Autor fotografie: Autor: Bundesarchiv, Bild 102-09844 / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5414600|Popisek: Benito Mussolini
Podobně jako Adolf Hitler se i italský fašistický vůdce Benito Mussolini nestal diktátorem přes noc. Několik let on a jeho spojenci pracovali víceméně v mezích italské ústavy, aby získali moc a narušovali demokratické instituce, dokud nenastal okamžik, kdy byly zcela odstraněny.
Panuje obecná shoda, že tento okamžik nastal v projevu, který Mussolini přednesl v italskému parlamentu 3. ledna 1925, kdy se fakticky stal italským diktátorem.
Mussolini byl učitelem a zapřisáhlým socialistou, ale po první světové válce se stal vůdcem rodícího se fašistického hnutí. Stejně jako většina Evropy byla Itálie po válce plná společenských nepokojů, kdy se polovojenské skupiny a pouliční gangy často střetávaly kvůli svým konkurenčním vizím nového politického řádu. Blízký důvěrník Mussoliniho vytvořil fašistickou polovojenskou skupinu známou jako squadristi neboli černé košile, zatímco Mussolini vedl politickou stranu. Pak zjistili, že vládní obavy z komunistické revoluce jim umožňují fungovat bez státních zásahů a v roce 1921 byl Mussolini zvolen do parlamentu jako vůdce rostoucí Národní fašistické strany.
V říjnu 1922 upadala Itálie do politického chaosu. Černé košile pochodovaly na Řím a požadovaly, aby král dosadil Mussoliniho jako premiéra. V rozhodnutí, které naprosto změnilo běh italských a evropských dějin, král Viktor Emmanuel III. ignoroval prosby premiéra Luigiho Facty, aby vyhlásil stanné právo, což vedlo k Factově rezignaci a Emmanuelově pozvání Mussolinimu k vytvoření nové vlády. Fašisté a jejich spojenci se pustili do demontáže italské demokracie a jejích institucí. Na rok byl prohlášen Mussolini diktátorem a stále více spojoval svou stranu a její polovojenské křídlo se státem a oficiální armádou. Ujal se také programu privatizací a protiodborové legislativy, aby ubezpečil průmyslníky a aristokraty, že je fašismus ochrání před hrozbou socialismu.
Navzdory těmto reformám se mnoho fašistů domnívalo, že Mussolini postupuje příliš pomalu. V roce 1924 atentátníci s vazbami na Mussoliniho zabili socialistického vůdce Giacoma Matteottiho, což vedlo většinu parlamentní opozice k bojkotu Mussoliniho vlády. Fašisté cítili, že přišla jejich chvíle. 31. prosince poslali Mussolinimu ultimátum a ten o tři dny později promluvil ke zbytku parlamentu a prohlásil: „Já a já sám přebíráme politickou, morální a historickou odpovědnost za vše, co se stalo“, a nepřímo tak odkazoval na zavraždění Matteottiho. Mussolini tak vyzval žalobce a zbytek italských demokratických institucí, stejně jako krále, aby zkusili zpochybnit jeho autoritu. Žádný to ale neudělal. Od roku 1925 tak mohl Mussolini fungovat otevřeně jako diktátor, stylizovat se jako Il Duce a sloučit stát s fašistickou stranou.
Mussolini se pustil do svého pokusu obnovit Itálii jako evropskou velmoc.
Zdroj: History.com, bbc.co.uk