Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: B-17
I když byly těžké čtyřmotorové bombardovací letouny USAAF používány v boji od 12. srpna 1942, ve skutečnosti nedosáhly žádných pronikavých úspěchů. Jejich skutečným prospěchem věci spojenců bylo přilákání německých stíhaček, které následně mohly být rozstříleny jejich kulomety nebo doprovodem.
VIII. Bomber Command, jak se jejich americké uskupení do 22. února 1944 nazývalo, sice mělo strategické cíle, ale jejich zasažení a likvidace byly dosti nesplnitelným úkolem, a to i přes velmi přesné zaměřovače Norden M a znalost německých bezdrátových komunikací, tzv. ULTRA. Tvrdě Luftwaffe zasáhnout se jim podařilo až 14. července 1943 při náletu na Villacoublay-Nord, kde se nacházela nejenom továrna na opravu německých letadel, ale i dost velké letiště. Cílem však nebylo jen Villacoublay, ale i letiště Amiens-Glisy a Le Bourget u Paříže.
Proti prvnímu cíli bylo nakonec vrženo 116 B-17, z nichž plných 101 odbombardovalo. Jednalo se o 92. Bomber Group (15), z toho 5 protiletadlových křižníků YB-40, 303. BG (19), 305. BG (20); 306. BG (24), 379. BG (20) a 384. BG (18). Bombardéry shodily 232,50 tun, které cíl těžce poškodily. Výčet ztrát byl až zarážející. 4 Ar 96 zničeny nebo poškozeny, 1 Ago 192 poškozen, 1 Bf 108 zničen, 1 Bf 109T poškozen, 3 Bü 131 zničeny, 6 D 520 poškozeny nebo zničeny, 84 Fw 190 zničeno nebo poškozeno, 2 Fw 56 zničeny, 1 Fw 58 zničen a 1 He 111 zničen. Vlastní ztráty nebyly velké, tři B-17 se nevrátily a 67 bylo poškozeno. Střelci nárokovali 15-7-16, což bylo samozřejmě absurdní.
Další formace čítala 64 B-17, z nich 53 odbombardovalo. Pouze jeden se nevrátil a 34 bylo poškozeno, z toho tři neopravitelně, když se rozsekaly v Anglii. Bombardéry shodily na Amiens-Glisy 82,95 tuny. Střelci nárokovali 9-0-2. Třetí formace udeřila na Le Bourget 122,85 tunami. Z 84 shodilo bomby pouze 52. Celkem 4 bombardéry se nevrátily a 50 bylo poškozeno, ovšem při neuvěřitelných nárocích 41-27-32. Jedna formace si nárokovala 68 ve vzduchu zničených stíhacích letadel Jagdwaffe!
No, realita byla někde jinde. Dva Bf 109 byly zničeny, jeden pilot zabit a druhý zraněn. Uffz. Harry Kubon od 5./JG 26 měl být zasažen nějakým P-47 a s lehkým zraněním nucen vyskočit nad ústím řeky Sommy. Jeho Fw 190A-4, W. Nr. 7046, černý 4 byl samozřejmě ztracen. Souboje ve vzduchu byly samozřejmě napínavé a Němci nárokovali dosti tradičně, tedy realisticky. JG 2 Richthoffen chtěla uznat 7 zničených B-17, jedno oddělení od formace a jedno konečné zničení, dále 4 Spitfiry mezi 09.00 a 09.10. Maj. Egon Mayer nárokoval dvě létající pevnosti.
Co se Spitfirů týče, tak zatím je problém najít přesné ztráty. Jasné je, že se nevrátily dva, Capt. John R. Walker z USAAF, který se zaučoval boji u britské 485. Squadrony, padl, zatímco P/O Gerald Russell „Reg“ Dickson, který byl modrým 3 u 129. Squadrony, se po výskoku poblíž Barentin vyhnul zajetí a s pomocí odboje utekl 13. září do Gibraltaru. Odtud byl přepraven do Velké Británie. Polák F/O Czeslaw Mroczyk z 317. Squadrony byl nepřátelským stíhačem zraněn a jeho Spitfire Mk.VB EP560 patrně těžce poškozen, protože znovu figuroval v záznamech až 3.11.43 u 341. Squadrony. Pilot šel opět do vzduchu 15.8.43.
Této jednotce ještě zmizel ze záznamů EP411, ale zatím není jasné, co se s ním do 23.8.43 dělo. Další poškození jsou rovněž možná. V boji na P-47 padl i Lt. Ward K. Woortman od americké 335. Squadrony, zatímco 78. Fighter Group přišla o dva letouny téhož typu v moři. P-47, 42-6218 of 82. squadrony pilotoval Lt. August Victor DeGenero, který byl těžce zraněn a nucen vyskočit.
Za svou odvahu v boji si vysloužil DSC (Záslužný letecký kříž), když za cenu svého ohrožení šel zachránit kamaráda, který byl pod útokem. To se mu podařilo, ale sám se stal terčem. Nakonec jej z vody vytáhl rybářský člun z New Haven, byť předtím nárokoval zničení jednoho soupeře. Tyto tři sestřelili Ltn. Werner Beckersze od 4./JG 2 3 km jižně Plumoison ve výšce 5000 m a Maj. Wilhem-Ferdinand Galland od Stab/JG 26. První zeverozápadně od Hesdin a druhý 10-15 km západně od Étaples v 3500 m.
Autor: Mgr. Tomáš Bouzek, vojenský historik
Zdroj: history.com