S obrovskou sekerou a plnovousem - Napoleonovi sapéři byli ozdobou svých regimentů

S obrovskou sekerou a plnovousem - Napoleonovi sapéři byli ozdobou svých regimentů
Autor: Boucqouy, Le Passepoil (1939)|Popisek: Sapéři pěších jednotek v roce 1809
30 / 01 / 2021, 16:00

Slovo sapér (sapeur) vzniklo ze slova sapa (sape), což je při obléhání útočný zákop určený k přiblížení se k nepřátelskému opevnění, a především toto obléhací dílo, ale i mnohá další, a obranná, případně mosty, měli i sapéři napoleonských válek za úkol během válečného tažení konstruovat, případně ničit, a využívali k tomu rozličného nářadí, jímž jsou vybaveni od seker, přes lopaty, krumpáče k pilám. Nyní ovšem nebude řeč o ženijním vojsku, v němž kromě sapérů sloužili také minéři a pionýři, ale o sapérech pěchoty a jezdectva francouzské armády přelomu 18. a 19. století. Ozdobě svých pluků. Mohutných a zkušených vojácích, často zdobených plnovousem, a u pěchoty třímajících mohutnou tesařskou sekeru, odznak své výjimečnosti, pracovní nástroj a v případě potřeby i účinnou zbraň v boji zblízka.

Jak se dočteme v Bardinově Slovníku pozemního vojska, u francouzské pěchoty bylo již v roce 1710 zřízeno v každém pluku šest tabulkových míst pro tzv. porte-outils, nosiče nářadí. Ordonance z 19. ledna 1747 pak stavěla v každé granátnické rotě deset soldats porte-haches, vojáků-nosičů sekery; a 19. dubna 1766 jiná ordonance nařizuje pro válečný stav ustavení dvou soldats charpentiers, tedy vojáků-tesařů, v každé fyzilírské rotě. O rok později je ordonance z 25. dubna 1767 nařizuje vybavit silnou sekerou, šavlí, která měla na opačné straně od ostří pilu, a vybavit zástěrou z černé kůže a medvědicí bez štítku, o něco nižší, než byla medvědice granátnická. Na sedm let zanikají v roce 1771, ale polní ordonance z 28. dubna 1778 jejich existenci obnovuje. Mezi roky 1780 a 1791 pak jsou označováni jako „sapéři“ (sapeurs), a existují v mírovém i válečném stavu.

Obnoveni budou až za konzulátu. Jednak v rámci granátnického pluku konzulární gardy dekretem z 8. září 1800, a jednak u řadové (a zřejmě i lehké) pěchoty, pro něž ovšem až do 18. února 1808 chybí v organizačních předpisech explicitní zmínka. Nechybí ovšem v předpisech o výstroji; 26. října 1801 je určeno, že nosí zástěru ze silné ovčí kůže, sekeru a medvědici bez štítku, a oběžníkem z 29. srpna 1804 jsou vyzbrojeni musketonem a bajonetem (bude jim odebrán v roce 1818). Kromě toho nosí těžký tesák, který na zadní hraně čepele má, podobně jako v roce 1767, pilu. Maršál Soult nařídil sapérům pod svým velením rozkazem ze 17. července 1804 nosit ve službě musketon s nasazeným bajonetem na zádech a na pravém rameni pak sekeru, ostřím vpřed.

O jejich počtu a administrativním zařazení lze spekulovat, a definitivní jasno přináší císařský dekret z 18. února 1808, který hovoří o 4 sapérech v každé granátnické rotě, a všem sapérům pluku pak velí vybraný kaprál-sapér (caporal-sapeur).

Sapéři byli vybíráni z granátníků nejvyšších postav. A mnohem více než tesaři pluku byli jeho ozdobou. Patřili spolu se signalisty a hudebníky k tzv. tête de colonne, čelu kolony (myšleno při defilé), a u mnohých pluků oblékali specificky barevné uniformy, jimiž se odlišovali od ostatního mužstva. Při boji proti opevněním, především polním, a ve vsích či městech samozřejmě své sekery využít mohli dobře. Své nástroje mohli použít při uvolňování cesty, odstraňování překážek, apod. Většinou nosili plnovous, který jim byl tolerován, nikoli předepsán. Na rukávech nosili symbol zkřížených sapérských seker.

Zmínit je třeba také sapéry jezdectva, protože své sapéry měly i jezdecké pluky, a sice dragouni, karabiníci, husaři a jízdní myslivci.

Provizorní jezdecká ordonance z 23. září 1804 hovoří o 10 sapérech v dragounském pluku, z nich jeden brigadýr (desátník) a jeden maréchal-des-logis (četař). Organizační předpisy o nich nehovoří, podobně jako u pěchoty, a to ani 30. října 1808 při obecné reorganizaci kavalerie. U některých pluků byli zachováni, a to v počtu osmi mužů, náležících k elitní rotě pluku (1. rotě 1. eskadrony). Podle oběžníku z 23. července 1802 byli poddůstojníci vybaveni kosířem, a třetina sapérů sekerami, třetina krumpáči a třetina lopatou. Že byly nástroje skutečně vydány, je možné, ovšem stejně tak je pravděpodobné, že se jich sapéři rychle zbavili jako přebytečné a nepotřebné zátěže. Podobně jako u pěchoty defilovali v čele pluku. Praxi dragounských pluků napodobily také pluky karabiníků, a některé pluky husarů a jízdních myslivců. Sapéři kavalerie byli někdy vyzbrojeni kopím.

Nejproslulejší byli ovšem sapéři císařské gardy. A jejich velitel, který se honosil titulem "první sapér Francie". První sapér Francie byl podle všech předpisů popisujících složení sboru gardových pěších granátníků seržantem. Podle Luciena Rousselota byli sapéři ustaveni po dvou v každé granátnické rotě dekretem z 8. září 1800, tj. celkem 32 sapérů, z nich jeden kaprál-sapér a jeden seržant-sapér. Toto uspořádání je potvrzeno dekretem z 8. března 1802 a nadále na něm již nebylo nic měněno, a to ani po vytvoření 2. pluku v roce 1806, jež bylo de facto jen rozdělením každého batalionu na dva, ani po následném sloučení pluků v roce 1808 a opětném vytvoření nového druhého v roce 1811; seržant i kaprál byli i nadále jen u prvního pluku, a celek defiloval jako jeden sbor v čele za všemi 32 sapéry, hudbou a bubeníky.

Za povšimnutí z hlediska organizace gardových sapérů stojí, je, že ustavujícím dekretem císařské gardy z 29. července 1804 získali zařazení či postavení kaprála. A to aniž by nosili kaprálské hodnostní označení, jež nadále patřilo jen kaprál-sapérovi. Sapéři tedy byli nadřízení gardovým granátníkům a jejich postavení odpovídalo gardovým kaprálům. Kaprál-sapér gardy tím získal postavení mezi kaprálem a seržantem, pro seržant-sapéra se nic neměnilo. Potvrzuje to i tabulka stanovující žold příslušníků sboru, kde je žold seržant-sapéra stejný jako žold seržanta granátníků, žold kaprál-sapéra je vyšší než žold kaprála, a žold sapéra odpovídá žoldu kaprála granátníků.

V pořadí prvním Prvním sapérem Francie byl Dominique Gaye-Mariole, narodil se 27. prosince 1767 a službu nastoupil ve 24 letech 1. února 1792 jako dobrovolník 2. mysliveckého batalionu des Hautes Pyrénées. Podle různých pramenů měřil mezi 1,90 m a 2,10 m. Díky tomu byl již 1. dubna jmenován tambor-majorem. Bojoval v Itálii, kde byl několikrát zraněn, sloužil u Anglické a u Rýnské armády. Dne 6. prosince 1800 byl přijat do sboru pěších granátníků Konzulární gardy a 22. prosince 1801 byl povýšen na seržanta sapérů; 5. února 1804 dostal Čestnou legii z Napoleonových rukou, který mu řekl: „Voici une pour l’Indomptable“, „tady jedna pro Nepoddajného“.

Prošel taženími 1805, 1806, 1807 a byl s gardou i v roce 1808 ve Španělsku. