Putování po stopách „dobrého“ vojáka Švejka přes Karpaty

Putování po stopách „dobrého“ vojáka Švejka přes Karpaty
Autor fotografie: Petr Blahuš|Popisek: Tímto tunelem pod hlavním karpatským hřebenem jel v roce 1915 na frontu Josef Švejk- a přesně o 30 let později se jím vracel do osvobozené vlasti z exilu prezident Beneš
03 / 06 / 2018, 10:00

Ačkoliv už naši legionáři z Ruska varovali, že pro český národ je ještě větším nebezpečím jak Němci vyčůraný a nevlastenecký voják Švejk (konečně, měli s jeho autorem - opilcem a komunistou Haškem - vlastní a značně nemilé zkušenosti), jeho kult je mezi Čechy bohužel stále živý. Čím dál více lidí se proto ve svém volném čase vydává po jeho stopách.

Oblíbené je třeba putování po trase, kudy vojín Josef Švejk, ordonanc nadporučíka Lukáše z 91. českobudějovického pluku (mimochodem dotyčný, ač sloužil až do své smrti v roce 1938 v československé armádě, se hlásil k německé národnosti a psal se zásadně jako Lukas) pochodoval na rakousko-uherskou frontu do Haliče.

Švejk v Humenném

Tato trasa začíná v Humenném, kde Švejka poslal nadporučík Lukáš sehnat nějaký koňak, když „se mu počalo vše nějak hnusit a cítil potřebu opít se, aby ho opustil světobol“. Švejka můžeme v Humenném potkat i dnes a nepotřebujeme k tomu ani panáka koňaku: možná přímo na tom samém místě, kde tehdy vojenský burš Švejk kupoval od místních židů pančovaný domácí koňak a při tom pozoroval, jak maďarští četníci týrají slovenské Rusíny, stojí asi 150 centimetrů vysoká socha vojáčka s přihlouplým výrazem (další Švejkovu sochu na trase jeho frontové anabáze mají dnes i v Sanoku na druhé straně karpatského hřebene a v Przemyślu. Ta zde vznikla dokonce kuriózně ze sbírky železného šrotu, na kterou neznámý dárce přispěl dvěma kily komunistických metálů).

Lupkovský tunel

Z Humenného jeli tehdy vojáci železničním transportem směrem na sever k Laboreckému průsmyku. Trať i dnes vede údolím Laborce k Medzilaborcům, které tehdy jen několik týdnů před Švejkovým příjezdem dobyla 48. divize ruského generála Kornilova, se kterým pak čeští legionáři v roce 1918 bojovali na Sibiři proti bolševikům. V době těchto bojů v roce 1915 bylo mnoho vesnic doslova vymazáno z povrchu země.

psali jsme: 24. dubna 1915 začala systematická genocida Arménů. Turci jich povraždili během tří let až 1,6 milionu

To je případ třeba Brestova a Radvaně. Švejk by tyto vesnice nemohl vidět, obě místa byla na jaře 1915 úplně vypálená a nedaleká silnice, po které dnes sviští kamiony, byla tehdy zcela rozryta dělostřeleckými krátery. Jak se píše v románu, na jejich okrajích déšť odkryl zbytky roztrhaných těl a uniforem. Také zákopy, které údolí tehdy protínaly od hřebene Kotové po masiv Sverzavy, už jsou dávno zasypané a neexistuje ani ohořelá borovice u Nové Čabyně, ze které tehdy viděl Švejk viset kus nohy rakouského pěšáka.

válečný hrob

Navíc byl celý kraj zpustošen a řada vesnic znovu zničena o čtyři roky později při útoku maďarských komunistů na Československo. A za dalších 20 let byly některé zničeny ještě do třetice - tentokrát opět Němci. Navíc zde těsně po 2. světové válce napáchali velké škody také ukrajinští fašisté a banderovci, takže je zvláštní, že i přes tyhle rány osudu tady ještě vůbec zůstali žít lidé. Tito strašné půlstoletí připomíná dodnes v údolí Laborce hned několik válečných hřbitovů a vypálené zbytky kláštera v Monastieru u Krásného Brodu, který padl za oběť bojům hned v roce 1915.

psali jsme: Národ zbabělců, udavačů či Švejků? Ale kdeže. Češi během druhé světové války povstali proti nacistickému utlačovateli

S Kornilovem u Medzilaborců ale Česká družina bojovala už na jaře 1915, a když museli Rusové před přesilou couvat zpět do Haliče, ustupovali českoslovenští vojáci jako poslední, kryjíc ústup. Během těchto bojů několik našich legionářů padlo, jeden z nich dokonce má smutný primát první československé oběti nové zbraně-letectva, když zahynul při leteckém bombardování Kornilovova štábu. Ruský generál byl při ústupu dokonce zajat, ale díky statečnosti dalšího československého vojáka Františka Mrňáka se mu podařilo ze zajetí uprchnout. Mrňák se bohužel konce Velké války nedožil, později byl na svém útěku u rumunské hranice zajat a popraven. Je ostudou, že dnes, kdy regály českých knihkupectví přetékají brakovými memoáry německých esesáků, se o tomto českém hrdinovi prakticky nic neví.

