.jpg)
foto: Lacy Atkins, Los Angeles Times / Wikimedia commons/Richard Ramirez u soudu
Venku je pětatřicet stupňů, vzduch v ložnici se nehýbe a vy stojíte u okna. Chcete ho nechat otevřené, abyste se v noci neupekli. Jenže v létě roku 1985 v Los Angeles se přesně z tohoto banálního rozhodnutí stal rozsudek smrti. Tehdy v ulicích řádil Richard Ramirez alias Night Stalker a jeho největším komplicem nebylo temno, ale nesnesitelné, spalující horko, které dělalo z lidských domovů pasti bezbrannosti.
Sami to v posledních dvou týdnech v Česku zažíváme na vlastní kůži. Když venku padají tropické teploty k pětatřicítce a v noci zdi bytů sálají tak, že teploměr neklesne pod pětadvacet stupňů, lidské tělo i mysl to po pár dnech vzdávají. Mozek vám v tom nesnesitelném dusnu pomalu vypíná, reakce jsou zpomalené a jediné, po čem zoufale toužíte, je aspoň sebemenší závan chladného vzduchu. Přesně v tomto stavu absolutní, ospalé bezbrannosti zastihl v létě roku 1985 obyvatele Los Angeles Richard Ramirez, přezdívaný Night Stalker. Jedno z nejděsivějších monster kriminalistické historie nemělo na své straně jen moment překvapení. Jeho největším a nejkrutějším spolupachatelem bylo totiž právě ono spalující horko. Využil totiž toho, že lidé toužící po troše kyslíku dělali věc, která se jim stala osudnou.
Extrémní vedra jako Ramirezův nejlepší kompic
Že šlo o extrémní anomálii, potvrzují i tehdejší meteorologické záznamy. Na začátku července 1985 stouply teploty v centru Los Angeles podle deníku Los Angeles Times na šílených 41,1 °C až 41,7 °C, čímž padla denní maxima naměřená přesně před 101 lety. Ani noc však nepřinášela podobně jako dnes u nás žádnou úlevu. Většina amerických domácností sice už v této době měla klimatizaci, ale ta je na spaní dost nepříjemná, navíc se člověk může snadno nachladit. Pro drtivou většinu obyvatel tak byla jediná možnost, jak v tom sálajícím pekle vůbec usnout, nechat běžet větrák a pokusit se vytvořit průvan otevřením všech oken a dveří.
V té chvíli ale nikdo netušil, že pootevřené okno se stane rozsudkem smrti. Ramirez sice začal vraždit už v roce 1984, ale až spalující horko léta 1985 z něj udělalo nepolapitelný přízrak. Právě na začátku července totiž vnikl přes otevřené okno do domu úspěšného právníka Vincenta Zazzary a jeho ženy Maxine. Vzhledem k dusné noci stačilo Ramirezovi u jednoho z postranních oken jen tiše proříznout síť proti hmyzu. Protáhl se dovnitř, našel spící manžele, Vincenta zastřelil přímo v posteli a Maxine následně brutálně zavraždil.
Zázrak ve znamení Carol Kyle a vytvoření prvního identikitu
O tom, jak dokonale dokázal Ramirez zneužít lidskou touhu po troše chladu, svědčí i další červencový útok v Burbanku. Carol Kyle tam žila sama se svým jedenáctiletým synem. Během další z řady nesnesitelně horkých nocí nechala otevřené okno v zadní části domu. Ramirez toto okno při svém nočním lovu objevil, prolezl jím do domu a Carol svázal, mučil a znásilnil. Carol ale tento útok jako zázrakem přežila a stala se klíčovou postavou celého vyšetřování. Právě ona totiž policii pomohla sestavit první přesný identikit pachatele, který se mu později stal osudným. Když si pročítáte detaily svědectví Kyle, zamrazí vás z toho, jak tenká je hranice mezi běžným letním rituálem a absolutní hrůzou.
Děsivé běsnění Ramireze neskončilo ani po vytvoření identikitu
S přibývajícím horkem a počtem obětí však Ramirezova ďábelskost jen rostla. Na začátku srpna mu navíc osud, nebo spíše technický kolaps, přihrál do karet okolnost, kterou okamžitě proměnil ve svou největší výhodu. Kvůli masivnímu přetížení elektrické sítě, kterou drtila nepřetržitě běžící ventilace v celém městě, došlo v noci na 8. srpna 1985 k rozsáhlému blackoutu.
