Autor fotografie: Harry Pot, CC0|Popisek: Cantacuzino předvádí své schopnosti v letounu Bücker Bü 133
Constantina Cantacuzina řadíme mezi stíhací esa druhé světové války. Na tom by nebylo nic výjimečného, kdyby Cantacuzino nebyl zároveň rumunským princem.
Cantacuzino se narodil v roce 1905 v Bukurešti. Pocházel z aristokratické rodiny, jejíž původ sahal až do časů Byzantské říše. Byl sportovně nadaný a vyzkoušel si v mládí několik sportů. Hrál tenis či hokej a dokonce byl načas jmenován kapitánem rumunského hokejového týmu.
Od mládí jej také lákala letadla a brzy se z něho stal zapálený letec, který začínal svou kariéru v akrobatických závodech. Na stroji Bü 133 Jungmeister vyhrál několik akrobatických závodů a stal se profesionálním pilotem letecké přepravní společnosti LARES.
Po vstupu Rumunska do války v roce 1941 se stal pilotem 53. stíhací perutě, které byly vybaveny stíhačkami Hurricane Mk I. Do 31. října 1941, kdy byl demobilizován, dokázal sestřelit během nasazení na frontě čtyři nepřátelská letadla.
Po pádu Oděssy Rumuni stáhli část svých frontových jednotek do zázemí a tam putoval také Cantacuzino. Skončil zase v LARESu, ale dělal všechno proto, aby mohl zpět na frontu. To se mu splnilo až 26. dubna 1943, kdy byl přiřazen k 7. stíhací skupině vyzbrojené moderními letouny Bf 109G. Na tomto stroji získal Cantacuzino množství vítězství, za která byl Němci vyznamenán Železným křížem 1. třídy.
V říjnu 1943 Cantacuzino onemocněl a nějaký čas strávil v nemocnici, kde se postupně zotavoval. Do aktivní služby se vrátil v únoru 1944 v 7. stíhací skupině, s níž byl vyslán na frontu do Moldavska. Zde se mu podařilo dosáhnout několika úspěšných sestřelů sovětských strojů.
V srpnu 1944 se stal Cantacuzino velitelem 9. stíhací skupiny, kde nahradil kapitána Alexandru Şerbănesca. Rumunské stíhací eso bylo poté pověřeno zvláštním úkolem - měl dopravit amerického podplukovníka Jamese Gunna, který byl nejvýše postaveným zajatcem v Rumunska, na leteckou základnu v italském městě Foggia. Cantacuzino učinil Gunnovi zajímavou nabídku: ,,Pokud jste ochoten letět v břiše Messerschmittu, vezmu vás do Itálie,“ A tak se také stalo.
Problém však představoval akutní nedostatek místa v Cantacuzinově Messerschmittu Bf 109 se dva lidé prostě nevešli. Jediné řešení bylo vymontovat velkou radiostanici, která byla umístěná v zadní části trupu stíhačky za pilotem a do vzniklého prostoru si lehl „cestující“. Pak vyvstal problém i s označením letadla. S původními znaky rumunského letectva by zřejmě byli oprávněně považováni za nepřátelské letadlo a sestřeleni prvními Američany, na které by narazili. Palubní kanóny a kulometu Bf 109 byly ovšem pro jistotu plně nabity municí. Během letu se mohlo stát cokoliv. Na trup Messerschmittu tak byly z boku namalovány dvě velké americké vlajky. Na křídla z obou stran americké hvězdy. Všechno se dělalo rychle, provizorně a tomu odpovídal i výsledek. Chyběly také jakékoliv mapy, takže Gunn musel na papír namalovat celou oblast z hlavy na papír. Mapa byla na světě.
Aristokrat za kniplem stíhačky si připsal během druhé světové války okolo 60 sestřelů. Po válce létal zase v LARESu, ovšem nový komunistický režim mu postupně zabavil jeho majetky. Cantacuzino nakonec uprchl do Španělska (některé zdroje říkají, že do Itálie a později Francie). Zažil bouřlivý život, rozvedl se a znovu oženil, živil se jako akrobatický pilot, zbankrotoval, létal dokonce s práškovacím letadlem. Zemřel 26. května roku 1958 ve věku 53 let při operaci.
Zdroj: ww2aircraft.net, radiodixie.cz