První salvy druhé světové války - Zastaralý predreadnought namířil čtyři děla, ale blesková válka se neděla

První salvy druhé světové války - Zastaralý predreadnought namířil čtyři děla, ale blesková válka se neděla
Autor fotografie: Zawilski, Bitwy Polskiego Września (volné dílo)|Popisek: Schleswig-Holstein ostřeluje Westerplatte
01 / 09 / 2020, 10:00

První výstřely druhé světové války jsou připisovány německé bitevní lodi Schleswig-Holstein kotvící v jednom z ramen řeky Visly nedaleko ostrova Westerplatte. Ve 4 hodiny 45 minut 1. září 1939 zahájil tento predreadnought uvedený do služby již v roce 1908 palbu svými čtyřmi děly ráže 280 mm proti polské obraně ostrova, na kterém bylo vybudováno skladiště polské armády. Boj o Westerplatte se v ničem nepodobal "bleskové válce": navzdory drtivé početní i palebné převaze trvalo Němcům týden, než zde dosáhli svého. Resp. než obráncům došla munice a kapitulovali.

Pochybná čest vypálit první salvy budoucího světového konfliktu tedy připadla čtyřem dělům hlavní výzbroje lodi Schleswig-Holstein. Patřila ke třídě Deutschland, což byly ve své době nejmodernější německé bitevní lodě. Přišly do služby nicméně již za svým zenitem: britské Královské námořnictvo již disponovalo lodí, jež změnila celkový přístup ke koncepci bitevních lodí, mocně vyzbrojenou HMS Dreadnought. Čtyři hlavní zbraně ráže 280 mm byly ve srovnání s deseti děly ráže 305 mm skutečně zcela nedostatečné.

V důsledku omezení ozbrojených sil po prohrané první světové válce se pak Německo muselo zbavit svých novějších lodí. Díky tomu Schleswig-Holstein a jeho sesterská loď Schlesien přežily ve službě. Plnily úlohu školních řadových lodí. A ač jejich výzbroj nebyla dostatečná k měření sil ani za Velké války, natož koncem 30. let, pro ostřelování pobřežních cílů a podporu útočících pozemních jednotek samozřejmě svým výkonem postačovaly.

Byla to 11palcová děla označená jako 25 cm SK L/40, vyprojektovaná v roce 1902 a nasazovaná od roku 1904. Byla schopná vypálit dvě rány v minutě. Magazíny lodí Schleswig-Holstein a Schlesien již neobsahovaly protipancéřové granáty, ale tříštivo-trhavé o hmotnosti 240, nebo 284 kg. Ty při 30° náměru létaly až na 25640 m.

Školní řadová loď Schleswig-Holstein připlula do Gdańsku již 26. srpna 1939. Kromě ní byly pro úvodní operace v oblasti vyčleněny také lehké křižníky Köln, Nürnberg a Leipzig, dvě flotily torpédoborců (devět lodí), sedm malých ponorek, flotila rychlých člunů, 19 minolovek a další lodě. Nad budoucím protivníkem měli Němci zdrcující převahu nejen na zemi, ve vzduchu, ale také na moři. Poláci proti nim mohli postavit jen čtyři torpédoborce (ale tři - Grom, Blyskawica a Burza, byly podle již květnového rozhodnutí odeslány 29. srpna do Velké Británie, odkud měly větší naději vést úspěšné operace než na Baltu), pět ponorek, minonosku, šest minolovek a dva dělové čluny.

Polské plány pro případ střetnutí s Němci byly obranné. Jejich prioritou byla obrana poloostrova Hel a Gdyně. Záměr ohrožovat německé námořní spojení s Východním Pruskem již s ohledem na dramatický nepoměr sil vypadal již spíše neproveditelně. Polákům se v nastalé situaci zřetelně nevyplatily předchozí investice do velkých hladinových jednotek jako torpédoborců (byť zmíněné tři lodě se během bitvy o Atlantik bily statečně), které byly pro silnějšího nepřítele relativně snadnými cíly, namísto užitečnějších torpédových člunů nebo malých ponorek, které měly naději vzdorovat úspěšněji a déle. Námořní jednotky podporovaly baterie pobřežního dělostřelectva.

video: youtube

Pokud jde o pozemní jednotky, v celém prostoru poloostrova Hel a ústí Visly bylo rozmístěno na 15 tisíc polských vojáků. Z nich na ostrově Westerplatte, prvním cíli německého útoku, jen 189 mužů pod velením kapitána Sucharskiho s jedním 75mm dělem, dvěma děly ráže 37 mm a čtyřmi minomety. Proti čtyřem dělům ráže 280 mm a čtrnácti dělům ráže 150 mm lodi Schleswig-Holstein zcela zanedbatelná palebná síla.

Německá loď kotvila mimo účinný dosah polských zbraní a ostrov měla jako na dlani. Palba zahájená ve 4:45 trvala pouhých šest minut, tj. na polská postavení mohlo dopadnout 48 granátů ráže 280 mm. Následoval útok oddílů SS, ale Poláci jej odrazili. Bitevní loď obnovila palbu, k níž se přidalo také pozemní dělostřelectvo, a povolána byla i Luftwaffe a její střemhlavé bombardéry Junkers Ju 87 Stuka. Přes mnohadenní německé úsilí se vyčerpaní polští obránci ostrova vzdali až po spotřebování veškeré munice po týdnu bojů.

Kapitán Sucharski stráví válku v zajateckých táborech a na svobodu se dostane až po osvobození tábora Oflag X-C v Lübecku Američany na konci války; ihned se přidal k polskému II. sboru a sloužil do srpna 1946 v Itálii, kde zemřel na zánět podbřišnice; 1. září 1971 byly jeho z Itálie převezené ostatky s vojenskými poctami pochovány na Westerplatte a posmrtně mu byl také udělen komandérský kříž řádu Virtuti Militari.

Zdroj: Ivan Hrbek, Jaroslav Hrbek: Salvy nad Vlnami; navweaps.com

Tagy článku