V elektrárnách bylo sice energie dost, ale distribuce v ulicích selhala. Bohaté, klidné předměstí Diamond Bar, které si Ramirez vybral jako svůj nový revír kvůli ostražitosti tamních obyvatel zvyklých na absolutní bezpečí, pohltila neproniknutelná tma. Běžný člověk by v tom viděl jen poruchu transformátoru. Ramirez, paralyzovaný svými těžkými satanistickými bludy, však vnímal náhlou tmu jako osobní znamení od samotného Satana, který mu tím dává požehnání k útoku. Okamžitě pochopil taktickou výhodu: v celé čtvrti rázem zhaslo pouliční osvětlení, vypnuly se bezpečnostní alarmy, ale především lidem v domech přestala fungovat klimatizace. Věděl, že v tom nesnesitelném dusnu začnou okamžitě otvírat okna dokořán.
Vražda v domu Abowathových a obrácený pentagram
V tichu ztemnělé ulice Pinehill Lane tak Ramirezovi stačilo jen najít dům, kde přesně jak předpokládal, těžký letní vzduch donutil obyvatele nechat jedno z oken pootevřené. V domě s číslem popisným 1917 v té době spali manželé Elyas a Sakina Abowathovi. Ramirez prořízl síť, neslyšně vklouzl dovnitř a s baterkou v jedné ruce a revolverem ve druhé prošel až do hlavní ložnice. Pětatřicetiletého Elyase bez varování chladnokrevně střelil zblízka do hlavy. Výstřel okamžitě probudil Sakinu, která se probrala do absolutní noční můry. V záři vrahovy baterky spatřila vedle sebe mrtvého muže a nad sebou temnou siluetu.
Hrůzu situace ještě umocnil okamžik, kdy se otevřely dveře a do místnosti vešel jejich tříletý syn. Ve tmě zmatené dítě jen tiše zašeptalo: „Tatínek se neprobouzí“. Ramirez chlapce surově hodil na postel, spoutal ho a přikryl polštářem, aby utlumil jeho křik. Sakinu brutálně zbil, okradl a pod hrozbou smrti ji donutil přísahat věrnost Satanovi. Než dům opustil s povlakem na polštář plným cenností, nakreslil její rtěnkou na zeď obrácený pentagram, svůj rituální podpis. Když na místo dorazili detektivové Carrillo a Salerno, podle palcových pout, chladnokrevné popravy v horké noci a rituálních symbolů okamžitě věděli, že Night Stalker udeřil znovu.
S přelomem srpna dosáhla vlna veder svého absolutního klimatického vrcholu, a spolu s ní gradovala i paranoická paralýza celého Los Angeles. Obyvatelé se ocitli v šílené pasti: museli volit mezi nesnesitelným, dusivým horkem v uzamčených domovech, nebo rizikem, že se pootevřeným oknem vplíží monstrum. Celá komunita byla psychicky vyčerpána. Lidé i přes tropické noci hromadně přitloukali okna hřebíky, montovali těžké mříže a raději snášeli stojatý, vařící vzduch, než aby riskovali setkání s Night Stalkerem.
Finální dopadení Ramireze
Když se pak 31. srpna 1985 Richard Ramirez vrátil autobusem z Arizony zpět do LA, netušil, že jeho identita byla zrovna odhalena a jeho tvář je na titulkách všech novin. Město bylo toho dne spalováno ostrým, poledním žárem. Když se Ramirez v panice pokusil na Hubbard Street ukrást auto k útěku, unavená, horkem vyčerpaná, ale k smrti vyděšená atmosféra v ulicích East Los Angeles okamžitě explodovala. Místní obyvatelé, kteří kvůli vedru seděli venku na zápražích, vrahovi nedali šanci. Fyzické vyčerpání se vteřinově přetavilo do čistého sousedského hněvu a adrenalinu. Dav se zmobilizoval, Ramireze brutálně zmlátil a zpacifikoval ještě před příjezdem policie. Žár, který ho stvořil, ho nakonec v poledních ulicích sám pohltil.
Zdroj: CARLO, Philip. The Night Stalker: The Life and Crimes of Richard Ramirez. New York: Pinnacle Books, 1996.
Tagy