Popisek: Hydroplán Lohner
Za druhé světové války se letadla ukázala být smrtící zbraní v boji proti ponorkám, za první světové války byl úspěšný útok letadla na ponorku husarským kouskem, který se podařil pouze rakousko-uherskému letectvu.
Díky hraběti Zeppelinovi měli Němci velký náskok v konstrukci i využití vzducholodí. Německé Zepelíny byly schopné provádět průzkum nad celým Severním mořem a k tomu bombardovat Británii. Vzducholodě však byly závislé na počasí a jako bojový prostředek proti plavidlům byly zcela nevhodné.
psali jsme: Německá loď z první světové války pluje dodnes na jezeře Tanganika
Nad mořem se tedy brzo objevila i letadla, nejdříve jako průzkumné stroje a pak i jako stíhačky - ty měly za úkol sestřelovat vzducholodě. K nápadu bombardovat z letadel lodě, byl už jen krůček.
První námořní letadla byly většinou hydroplány a létající čluny, teprve později se objevila nad mořem i letadla startující ze souše. Brzy se ukázalo, že letadla mohou hrát důležitou roli v protiponorkové válce, letouny (lehčí i těžší než vzduch) nutily totiž již svou pouhou přítomností ponorku k ponoření, kde byly její manévrovací schopnosti i rychlost omezeny, ale stejně tak byly omezeny možnosti letadel ponorku potopit.
Jediné letectvo, kterému se podařilo potopit nepřátelskou ponorku, bylo námořní letectvo Rakouska-Uherska, mimochodem v jehož čele stál od 18. 4. 1917 Čech, kontradmirál Bořivoj Radoň. První úspěch se Rakušanům zdařil 8. 6. 1916, když při náletu na přístav v Benátkách potopili britskou ponorku B 10 a zcela výjimečného úspěchu dosáhli 15. září 1916.
psali jsme: Snažil se najet lodí na německou ponorku, zaplatil za to životem. Neuvěřitelný příběh odvážného britského kapitána
Tehdy se rakouským hydroplánům L 132 a L 135 podařilo na volném moři před základnou rakousko-uherského loďstva v Boce Kotorské, potopit francouzskou ponorku Foucault. Kromě toho, že šlo o velký válečný úspěch, je událost zajímavá i tím, že na rozdíl od naprosté většiny obdobných událostí na moři se střetnutí obešlo bez ztrát na životech. Rakousko-uherští letci totiž přistáli u potápějící se ponorky a trosečníci se přidržovali plováků letadel, až do připlutí záchranných lodí.
Za celou první světovou válku se již žádnému letadlu nepovedlo tento ojedinělý úspěch zopakovat. A to přes masivní nasazení letadel státy Dohody a poměrně velkému množství cílů, představovaných německými ponorkami. Důvodem byly velmi malé bomby, které tehdejší letadla byla schopna nést v malém množství, stejně jako jejich nízká rychlost a akční rádius. Jedinou další ponorkou potopenou útokem ze vzduchu byla britská D 3, kterou 15. března 1918, omylem poslala ke dnu francouzská vzducholoď v kanálu La Manche.
Autor: Jaromír Vávra
Zdroj: Hrbek, Jaroslav: Velká válka na moři, Praha 2002