Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: MiG-23
V roce 1989 to měl být pro plukovníka Nikolaje Skuridina rutinní testovací let nad Polskem. Nicméně události nabraly zcela jiný směr a skončily tragédií.
4. červenec 1989. Zkušený pilot Nikolaj Suridin, který se právě vrátil z dovolené, byl se svým letounem MiG-23 na rutinním testovacím letu nad Polskem. O zhruba 1 000 kilometrů dál na západě, v Belgii, to měl být obyčejný den pro 19letého farmáře Wima Delaera, jaké už zažil opravdu mnoho. Nemohl vědět, že to bude poslední den jeho života.
Suridin předpokládal, že testovací let osudného dne proběhne v pořádku, to se však mýlil. Po startu z letecké základny Bagicz blízko města Kołobrzeg začal mít jeho MiG-23 vážné problémy s motorem, k nimž se přidalo i nefunkční přídavné spalování. Skuridin si uvědomil, že je otázkou okamžiku, kdy motor selže, a informoval dispečera o svém úmyslu se katapultovat.
Pak událost nebraly zcela nečekaný spád. Po úspěšné katapultáži však motor letounu začal nečekaně opět fungovat, stabilizovala se výška a řízení stroje, který pokračoval v nastaveném kurzu, převzal autopilot. Nyní již nepilotovaný letoun tak nabral směr západní Německo, člena NATO, a tedy sovětského nepřítele.
Letoun, nikým nepilotovaný, vzbudil na západě patřičný rozruch. Nicméně po narušení prostoru Západního Německa, nebyl nakonec letoun sestřelen, i když se již stíhačky k tomu připravovaly, protože nebyl vyzbrojen na to, aby představoval nebezpečí. Pokud by byl stroj nakonec sestřelen, představovalo by to však velké nebezpečí pro civilisty, protože MiG-23 prolétal hustě obydlenou oblastí. Předpokladem bylo, že letoun, který začal klesat a docházelo mu palivo po dlouhé cestě čítající 900 kilometrů, dopadne poblíž města Lille, pozdější propočty pak ukázaly, že stroj se zřítí na poli v neobydlené oblasti někde v Belgii, což nebylo vyhodnoceno jako bezprostřední hrozba pro civilisty.
Jenže osud nakonec rozhodl jinak. MiG-23, jemuž došlo palivo, totiž dopadl na jednu budovu na farmě ve vesnici blízko města Kortrijk, kde pracoval Wim Delaere, a pohřbil jej nemilosrdně zaživa. Byl jedinou obětí tohoto bizarního incidentu. Za něj se mimochodem omluvil sovětský vůdce Michail Gorbačov, který za neštěstím, které mohlo dopadnout hůř, vyjádřil politování. Sovětský svaz potom zaplatil Belgii jako kompenzaci 685 000 dolarů, a tím měla být nehoda zapomenuta. Ne přirozeně u rodiny Delaerových. Na druhé straně incident nezhoršil vztahy Sovětského svazu se Západem, protože obětí incidentu byla ,,jen" jedna osoba.
Zdroj: history.com