Ruští bolševici vyvraždili Romanovce ze strachu

Ruští bolševici vyvraždili Romanovce ze strachu
Popisek: Mikuláš II. s rodinou
17 / 07 / 2018, 16:30

Dne 17. 7. 1918, před 100 lety, byla bolševiky popravena rodina posledního ruského cara Mikuláše II. z rodu Romanovců, kteří vládli v Rusku nepřetržitě od roku 1613. Ve změti kulek vražedného čekistického komanda zahynul car, jeho žena Alexandra Fjodorovna, čtyři dcery a následník trůnu Alexej. Musela však rodina opravdu zemřít, nebo představovala pro nastupující vládu bolševického teroru skutečné nebezpečí pro jejich vládu?

Ač si to do té doby málokdo dokázal představit, vláda nenáviděného Mikuláše II. skončila po 23 letech ve víru únorové revoluce v roce 1917. Mikuláš podepsal 2. 3. 1917 abdikační listinu ve prospěch svého bratra Michaila Alexandroviče, ten se však hned druhý den tohoto titulu vzdal. Nová prozatimní vláda v čele s A. Kerenským nechala cara a jeho rodinu internovat v Carském Sele a poté v sibiřském Tobolsku. Tam žila rodina v relativním blahobytu až do vypuknutí bolševické revoluce v říjnu 1917.

psali jsme: Nové dokumenty potvrzují odpovědnost bolševiků za vraždu cara

Lenin cara a jeho režim upřímně nenáviděl. Sám vůdce bolševické revoluce (sám ji však skutečně řídil V. A. Ovsejenko) přišel v roce 1887 o svého bratra, kterého popravili za pokus o atentát na Alexandra III., otce Mikuláše II. Od té doby Lenin usiloval o svržení carismu pokud možno násilnými prostředky a sledem mohutných protivládních demonstrací. To se sice nepodařilo v roce 1905, ale únorová revoluce otevřela pro ruské bolševiky cestu k moci, protože prozatimní vláda byla slabá a nedisponovala účinnou brannou mocí. Vojáci totiž byli v té době až do podepsání Brestlitevského míru (3. 3. 1918) na frontě.

psali jsme: Carského oblíbence Rasputina museli zabít dvakrát

Po násilném uchopení moci bolševiky bylo jasné, že osud posledních Romanovců visí na vlásku. I přes kontakty Mikuláše ve Velké Británii, kde žili jeho příbuzní, se brzy ukázalo, že cesta z Ruska není za daných okolností možná. Lenin ovšem nebyl od začátku přesvědčen o použití ,,rychlé" cesty, jak se rodiny definitivně zbavit, a dokonce si pohrával s myšlenkou, že s ní uspořádá politický monstrproces, aby se lidem ukázalo na domnělé i skutečné hrůzy carské vlády. Trockij byl zpočátku také pro uspořádání takového soudu, posléze svůj názor změnil. V dubnu 1918 bylo rozhodnuto, že carská rodina se přesune do Jekatěrinburgu do domu tzv. zvláštního určení (Ipatěvův dům).

Hlavně Lenin se při svých úvahách, jak naložit s rodinou, obával toho, že ji mohou osvobodit čeští legionáři. Jejich cílem však primárně bylo ovládnutí Transibiřské magistrály, a když bylo definitivně rozhodnuto o popravě cara a jeho rodiny, tak by to v žádném případě do Jekatěrinburgu nemohli stihnout. A hlavně - vůbec netušili, že se tam carská rodina nachází. Přesto paranoidní strach bolševiků v tomto případě převládl. Lenin se bál, že pokud by k osvobození rodiny teoreticky došlo, tak by to bolševiky v očích světové veřejnosti zcela zdiskreditovalo, a tomu chtěl bolševický vůdce za každou cenu zabránit.

psali jsme: Před 100 lety vypukla v Rusku únorová revoluce. Svrhla nenáviděný carismus

Lenin, Trockij, Sverdlov a někteří soudruzi z uralské oblasti tak přišli s podnětem na vyvraždění rodiny. Tím byl její osud v podstatě zpečetěn. Dne 17. 7. 1918 přišlo do Ipatěvova domu čekistické komando v čele s J. Jurovským, které mělo tento čin vykonat. Pod záminkou, že má dojít ke společnému focení, odvedla popravčí četa rodinu do sklepa a pak téměř ihned zahájila zběsilou palbu, po níž zemřela postupně celá carská rodina, její lékař, kuchař a komorníci. Těla zavražděných byla spálena, polita kyselinou a hozena do připravené šachty.

Až teprve v roce 1991 byla těla exhumována a důstojně pohřbena v kryptě katedrály svatého Petra a Pavla v Petrohradu. V roce 2000 prohlásila pravoslavná církev Mikuláše II. a jeho rodinu za svaté.

 

Nepřehlédněte na Security magazínu: Survival - jak se chovat, abyste přežili v pustině nebo džungli? A kam se schovat před teroristickým útokem? S námi víte ví

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace