Německé Císařské námořnictvo, Kaiserliche Marine, koncem 19. století v žádném případě nepůsobilo dojmem, že se za několik let stane druhou nejsilnější námořní silou světa. Kolonialistické ambice mladého císařství se však bez silného loďstva nemohly obejít. A nejen po technické stránce se v letech 1890–1916 odehrál malý zázrak – a Němci bezmála vyhodili britské Královské námořnictvo s jeho staletými tradicemi a „nezpochybnitelnou“ mocí ze sedla. Hlavní roli přitom hrály těžké jednotky, a na prvním místě bitevní lodě. Stejně jako v Británii: pre-dreadnoughty a moderní dreadnoughty.
Do 90. let 19. století nemělo německé námořnictvo jiný strategický cíl než ochranu vlastního pobřeží, a za tím účelem stavělo jen menší pobřežní obrněnce či obrněné fregaty. S nástupem Viléma II. na císařský trůn v roce 1888 se však věci začaly velice rychle měnit. Začala nová éra a cílem nebylo nic menšího, než vybudovat námořnictvo, jež se bude moci poměřit s Royal Navy. Do služby byly uvedeny první třídy bitevních lodí: čtyři jednotky třídy Brandenburg z let 1893-1894 se šesti děly ráže 280 mm byly výjimečné silnější výzbrojí: měly o dvě těžká děla více než bylo tou dobou obvyklé. Dvě budou později prodány Turecku, a dvě budou za války krátce sloužit v roli pobřežních lodí.
Psali jsme: První světová válka – bitevní lodě Royal Navy (1914–1918)
Následovala třída Kaiser Friedrich III, jejíž pět jednotek bylo uvedeno služby v letech 1898-1902. Se čtyřmi 240mm děly poněkud palebnou silou hlavních baterií za zahraniční konkurencí zaostávaly – tou dobou již byly obvyklé ráže 305 mm – ale nesly silnou sekundární výzbroj v podobě osmnácti 150mm děl. Aktivní službu během Velké války, ač krátkou, zažily až lodě třídy Wittelsbach zařazené do stavu v letech 1902-1903. Od předešlé třídy se lišily především silnějším pancéřováním. V roce 1914 zformovaly 4. bitevní eskadru pro službu v Baltském moři, ale jako zranitelné a zastaralé byly staženy zpět do zálohy již v průběhu roku 1916, a po válce rozebrané a sešrotované, s výjimkou SMS Zähringen, která po válce dlouhé roky sloužila jako rádiem řízená cílová loď, a byla 18. prosince 1944 potopena britskými bombardéry.
Lodě třídy Wittelsbach v rámci 4. eskadry doplňovaly lodě třídy Braunschweig uvedené do služby v letech 1904-1906. Ty již disponovaly účinnější ráží 280 mm, a SMS Hessen zůstala zařazena u 2. bitevní eskadry a účastnila se v jejím rámci bitvy u Jutska. Tři z pěti jednotek byly rozebrány a sešrotovány ve 30. letech; trup SMS Preussen dosloužil jako SMS Vierkant (Obdélník) pro testování podvodních zbraní, a byl potopen při náletu v dubnu 1945. Osud SMS Hessen byl zajímavý: její děla byla v roce 1917 nasazena jako železniční na západní frontě (a jedno padlo do rukou Australanům a je vystaveno v Australian War Memorial v Canbeře). Po válce byla znovu vyzbrojena a sloužila jako pobřežní, později cílová, za 2. světové války jako ledoborec, a po ní byla přenechána Sovětskému svazu jako cílová loď Tsel a sloužila až do roku 1960.
Vrcholnou třídu německých pre-dreadoughtů pak představuje třída Deutschland. Kromě zesíleného pancéřování odpovídala třídě předcházející. Do služby bylo jejích pět jednotek uvedeno v letech 1906-1908, tedy v době, když již byly známy parametry HMS Dreadnought. Admirál Tirpitz však na jejich dokončení trval, mj. proto, že větší lodě by vyžadovaly rozšíření Kielského kanálu mezi Baltským a Severním mořem, který byl pro operace Císařského námořnictva zásadním prvkem – a na to nezbývaly prozatím prostředky. Lodě byly součástí 2. bitevní eskadry a v jejím rámci se také všechny účastnily bitvy u Jutska. SMS Pommern zde byla 1. června 1916 potopena. Ke třídě Deutschland patří také SMS Schleswig-Holstein uvedená do služby 6. července 1908: loď, jejíž ostřelování Westerplatte je považováno za první oficiální výstřely 2. světové války.
