Richard Ira Bong - ostýchavý na zemi, nebojácný ve vzduchu. Na nejúspěšnější letecké eso si ani Japonci nepřišli

Richard Ira Bong byl nejúspěšnějším leteckým esem amerického letectva všech dob. Své konto zatížil 40 sestřelenými japonskými letouny.

Americké letectvo mělo ve svých řadách mnoho špičkových pilotů či leteckých es. Nejlepším byl Richard Ira Bong, mladík, kterého doboví pamětníci popisovali jako ostýchavého a introvertního muže, který se však ve vzduchu měnil ve dravce. Bong se narodil v roce 1920 a byl nejstarším z devíti dětí. Jeho život změnil rok 1928, když jako osmileté dítě viděl přelétat prezidentův letoun nad domem své rodiny. Od té doby věděl, že se chce stát pilotem a zasednout za knipl letadla.

,,Prezidentská zkušenost" malého Richarda přiměla stavět si zatím vlastní modely letadel, zajímal se aktivně o letectví a dějiny aviatiky. Na univerzitě byl frekventantem civilního leteckého kurzu a v roce 1941 si začal plnit sen, když vstoupil do amerického letectva jako kadet. Brzy se zjistilo, že letectvo má ve svých řadách mimořádně talentovaného mladého muže, což dokazoval pravidelně během výcviku.

Pochvalně se o něm vyjádřil jeden z jeho instruktorů, kapitán Barry Goldwater, který o Bongovi prohlásil, že byl velmi bystrým a nadaným studentem. Již na začátku roku 1942 byla Bongovi udělena hodnost nadporučíka a mladý nadšenec do létání začal udivovat svými povedenými kousky i jako akrobat. V začínající válce však měly ostré testy teprve přijít. Bong byl ale na ně velmi doře připraven.

Nejprve se stal členem 49. stíhací peruti, 14. stíhací skupiny na letišti Hamilton Field v Kalifornii. Nicméně důležitým předělem v jeho začínající kariéře byl fakt, že se v září 1942 dostal k 9. stíhací peruti, která vešla do historie jako Létající rytíři (,,Flying Knights"). Posléze Bong, jehož oblíbeným letounem se stal P-38 Lighting, sestřelil první dva japonské stroje - jeden letoun japonské Micubiši A6M „Zero“ a jednu Nakadžimu Ki-43 „Oscar“, za což mu byla udělena Stříbrná hvězda. A další úspěšné sestřely na sebe nedaly dlouho čekat. V březnu 1943 se Bong vrátil ke 49. stíhací peruti. V červenci se mu podařil husarský kousek, když sestřelil čtyři nepřátelské letouny a vysloužil si tím Kříž za vynikající službu (DSC).

Bong pak začal poměrně rychle ,,nabalovat" další vzdušná vítězství, a do dubna 1944 zaznamenal 24letý pilot již 27 zářezů. Byl povýšen do hodnosti kapitána, posléze majora. Během filipínské kampaně v prosinci 1944 pak dosáhl 40 vítězství, a to již byl mimořádný počin, který si sám o sobě zasluhoval další vyznamenání. V prosinci 1944 měl Bong tu čest dostat prestižní Medaili cti, kterou mu osobně předal generál Douglas McArthur. Bong se ocitl v mladém věku na vrcholu sil, stal se vynikajícím, respektovaným leteckým esem, navíc zůstal vždy skromným.

Na začátku roku 1945 byl Bong přemístěn z rozhodnutí spojeneckého velitelství Tichomoří do zázemí. Protože měl nyní Bong více času, v únoru 1945 si vzal Bong svou přítelkyni Marge. Létat chtěl Bing i dál, proto přijal nabídku, aby se stal zkušebním pilotem u společnosti Lockheed. Testoval nové proudové letouny P-80 Shooting Star na Burbanském letišti v Kalifornii, a novými stroji byl fascinován.

Nicméně pak zasáhl do Bongova života osud. 6. srpna 1945 mu během startu vysadila palivová pumpa a jeho P-80A výrobního čísla 44-85048 začalo ztrácet výšku. Náhradní pumpa buďto nefungovala nebo ji Bong zapomněl zapnout. Z neovladatelného letadla se mu sice podařilo vyskočit, byl však příliš nízko na to, aby se jeho padák stihl otevřít. Nečekaná událost se odehrála na pozadí shození první atomové bomby na Hirošimu 6. srpna 1945 a zaplnila prakticky všechny noviny.

Pro jeho kolegy i nadřízené byl Bongova smrt, kdy končila druhá světová válka, šokem. Bong dokázal přežít mnoho vzdušných bitev během své krátké, ale intenzivní kariéry, ale jeho život ukončila nešťastná nehoda. Jeho pohřbu se zúčastnily tisíce lidí, což jasně manifestovalo, jaký význam měl Bong pro americké letectvo, a nejen pro ně.


Zdroj: historynet.com, Wikipedia