Lupkovský tunel

Protože je osud přeshraniční tratě z Medzilaborců do Polska nejistý, je možné, že lidé putující po Švejkových stopách absolvují poslední stoupání do hor podél říčky Vydraňky sice po kolejích, ale po svých. Po dvou hodinách svižného pochodu se před nimi objeví mohutný portál železničního tunelu. Tady v roce 1915 zastavil Švejkův transport a vojáci dostali poslední pořádné jídlo z čuníka zakoupeného v Medzilaborcích. Lupkovský průsmyk a okolí hraničního tunelu tehdy ovšem vypadaly úplně jinak než dnes. „…Všude válely se jímky na patrony, plechové prázdné krabice od konzerv, cáry z ruských, rakouských i německých uniforem, části rozbitých vozů, zakrvácené dlouhé pruhy gázových obvazů a vaty,“ napsal Hašek. „Do staré borovice u bývalého nádraží, ze kterého zůstala jen hromada sutin, byl vražen granát, který nevybuchl. Všude byly vidět střepiny z granátů… a museli tu patrně pochovat mrtvoly, poněvadž zde strašně páchlo hnilobou… Polorozbořený vodojem, dřevěná budka železničního hlídače a vůbec vše bylo provrtáno kulemi jako řešeto.“ Marné je také pátrání po německém pomníku s orlicí odlitou z bronzu ukořistěných ruských děl, věnovaného padlým Brandenburákům, který měl být někde na skále nad zmizelým nádražím.

detail

Na portálu pohraničního tunelu tu ovšem od Švejkových dob vyrostl velký znak masarykovského Československa. Ještě kolem roku 1993 tu vedle ní byl navíc nápis, že právě tudy, tímto tunelem, se vrátil do vlasti z exilu prezident Edvard Beneš. Desku ale nechal hned po rozpadu Československa odstranit jeden z jeho hlavních viníků, kontroverzní slovenský premiér Mečiar. Tunelem lze pak projít nejen pod hlavním hřebenem Karpat, ale také ze Slovenska do Polska. Státní hranice je označena uprostřed jeho tubusu na stěně.

Lupkovský tunel

Tunel není dlouhý, ale má svou velmi důležitou historii - a to nejen kvůli románu o Švejkovi. Málokdo ví, že zde padly prakticky první výstřely německo-polské války v roce 1939. Na tunel totiž 26. srpna 1939, v den původního plánu útoku na Polsko, komando složené z místních karpatských Němců, kteří byli doplněni několika etnickými Němci jako veliteli a dokonce i pár tzv. sudetskými Němci z Freikorpsu, jež rok před tím vedli záškodnickou válku v československém pohraničí. Rozkaz k odložení útoku na 1. září se ke komandu, které mělo za úkol zajistit před zničením strategicky důležitý tunel, totiž nedostal a tak zaútočili - a byli zničeni.

nález z karpat

Další pomník připomínající řeže z roku 1915 a tím i cestu Josefa Švejka na frontu najdeme hned nad prvním polským nádražím za hřebenem, v Lupkowě. Odtud lze pokračovat údolím Osławice dolů z hor k Sanoku, přičemž si nelze nevšimnout, že válečné běsnění 1. a 2. světové války, které postihlo obě strany Karpat, se tady v Polsku odstraňují ještě hůře než na Slovensku. Podle Haškova románu mělo v té době být v okolí Szcawne a Kulaszne několik válečných hřbitovů.

válečný hrob

Brzy poté vjedeme do Sanoku, města spojeného nejen s pobytem Haškova Švejka, který zde se svými kamarády z 91. rakousko-uherského pluku z Českých Budějovic vystoupil ze železničního transportu a vydal se na své pozice pěšky, veden značně zmatenými rozkazy. Jak už bylo řečeno, Švejk má zde dokonce svou značně originální sochu. V Sanoku ale také nastupovali v září 1944 vojáci 2. československé parabrigády na pochod do krvavých bojů o Dukelský průsmyk. Do průsmyku, kterým prošli už v roce 1915 muži České družiny, nejstarší jednotky československých legií v 1. světové válce. To by už ale bylo jiné téma k putování, i když možná vzhledem k našim dějinám důstojnější a důležitější.

Nepřehlédněte na Security magazínu:  Defence  - tanky, lodě,  letadla, obrněné vozy. Jaké jsou nejnovější trendy ve zbrojním a obranném průmyslu? S námi víte ví

Tagy článku