Západní armády, načež byl major Dvořák převelen k nové zbrani československého armádního sboru - jeho letectvu. Do vlasti se vrátil 8. června 1920 se vrátil do vlasti, a nadále pokračoval ve vojenské kariéře u elitních jednotek čs. horské pěchoty.
A byl to právě tento 1. československý úderný prapor, už pod velením majora Háska, který se pokusil dobýt Jekatěrinburg a osvobodit carskou rodinu, drženou zde v internaci. Útok bohužel přišel pozdě, protože když čs. úderníci město 25. července 1918 dobyli, byl car a jeho nejbližší už mrtví. Čechoslováci zde už ve sklepě kupeckého Ipatějova domu našli už jen sklep plný zaschlé krve.
Pak byla jednotka majora Háska na rozkaz vrchního spojeneckého velení 25. prosince 1919 pověřena ochranou nového ruského vůdce generála Kolčaka. Ten cestoval a ustupoval před Rudou armádou i se svou pojistkou, zabaveným carským zlatým pokladem. Jeho část se po jeho zatčení při anabázi legionářů po nedozírných pláních Sibiře na jaře 1920 ztratila. Do podezření, že těmito pachateli - jak vyhlašoval bolševický tisk - se dostali i muži 1. Československého úderného praporu, o čemž svědčí i to, že jim byla v červnu 1920 během slavnostní přehlídky před generálním britským guvernérem v kanadském Vancouveru tajně prohlédnuta jejich zavazadla- samozřejmě bez výsledku, přesto ale fámy, že část tohoto pokladu mohla být základním kapitálem pro vznik Legiobanky a že ruský poklad ukradli naši vojáci, stále papouškují některá česká média, vlastněná soukromým kapitálem s cílem pošpinit jejich památku výměnou např. za placenou inzerci.
1. československý úderný prapor se do vlasti vrátil až 23. července 1920 a byl dislokován v posádkách Trutnov a Kutná Hora, kde z něj po reorganizaci vznikl hraničářský prapor číslo 6 v Domažlicích s určením pro specifickou bojovou činnost lehké pěchoty v obraně státních hranic. Na jeho tradice navázal také 8. hraničářský prapor "Sibiřských dobrovolníků" vzniklý z tzv. útočného praporu Jánošíkových družin, což byla dobrovolnická formace domácí armády.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Defence - tanky, lodě, letadla, obrněné vozy. Jaké jsou nejnovější trendy ve zbrojním a obranném průmyslu? S námi víte více
Zdroj: M. Kovář- Diverzanti a agenti v akci, J. Marek- Piráti svobody
Tagy