Začátek 20. století nebyl pro romanovské impérium příliš šťastný. Ekonomické problémy, sociální nepokoje cloumaly kdysi mocnou říší. Navíc armáda byla nucena bojovat s expanzivním Japonskem v Koreji a Číně. To celé podtrhla nešťastná ruská flotila a incident u Dogger Banku roku 1904.
Vavříny bitev s Otomanskou říší ověnčený admirál Makarov zahynul v minovém poli i se svou vlajkovou lodí Petropavlovsk a 679 námořníky a zbytek ruské flotily trčel uvězněn v přístavu Port Artur. Na záchranu uvězněných lodí byla vyslána Baltská flotila agilně přejmenovaná na 2. tichomořskou eskadru. Okolo Velké Británie skrz Středozemní moře a Suezský průplav se vydala nesourodá flotila admirála Rožestvěnského tvořená dílenskými loděmi, křižníky a bitevními loděmi, které byly za bouřlivého moře nestabilní tak, že podle některých zdrojů nesměly vyvěšovat vlajkoslávu. Posádky lodí byly podobnou tragédií.
Flotila za obrovských zmatků vyplula 16. října 1904 a vyplutí bylo doprovázeno povídačkami o rychlých torpédových člunech, které Japonci skryli podél dánského pobřeží a v norských fjordech.
Nezkušené, nervózní a ,,patřičně paranoidní" posádky ruských lodí připluly v noci 21. října k mělčinám Dogger Banku v Severním moři asi 100 kilometrů od pobřeží Velké Británie. Ve vodách bohatých na ryby se v mlze pohybovaly britské rybářské lodě, o kterých neměla ruská flotila ponětí.
Psali jsme
13. března roku 1881 byl oblíbený car Alexandr II. zavražděn levičáky z ilegální skupiny Vůle lidu (Narodnaja Volja), po výbuchu bomby na mostě...
Ruské hlídky zahlédly světla a světlice (Britové je vypálili, aby o nich Rusové věděli a neudělali nějakou hloupost), což bylo nahlášeno jako příchozí palba japonských lodí a ruská flotila se pustila do svého soupeře. Silné světlomety bitevních lodí se snažily v mlze najít nepřítele a lodě, které toho moc neviděly zahájily palbu. Během několika minut dostal křižník Aurora několik zásahů pod čáru ponoru a byli zabiti dva námořníci. Bitevní loď Orel vypálila během 25minutové „bitvy“ 500 granátů různých ráží a nic netrefila, naopak inkasovala několik zásahů od jiných ruských lodí! Díky palbě dalších ruských lodí ale ke dnu šla anglický rybářská loď Crane a další byly těžce poškozené.
Když zmatení Rusové zjistili, co se stalo, ukončili palbu, ale pro několik Britů již bylo pozdě. Jediné, co zachránilo ostatní lodi od osudu Crane, byla očividná neschopnost Rusů cokoliv dalšího trefit.
Psali jsme
Hořký konec lodi HMS Prince of Wales předznamenal konec bitevních lodí jako hlavních plavidel námořních svazů.
Velká Británie zuřila a Royal Navy se vydala stíhat ruskou flotilu v kanálu La Manche a vzhledem k tomu, že podepsala dohodu s Japonskem, byla zde reálná možnost střetu Royal Navy s Rusy. Rusové si tak možná mohli ušetřit 27 000 kilometrů cesty a útrap, než šli ke dnu v bitvě s japonskou flotilou.
Rusové tvrdili, že paniku způsobila možnost skrytí japonských torpédovek mezi rybářské lodě a po nezávislém vyšetřování v Paříži ruská strana zaplatila odškodné ve výši 66 000 liber. Horší ale bylo, že ke skáze odsouzené flotile byl Brity upřen vstup do Suezského průplavu a ta tedy musela obeplout celý africký kontinent, než se střetla s osudem v osobě japonského Nelsona, admirála Heihačiró Tógóa.
Zdroj: warhistoryonline.com
Tagy