Autor fotografie: Airforce.ru / Public domain|Popisek: Bělenkův Mig v Japonsku
6. září 1975 sovětský pilot Viktor Ivanovič Bělenko unesl Mig-25 do Japonska. Bělenko díky svému dárku v podobě přepadového, legendami obklopeného stíhače Mig-25 získal azyl v USA a byl pro něj zřízen svěřenecký fond a získal práci konzultanta a pedagoga.
Jeho stroj se vrátil do SSSR až po 67 dnech ve třiceti bednách, protože byl pečlivě prozkoumán americkým týmem odborníků na základně Wright-Patterson v Ohiu. Tento letoun způsobil v sedmdesátých letech paniku na straně NATO, protože z radarových základen umístěných v Turecku přicházely zprávy o rychlostech okolo 4 000 km/h!
Pro USA bylo přistání Bělenka na japonském letišti v Hakodate dárkem opravdu nečekaným. Během analýzy byla například zjištěna odolnost stroje proti EMP pulzům, protože radar i avioniku využívaly vakuové elektronky! Pulz radaru Smerč-A má výkon 500kW a spuštěn na zemi zabije na několik metrů malé zvíře.
Bělenko pocházel z proletářské rodiny a vypracoval se až na pilota u elitního útvaru. Jeho oddanost straně a vlasti byla podle všeho přetvářkou a tento muž o Brežněvův stát očividně nestál a to i přes to, že mu nikdy žádné styky se západní rozvědkou dokázány nebyly. Podle vlastních slov už nechtěl žít v zlaté kleci, a proto se z ní rozhodl uletět.
Na útěk se připravoval minimálně od roku 1972, odkdy bombardoval vedení žádostmi o převelení ke specifickému letadlu – Migu-25. Tyto stroje operovaly z letišť poblíž státních hranic, z Rostova by se dostal do Turecka či Íránu, ze Sokolivky do Japonska. Zatímco jiní piloti na Dálný východ nechtěli, Bělenko se na něj těšil.
6. září se do úniku pustil, do letadla si vzal občanský a řidičský průkaz, inženýrský diplom. Díky malému doletu supervýkonného stroje volil nejkratší cestu do Japonska, aby unikl radarům, letěl těsně nad mořskou hladinou. Přistání s posledními zbytky paliva nebylo zrovna ukázkové a Bělenko vyjel z dráhy a zastavil se málem na dálnici. Americký ministr zahraničí Kissinger se dozvěděl o tomto „dárku“ při cestě do Francie a ihned potvrdil udělení azylu, stejně jako tehdejší prezident Ford.
Technické specifikace MiGu 25
MiG-25 byl zařazen do služby v roce 1970. Nicméně každá mince má dvě strany a nejinak tomu bylo i u MiGu-25. Ten měl vlastní problémy, které se ukázaly být většími, než se původně zdálo. Především stroj neměl dobrou manévrovatelnost, což se projevovalo zvláště v nízkých výškách. Byl také moc těžký, i když byl schopen letět rychlostí až Mach 3.2, mohla tato rychlost nevratně poškodit jeho motory, takže praktická rychlost letounu byla ,,jen" Mach 2.8. Tento záchytný stíhací či průzkumný letoun pak postrádal výkonný radar, potřebný k samotné likvidaci amerických bombardérů či špionážních letounů.
MiG-25 je velké letadlo. Je 23,82 metru dlouhý a rozpětí jeho křídel je 14,01 metru. Hmotnost prázdného letadla je plných 20 tun, nejvyšší vzletová téměř 37 tun. Je to způsobeno nejen velikostí letounu, ale i použitím oceli jako základního kovu konstrukce. Při vysokých rychlostech se totiž povrch letounu zahřívá na velmi vysoké teploty, které vydrží jen velmi málo materiálů. Západní konstrukce to řešily použitím lehkého titanu, ovšem Sověti titan v MiGu použili jen ve výjimečných případech.
Reakce SSSR byla neočekávaně prudká. Kolem Japonska kroužily sovětské stíhače, do výsostných vod japonského císařství dokonce vpluly válečné lodě SSSR, ale na místě už byl americký tým, který se na letadlo vrhnul a začal zkoumat jeho technologie.
Pilot Bělenko byl postaven před japonský soud, osvobozen a po odmítnutí nabídky KGB se vrátit zmizel do Spojených států, které byly celou dobu jeho cílem. Padouch, nebo hrdina? Američanům ušetřil milióny dolarů, SSSR způsobil významné škody. O kvalitě letounu svědčí i poznámky výzkumného týmu, které zůstaly na součástkách vrácených do SSSR, slova dobrý či velmi dobrý byla prakticky na všem.
Zdroj: Wikipedia