Rudolf vzal roha aneb sestřelení Ptáčka

02. 06. 202216:30

foto: RAF, Wikimedia Commons, volné dílo/Spitfire 222. Squadrony

Deset dní poté, co byl JG 26 sestřelen beznohý Wing Commander Douglas Bader, se o útěk pokusil i další spojenecký pilot.

Zatímco Baderovi se s protézami uprchnout nepodařilo, práskli ho Francouzi, Čech měl větší štěstí. Sgt Rudolf Ptáček sloužil u 222. Squadrony, zvané též triple two, a v podvečer v 17.40 šel do vzduchu v rámci ochrany Circusu 82, který měl za cíl vylákat do vzduchu německé stíhače a zničit je. Cílem pouhých 6 Blenheimů 107. Squadrony bylo tradičně nádraží v Hazebroucku. Problém přišel na cestě zpět, kdy byla 222. Squadrona napadena ve výšce pouhých 12,000 stop ze slunce.

Dobré je, že víme, kdo jej dostal, přičemž se zachovalo i hlášení o sestřelu. Oblt. Johannes Schmid si oprávněně nárokoval Spitfire jako své 24. vítězství. Tehdy sloužil u štábní Staffel JG 26 Schlageter. Spitfire sestřelil východně od Saint-Omer v 19.55 ve výšce od 4000 m až na zem. Překvapil jej a nejdříve udeřil z boku a poté zezadu, kdy provedl 5-7 útoků, přičemž vypálil 60 granátů z MG 151/20 a 360 kulek ze svých dvou kulometů MG 17.

V bojovém hlášení je uvedeno i sériové číslo a označení Špačkova letounu, byť trochu chybně. Nešlo o P8284, ale o P8244/ZD-G, což byl tzv. koupený Spitfire, označený Wigan & District. Dále z Abschussmeldungu víme, že pilot přistál na vlastním území 3 km západně od vsi Rubrouck a utekl. Schmid měl na zemi dva vojáky jako svědky, Oblt. Hempela a Ltn. Schradera. Takovéto podrobnosti jsou naprosto unikátní.

Sám Ptáček si před svým sestřelením nárokoval zničení Me 109, což mu bylo po návratu uznáno. Jelikož dostal zásah kanónovou střelou do motoru, musel sednout do pole, kde zmáčkl tlačítko k automatické explozi identifikačního přístroje IFF a pokusil se zbytky kukuřičných klasů založit pod motorem požár. Bohužel, když se vzdálil, jen smutně sledoval, že to moc nehoří a u letadla jsou již dva němečtí vojáci. Odhodil kabát uniformy a nechal si jen kalhoty a košili. Chlapec mu půjčil kolo, na kterém ujel jen pár set metrů, když ho zastavil farmář a pozval k sobě. „Tam jsem se převlékl do civilních šatů, dostal nějaké cigarety a sušenky a řekl mi, abych se vrátil po setmění. Během té doby jsem se potuloval kolem, byl jsem spatřen německými vojáky, ale nevzbudil jsem jejich podezření“.

Po návratu dostal najíst, další oblečení a na kole byl odvezen do jiné obce, kde obdržel falešné doklady. Britskými agenty a místním odbojem organizovaná siť pomocníků fungovala velmi dobře. Další den byl převezen do Saint-Omer, kde se setkal se sestrou, která pomáhala Baderovi v útěku, koupil jízdenku na vlak a zamířil na styčnou adresu Rue de Turenne 1 v Lille. Tam zůstal do 31. srpna, kdy dorazil člen odboje a připravil jej na cestu k hranicím, kam zamířil společně s F/Lt Denise Crowley‑Millingem z 610. Squadrony, sestřeleným 21. srpna, a Sgt Adolfem Pietrasiakem z polské 308. Squadrony. Ten byl sundán při Circusu 82, jako Rudolf.

Cestovali skrz celou Francii přes Béthune, Abbeville, Paris, Noyers do neokupované Vichy, pak do Valençay, Châteauroux, Toulouse, Marseille, Narbonne, Perpignan, La Rocque až ke španělské hranici. Skupinka to byla poněkud větší, protože zahrnovala ještě tři vojáky a polského kadeta Henryka Stachuru. K překročení čáry došlo v noci z 6. na 7. září, ale hned 8. byl Rudolf zatčen ve Figueras. Byl převezen do Barcelony, kde pobýval 10.-13. srpna a poté v Saragose 13.-15. srpna. Až do 31. října byl nucen trávit čas ve známém táboře v Miranda del Ebro, než britské úřady vyjednaly návrat.

Z Madridu byl přesunut 1. prosince do Gibraltaru, kde se organizovaly přelety nebo plavby lodí, což bylo daleko bezpečnější. Zde 30. prosince nastoupil na palbu lodi SS Batory a 5. ledna 1942 dorazil do skotského Gourocku, což byl přístav západně od Glasgow. Bohužel, jeho návrat k létání neměl mít šťastný konec. Němci jej nakonec přece jen dostali.

Autor: Mgr. Tomáš Bouzek, vojenský historik

Zdroj: history.com