Psali jsme: Císařův nepotopitelný bitevní křižník SMS Seydlitz
První moderní dreadnoughty začalo Německo stavět v roce 1907, a do služby vstupují v letech 1909-1910. Jde o lodě třídy Nassau (Nassau, Westfalen, Rheinland, Posen). Proti deseti 305mm dělům HMS Dreadnought stavějí dvanáct děl ráže 280 mm. Jejich největší předností je systém příčných a podélných vodotěsných přepážek, kvalitní a silné pancéřování a stabilita díky relativně větší šířce. Na rozdíl od prvních britských lodí tohoto typu si také ponechávají silnou sekundární výzbroj v podobě dvanácti 150mm děl. Bitvu u Jutska, kde byly nasazeny v sestavě 2. divize 1. bitevní eskadry, všechny přežily – a po válce byly zabaveny a prodány spojeneckými mocnostmi do šrotu.
Video přibližuje všechny třídy německých pre-dreadnoughtů a dreadnoughtů postavených a do služby uvedených před nebo v průběhu první světové války.
V letech 1911-1912 vstupují do služby čtyři jednotky bitevních lodí třídy Helgoland (Helgoland, Oldenburg, Ostfriesland, Thüringen), které se od předchozí třídy liší především ráží hlavních děl: jsou to první německé lodě s 305mm děly. Hexagonální uspořádání věží (přední a zadní na ose trupu; zbývající čtyři na bocích) však stále znemožňovalo palbu všemi hlavněmi v jednom směru. Se silnějším pohonem lodě dosahovaly vyšší rychlosti přes 21 uzlů. Na pohled je odlišovaly tři charakteristicky umístěné komíny. Lodě této třídy tvořily 1. divizi 1. bitevní eskadry a přežily bitvu u Jutska i zbytek války. Po jejím skončení se staly součástí válečných reparací a byly prodány do šrotu, kromě SMS Ostriesland, která byla potopena jako cílová v roce 1921.
Na bitevních lodích třídy Kaiser (Kaiser, Friedrich der Grosse, Kaiserin, Prinzregent Luitpold, König Albert) s deseti děly ráže 305 mm se konstruktéři pokusili o vyřešení problému s boční salvou stejným rozmístěním věží, jaké užili Britové na lodích třídy Neptune: šachovnicovitě rozmístěné prostřední věže umožňovaly vést palbu na obě strany. Lodě vstupují do služby v letech 1912-1913, u Jutska bojují jako 4. divize 3. bitevní eskadry (kromě SMS König Albert, na němž probíhaly opravy), a SMS Friedrich der Grosse je vlajkovou lodí loďstva. Celá divize byla po válce internována ve Scapa Flow, kde vlastní posádky lodě potopily, aby nepadly do rukou Royal Navy. Byly vyzviženy a v letech 1929-1937 prodány do šrotu.
Psali jsme: Záběry vraku lodi SMS Lützow, potopené roku 1916 po Bitvě u Jutska
Nejmocnějšími loděmi Císařského námořnictva byly v roce 1914 čtyři lodě třídy König (König, Grosser Kurfürst, Markgraf, Kronprinz), jejichž věže byly konečně umístěny všechny na podélné ose trupu, což umožňovalo nejširší palebné výseče pro palbu plnou boční salvou na obě strany. Lodě tvořily 5. divizi 3. bitevní eskadry, u Jutska byly nasazené v předvoji německé linie, a všechny bitvu přežily. SMS König v roce 1917 v průběhu operace Albion potopil ruskou bitevní loď Slava. Všechny čtyři jednotky po válce čekal stejný osud jako třídu Kaiser.
Až po bitvě u Jutska byly do služby uvedeny jediné dvě dokončené jednotky z plánovaných čtyř lodí třídy Bayern. Šlo o plavidla z kategorie super-dreadnoughtů, jimiž Císařské námořnictvo reagovalo na vznik britských lodí třídy Queen Elisabeth. Stejně jako ty disponovaly německé lodě osmi děly ráže 381 mm ve čtyřech věžích. SMS Bayern byl nasazen proti Rusům během operace Albion, ale najel na minu a musel být stažen k opravám; SMS Baden se stal vlajkovou lodí Císařského námořnictva, ale do bojů již nezasáhl. Bayern byl potopen vlastní posádkou ve Scapa Flow 21. června 1919, a Baden byl potopen jako cílová loď britského námořnictva v roce 1921.
Celkem uvedlo Německo do služby před nebo v průběhu první světové války 19 bitevních lodí typu dreadnought, a války se v aktivní službě účastnilo různou měrou také 22 pre-dreadnoughtů, což činilo z Německa druhou nejsilnější námořní mocnost. Do této pozice se dostalo prakticky z ničeho během pouhých dvou desetiletí na přelomu 19. a 20. století – ovšem jak rychle zazářilo, tak také pohaslo. V generální bitvě u Jutska či Skagerraku sice takticky zvítězilo, nepříteli uštědřilo těžší rány, ale nedosáhlo strategických cílů – a více se již podobné operace německé velení do konce války neodvážilo. Jeho bitevní lodě po technické stránce i po stránce vycvičenosti posádek se nicméně ukázaly být svým britským protějškům velmi zdatnými soupeři.