Autor fotografie: screenshot Youtube|Popisek: Ryszard Siwiec
59letý Polák Ryszard Siwiec, po němž je pojmenována v Praze i ulice, se zapálil 8. září 1968 na varšavském Stadionu Desetiletí. Byl první živou pochodní.
Protest proti okupaci Československa pěti státy Varšavské smlouvy mnoho lidí vyjádřilo jinými než politickými prostředky. Veřejnost se seznámila s doté doby neznámým fenoménem sebeupalování. Jan Palach, student Filozofické fakulty, chtěl sebeupálením tím protestovat proti okupaci své země, nastupující normalizaci a letargii společnosti, do níž upadla po 21. srpnu. Po něm se upálil Jan Zajíc a Evžen Plocek, kteří se též nesmířili s ,,dočasným" pobytem sovětských vojsk na československém území.
psali jsme: Každá doba potřebuje své symboly, říká v rozhovoru pro Security magazín historik Michal Stehlík
Fenomén sebeupálení však prostupoval i dalšími zeměmi východního bloku - na Slovensku se upálil Michal Lefčík, v Maďarsku se upálil Sándor Bauer za to, že jeho země rovněž vpadla do Československa, Vasyl Makuch byl Ukrajinec, který nesouhlasil s tím, že se Ukrajina podílela na okupaci. Živých pochodní však bylo daleko více, akorát nejsou ještě řádně zdokumentovány.
Otec pěti dětí, antikomunisticky naladěný Ryszard Siwiec se rozhodl ke stejnému činu, ale měl v tomto směru smutné prvenství. Siwiec ostře nesouhlasil s vpádem varšavské pětky do Československa před 50 lety. Přemýšlel, při jaké příležitosti by mohl dát připravovaným drastickým činem najevo svůj nesouhlas. Nejlepší příležitost k tomu skýtaly celostátní dožínky, které se konaly 8. září 1968 na varšavském Stadionu Desetiletí. Tam nechyběla polská komunistická ,,věrchuška", přibližně se v ten den tam nacházelo asi 100 000 diváků.
psali jsme: Zemana rozhořčil článek o invazi 1968 na ruském webu, hodlá se ohradit
Siwiec ještě před svým činem namluvil na magnetofon své poselství a svět se měl dozvědět o důvodech jeho činu a také o tom, že militaristický Sovětský svaz se připravuje na třetí světovou válku. Na stadionu se pak polil rozpouštědlem a zapálil. Šokovaní lidé pak slyšeli, jak Siwiec křičí v plamenech, že protestuje tímto způsobem proti okupaci Československa. Několik lidí ho pak uhasilo, ale Siwiec utrpěl popáleniny na 85% těla a jeho šance na přežití tak byly mizivé. 12. září 1968 zemřel.
Tajná policie se snažila jeho čin, který byl politicky motivovaný, všemi způsoby ututlat, což se podařilo až do roku 1969, kdy polská redakce Rádia Svobodná Evropa odvysílala posluchačům zprávu o Siwiecově činu. To byl rozdíl proti případu Jana Palacha, jehož pohřeb byl velmi sledovaný, samozřejmě pod všudypřítomným dohledem Státní bezpečnosti.
psali jsme: Vojenské cvičení Šumava bylo předzvěstí sovětské okupace Československa
Prezident Václav Havel pak v roce 2001 posmrtně vyznamenal Siwiece Řádem Tomáše Garrigua Masaryka prvního stupně. Siwiec se tak stal ve východním bloku první živou pochodní, která chtěla dát najevo jasný nesouhlas s okupací Československa. Jestli jeho oběť byla zbytečná, či nikoliv, je už věcí další diskuse.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Technologie - nejnovější ,,vychytávky" ze světa vědy a techniky. Od futuristických zbraní až po bojové drony. S námi víte více