foto: Public domain/Ilustrační obrázek
Řecký oheň - vynález, díky kterému Východořímská říše vydržela přežít o téměř 1000 let méně šťastnou říši Západořímskou a vzdorovala nájezdům muslimů i křesťanů.
Směs na ropné bázi zahrnovala podle dostupných údajů i další látky jako byla smůla, síra, dřevěné uhlí a později i ledek a terpentýn. Podle jedné verze byl vynalezen za vlády Konstantina IV. Pogonatuse (668-685 n.l.) řecky mluvícím židovským uprchlíkem, mechanikem Kallinikosem. Ten uprchl ze syrské Heliopole, kterou dobyli Arabové a v roce 673 n.l. věnoval jeho složení byzantinskému císaři. Složení řeckého ohně bylo přísně střeženým tajemstvím po několik staletí. Byl použit na spálení arabské flotily, která zaútočila na Konstantinopol v roce 673 n.l.
V roce 717 n.l. císař Leo III. odvrátil pomocí této látky útok Arabů. V letech 941 a 1043 se o efektivitě této zbraně přesvědčili ruští panovníci z rodu Rurikovců, kdy druhý útok proti Byzantské říši si vyžádal podle historických pramenů až 1 000 lodí ruské flotily. Řecký oheň, který se při styku s vodou vznítil, byl proti tehdejším dřevěným lodím používán velmi efektivně a s katastrofickými následky.
psali jsme: Před 1605 lety padnul Řím. Dobyli ho Vizigóti
Zbraň to byla natolik hrozivá, že na druhém Lateránském koncilu v roce 1139 bylo její použití zakázáno 18. kánonem, ve kterém se praví: „Zcela nenávidíme a zakazujeme pod autoritou Boha a požehnaných apoštolů Petra a Pavla, hrozný, zničující a nebezpečný zločin žhářství.“
Koncil zakázal použití ohně pro „zranění lidí Boha“ a ten kdo by ho použil, měl být exkomunikován a zbaven práva na křesťanský pohřeb. Drobnou vadou na kráse závěrů koncilu ale bylo to, že se tento přísný zákaz vztahoval pouze na domácí zločiny. Pálení domů a měst nepřátel v čase války zločinem nebylo.
psali jsme: Kožené sandály, koupací dřeváky, ale i meče z doby starého Říma. Slavný Hadriánův val vydal své tajemství
Tajemství výroby řeckého ohně ale nakonec uniklo a jeho výrobu ovládli také islámské armády, o čemž se přesvědčili křesťanští rytíři za druhé křížové výpravy, kdy se střetli se speciálními islámskými jednotkami oblečenými do proti-ohňových ochranných obleků. Ty byly vyzbrojeny plamenomety s řeckým ohněm
V roce 1453 již zbraně na ropné bázi používaly i osmanské jednotky, které dobyly Konstantinopol. Poté již řecký oheň díky nástupu palných zbraní ztrácel svůj význam a tajemství přesného složení bylo ztraceno. Podle dcery císaře Alexia I., Anny, se slavný řecký oheň skládal ze síry, smůly a tekutiny z neznámé dřeviny.
Zdroj: Encyklopedia Brittanica, GILLESPIE, Alexander. A History of the Laws of War: Volume 2: The Customs and Laws of War with Regards to Civilians in Times of Conflict
Tagy