Autor fotografie: Bernard Gotfryd, public domain|Popisek: Idi Amin
Byl jedním z nejkrutějších afrických diktátorů. Idi Amin vládl ve funkci prezidenta Ugandy více než 8 let. Během jeho vlády bylo zabito odhadem asi 300 000 lidí, někteří byli zavražděni, druzí zas prostě zmizeli. Amin byl znám jako výstřední člověk s podivnými rituály a možná ještě s podivnějšími tituly, kterými se nechal oslovovat. Některé zdroje o něm navíc uvádějí, že by kanibal.
Amin se narodil v roce 1924 (některé zdroje uvádějí rok 1925) na severu Ugandy. Vyrůstal pouze s matkou, nedostalo se mu patřičného vzdělání, o to více byl však fascinován královskými africkými střelci. Poté, co odešel ze školy, která ho nebavila, se přihlásil ke 4. pluku afrických královských střelců. Zde si prosadil svou tvrdost či razanci, ostatně se sportovně realizoval v boxu, stal se rovněž mistrem Ugandy v těžké váze. Jako těžká váha se později choval i v politice, do níž měl brzy mít nakročeno.
V roce 1962 získala Uganda toužebnou nezávislost na Britech, které Amin nesnášel. To na druhou stranu, a Uganda nebyla v výjimkou, otevřelo stavidla nestabilním politickým poměrům. Ugandská politická elita si uvědomovala, že by jí mohl být Amin užitečným pro své nesmlouvavé vlastnosti. Dostává se v 60. letech do čela armády a je využíván na ,,černou práci". Druhá polovina 60. let v Ugandě se nesla ve znamení politického chaosu a nestability. V roce 1966 se dostává k moci Apollo Milton Obote, když provedl státní převrat a prohlásil se prezidentem.
Dne 24. května 1966 pak tato krize vyvrcholila krvavým útokem ugandské armády pod vedením generála Idiho Amina na palác bugandského krále, kterému se však podařilo uniknout do exilu ve Velké Británii, kde za podezřelých fokolností po třech letech zemřel. K tomuto útoku dal pokyn sám Obote, který se snažil zbavit svých politických soupeřů, jímž byl i bugandský král. 8. září 1967 pak vstoupila v platnost nová ústava, která rušila království a Ugandu přeměnila v centralisticky řízený stát.
Zároveň Amin začal cítit šanci na zvrat stále křehkých politických poměrů ve vlastní prospěch, což se mu v lednu 1971 také podařilo, když byl Obote na jedné z konferencí v Singapuru. A nutno konstatovat, že Aminova osmiletka přinesla zemi všeobecný rozvrat, ale byla to i doba stěží uvěřitelných represí, posvěcených právě samotným Aminem. Sláva a moc mu stoupla natolik do hlavy, že se nechal titulovat podivnými tituly jako pán všeho tvorstva, poslední skotský král, jeho Veličenstvo doživotní prezident a jinými, které měly stvrzovat jeho absolutní politickou nadvládu nad Uganďany.
Amin především během svého panování neměl žádné slitování se svými politickými či názorovými oponenty z řad novinářů, justice či intelektuálů. Ty nechal unášet, mučit a vraždit. Někteří pak mizeli beze stopy. O Aminovi koluje řada fantaskních historek, z některých však jde až mráz po zádech. Své soupeře měl nechat svými komandy krmit krokodýly či jim uřezávat hlavy. Nařídil zavraždit arcibiskupa, ministra vnitra či nepohodlné generály. Objevovaly se čas od času také báchorky o tom, že sám Amin je kanibal, ale to se nepodařilo věrohodně doložit. Nicméně vyloučit to nelze při jeho výstředním stylu života. Amin byl rovněž otevřeným antisemitou, Izrael přímo z duše nenáviděl, čile podporoval palestinský terorismus.
Aminova vláda se tedy nesla v duchu ostrých represí, která šla navíc ruku v ruce s neutěšenou ekonomickou situací. V roce 1978 zastavily USA obchodování s Ugandou, čímž ovšem africká země přišla o významné zisky, protože do USA směřoval vývoz kávy. Amin nechal například vyhnat ze země poměrně početnou asijskou populaci, čímž ochromil na druhé straně chod důležitých podniků, kde se Asiaté uplatňovali.
Objevily s tím související negativní vlivy, Uganďané prchali hromadně do Tanzánie a jiných zemí, protože se báli o své životy a náladového vládce. To však Amina začalo znepokojovat a nařídil, zřejmě už ze zoufalství, útok právě na Tanzánii, kterou obvinil z diverzních aktivit proti němu. Nicméně Tanzánie se hodlala bránit a naopak provedla invazi do Ugandy a s pomocí exilových činitelů Amina svrhla.
Aminův účet je vskutku děsivý - odhaduje se, že ze jeho vlády bylo zabito kolem 300 tisíc lidí, uvádějí se však i podle některých zdrojů i vyšší čísla, zhruba 500 tisíc. Amin uprchl nejprve do Libye a pak do Saúdské Arábie, která mu poskytla azyl. Svých činů nelitoval, naopak vždy měl připravenou pečlivou obhajobu, proč došlo ke konkrétním represivním činům.
Do Ugandy se vrátil po Aminově pádu i Obote, nicméně s chaosem, který vyvrcholil za Amina, se nedokázal vypořádat, naopak jej znovu svrhla o pět let později armáda. Amin dožil v Saúdské Arábii, kde v roce 2003 umírá. Jeho dědictví je tragickým dokladem dokonale nezvládnutého ega, velikášství a přecenění vlastních schopností, na což doplatily stovky tisíc nevinných Uganďanů.
Zdroj: history.com