Ritter von Trapp – c.k. ponorkové eso něchtělo mít s Hitlerem nic společného

Rakousko-uherské námořnictvo disponovalo během první světové války 27 ponorkami. V žebříčku úspěšnosti spolu soutěžily SM U-4 Rudolfa Singuleho, SM U-14 rytíře von Trappa a SM U-15 a U-28 Eugena Hudečka.

SM U-4 byl čtvrtý do služby zařazený člun, jemuž velel brněnský rodák Rudolf Singule, který potopil kromě válečných lodí také několik francouzských a italských nákladních lodí s vojenským materiálem v celkové tonáži 22 679 BRT. SM U-14 byla původně francouzskou ponorkou spuštěnou na vodu v roce 1912, ukořistěnou rakousko-uherským námořnictvem a nasazenou proti původním majitelům a jejim spojencům. Potopila celkem 11 lodí s celkovou tonáží 47653 BRT. Jejím velitelem byl rytíř von Trapp, což byl nejen mimořádný námořník. O prvenství s ním soupeřil další český rodák Zdenko Eugen Hudeček, pozdější velitel Československého vojenského loďstva, který velel člunům U-15 a U-28.

Georg Ludwig Ritter von Trapp a zrod U-Boot-Waffe

 

Georg Ludwig Ritter von Trapp se narodil v chorvatském Zadaru v rodině fregatního kapitána Augusta Johanna, rytíře von Trapp, v roce 1880. Synek, se potatil a ve čtrnácti letech nastupuje na námořní akademii ve Fiume (dnes Rijeka), a mj. se zde také učí hrát na housle. V roce 1900 nastupuje službu na později proslulém chráněném křižníku SMS Zenta a na jeho palubě zakouší první válečné situace během boxerského povstání v Číně. V květnu 1903 je fregatním poručíkem (podporučíkem) a začíná se zajímat o ponorky, novou slibnou zbraň moderního námořnictva.

Když pak v roce 1908 vzniká v rámci císařsko-královského námořnictva U-Boot-Waffe, hlásí se mezi prvními a již o dva roky později v hodnosti poručíka velí svému prvnímu člunu, kterým je SM U-6, šestá z rakousko-uherských ponorek, která vstupuje do služby 1. července 1910. Jde o ponorku třídy U-5 s výtlakem 240/273 tun, dlouhou 32 metrů, širokou pouhé 4 metry, a schopnou vyvinout rychlost 10,75 uzlu díky naftovým motorům na hladině a skvělých 8,5 uzlu s elektrickým pohonem pod hladinou, kde je také schopna urazit vzdálenost bezmála 90 km. Nese dva torpédomety ráže 450 mm a čtyři torpéda. Posádku tvoří v těchto skromných začátcích pouhých 19 mužů. Trapp bude velitelem U-6 do roku 1913. Za války šťastným zásahem torpéda potopí francouzský torpédoborec Renaudin, ale později uvízne v protiponorkové síti a vlastní posádka ji potopí.

Dva úspěchy ponorky SM U-5

 

Rytíř von Trapp ponorky v červenci 1913 na více než dva roky ponorky opouští a velí torpédovému člunu 52, ale v dubnu 1915 dostává velení ponorky SM U-5, na níž se účastní devíti bojových misí a daří se mu potopit dvě nepřátelské válečné lodě: na konci dubna 1915 v Otrantském průlivu zasahuje dvěma torpédy patrolující francouzský obrněný křižník Léon Gambetta, který se do deseti minut potápí s velkou většinou posádky i kontradmirálem Sénèsem: zahyne 648 námořníků a zachráněno bude jen 137 dalších. Druhou obětí byla italská ponorka Nereide třídy Nautilus v jednom z prvních meziponorkových střetnutí – Italové svým torpédem U-5 minuli, Trappovo je poslalo ke dnu. Nikdo nepřežil. Za potopení křižníku byl navržen na Rytířský kříž vojenského řádu Marie Terezie, který ovšem dostane až po válce.

Francouzská Curie třídy Brimaire se stává SM U-14

 

V roce 1912 spustili Francouzi v Toulonu na vodu ponorku třídy Brumaire pojmenovanou Curie. Byla výrazně větší než rakousko-uherské ponorky třídy U-5 (výtlak 397/551 tun, 52 m délky, 5,4 m šířky), rychlejší (na hladině až 13 uzlů) a vyzbrojená jediným torpédometem, ovšem se zásobou osmi torpéd. Posádku tvořilo 29 mužů. Curie byla první francouzskou ponorkou, která byla nasazena v Jaderském moři. V prosinci 1914 se pokusila proniknout do hlavní rakousko-uherské základny Pula. Uvízla ovšem v protiponorkových sítích a byla napadena a potopena torpédoborcem SMS Magnet a torpédovým člunem 63 T. Cennou kořist ovšem císařsko-královští na dně v hloubce 39 m dlouho nenechali. Člun byl vyzdvižen, opraven a zařazen do služby jako SM U-14. Merci beaucoup.

Od října 1915 do ledna 1918 byl jejím velitelem rytíř Trapp. Zprvu tedy neměli mnoho příležitostí a/nebo štěstí, ač za štěstí lze považovat, že v únoru 1916 úspěšně přežila útok hlubinnými pumami a ač těžce poškozená, vrátila se na základnu. Při opravách dostala silnější motory a věž německého typu, větší nádrže prodloužily její dosah až na 12 tisíc km (bezmála čtyřnásobek původního výkonu). A od dubna do října 1917 zažila období velmi bohaté na kořist. Při jedné příležitosti také využila svého francouzského původu a s francouzskou vlajkou a mávající posádkou unikla možnému útoku francouzského letounu.

Rytíř von Trapp v Hitlerově Kriegsmarine sloužit nechtěl

 

Nejcennějším úlovkem U-14 byla italská nákladní loď Milazzo s výtlakem 11477 tun, patrně největší nákladní loď tehdejšího světa. Celkem si rytíř von Trapp připsal na velitelském můstku U-14 11 potopených lodí (řeckou, francouzskou, britské a italské) o celkovém výtlaku 47653 BRT. U-14 byla po válce vrácena v rámci reparací Francii, dostala zpět své staré jméno a sloužila do roku 1928. Zdenko Hudeček, další z rakousko-uherských ponorkových es, potopil na U-15 a U-28 celkem 11 lodí s výtlakem 45360 BRT.

Rytíři von Trapp Němci po anšlusu nabídli vstup do Kriegsmarine, ale neměli štěstí, protože starému mořskému vlkovi nevoněla jejich státní ideologie. Odmítl a než ho stihli postihnout, opustil Rakousko a přes Itálii se i s rodinou dostal do Spojených států, kde uspěli jako Trapp Family Singers a koncertovali až do roku 1957 (vznikl o nich film a v Japonsku i animovaný seriál). Rytíř von Trapp sám zemřel již v roce 1947 ve Vermontu.

Zdroj: Georg von Trapp, To the Last Salute: Memories of an Austrian U-Boat Commander