Autor fotografie: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Karel_Svoboda_Defenestrace.jpg|Popisek: defenestrace
Třetí pražskou defenestrací bylo zahájeno české stavovské povstání v roce 1618.
Úředníci poklidně pracovali ve své komnatě, když tu najednou se rozletěly dveře a do pokoje se vřítila skupina šlechticů v čele s protestantem Jindřichem Matyášem Thurnem. Ten v tmavém pokoji, kam dopadalo pouze pár prvních slunečních paprsků, pronesl: „Viléme Svatavo z Chlumu a Košumberka a Jaroslave Bořito z Martinic, jste shledáni vinnými ze zrušení majestátu. Jste nepřáteli stavů i obecného dobrého a odbojníky království Českého. Budete odsouzeni k smrti vyhozením z oken vaší pracovny.“ Zprvu pobaveným místodržícím ztuhl úsměv na tvářích a začali protestanty na kolenou prosit o holý život. Ti však neměli slitování, popadli prvního šlechtice a vyhodili jej z okna. A tak se následně stalo i s druhým ministrem a jejich písařem. Všichni byli za hlasitého křiku vyhozeni z druhého patra Pražského hradu. Tato významná událost, která je v českých dějinách brána jako důvod pro rozpoutání největšího konfliktu své doby, třicetileté války, se stala 23. května roku 1618, tedy na den přesně před 400 lety.
psali jsme: Před 370 lety byla osvobozena Jihlava ze švédského sevření. Městu vládl krutý plukovník
Když v lednu roku 1612 zemřel král Rudolf II., který se pomocí svého Rudolfova majestátu snažil víceméně uklidnit spor mezi katolickou a protestantskou šlechtou, na jeho místo nastoupil jeho bratr a ortodoxní katolík Matyáš Habsburský. Majestát zaručoval svobodu vyznání pro celé území Českého království. Královská města, šlechtici, ale i jejich poddaní si mohli svobodně vybrat své náboženství a dokumentem byla potvrzena i Česká konfese, tedy vyznání víry českých nekatolických stavů. Není divu, že byl majestát trnem v oku nového katolického panovníka.
Za Matyášovy vlády bylo ze strany panovníka a katolických stavů děláno všechno pro to, aby byla moc protestantů co nejvíce oslabena. Již v roce 1617 bylo stavy odsouhlaseno, že se novým českým králem po Matyášově smrti stane také ortodoxní katolík a bojovník proti reformaci Ferdinand Štýrský. Protestantské stavy pro Ferdinanda také hlasovaly, ale pouze pod podmínkou, že bude do budoucna plně respektován a uznáván Rudolfův majestát a Česká konfese. Již brzy se však mělo ukázat, že přislíbení uznání těchto dokumentů ze strany Matyáše a pak i Ferdinanda měla být pouze léčka.
V březnu roku 1618 začaly poměry v zemi nepříjemně vřít. Nejdříve se v březnu se sešly stavy, které měly projednávat, zda by podle Rudolfova majestátu a pravidla „cuius regio, eius religio“ (koho země, toho víra) měly být zavřeny dva kostely postavené protestanty na katolické půdě. Protestantská šlechta na to následně reagovala svoláním obranného sjezdu do Prahy. Pokud se šlechta ať už katolického či kališnického vyznání cítila utlačována druhou stranou, mohla podle Rudolfova majestátu svolat sjezd, na kterém měla veřejně bránit a obhajovat svá práva. Král Matyáš však toto setkání zakázal, jelikož ho nepovažoval v této situaci za opodstatněné. V zemi se zvedla vlna nevole a král se na poslední chvíli snažil rozhodnutí o zákazu změnit na odklad celé akce. Už bylo ale pozdě. Protestanté byli již velmi nespokojení a ve dny neuskutečněného sjezdu nechali po pražských kostelích veřejně rozhlásit, aby se Pražané připravili na události, které nyní budou probíhat.
psali jsme: V bitvě u Nikopole Zikmund Lucemburský a křižáci selhali
Za původce nápadu zrušit protestantský sjezd byli považováni královi místodržící (v podstatě ministři) Vilém Svatava z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic. Dne 22. května se hlavní zástupci protestantské aristokracie sešli v Praze a vzájemně se dohodli na dalším postupu. Nazítří hned brzo ráno se skupina šlechticů doprovázená hloučkem pěších, ale i malou jízdou vydala na Pražský hrad ztrestat otřesné místodržící. Když skupina vedená Jindřichem Matyášem Thurnem vtrhla do Hradu, okamžitě se vydala k jeho Starému královskému paláci, kde byly kanceláře místodržících. Jaké bylo překvapení, když místo čtyř místodržících byli přítomní pouze dva, Vilém Svatava a Jaroslav Bořita, a jejich písař Filip Fabricius. Nad třemi velezrádci Českého království byl pronesen provizorní soud a byly vyneseny rozsudky smrti vyhozením z okna paláce.
Prvním z defenestrovaných byl Jaroslav Bořita, který při pádu stačil pronést pouze modlitbu: „Ježíši, Marie, slitujte se“ a následně dopadl dolů. Nějaký ze zúčastněných protestantů pobaveně pronesl: „Schválně, jestli mu ta Marie pomůže“, ale když se podíval z okna a viděl živého Martinice, řekl překvapeně: „U všech svatých! Ona mu pomohla!“ Dále následoval Vilém Svatava, který si při pádu o římsu ošklivě zranil hlavu a písař Fabricius. Kupodivu všichni pád z poměrně velké výšky kolem 16 – 20 metrů přežili. Podle dobových zdrojů jejich pád zbrzdil odpad, který se pod okny hromadil. Dnešní historici se domnívají, že je zachránil spíše prudký svah. Písař co nejrychleji utekl na dnešní Malou stranu a oba místodržící se jen tak tak dobelhali na do komnat manželky Viléma z Rožumberka, krásné Polyxeny, která zraněné ošetřila a pečovala o ně. Jaroslav Bořita ještě toho dne uprchl do Bavor.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Survival - jak se chovat, abyste přežili v pustině nebo džungli? A kam se schovat před teroristickým útokem? S námi víte více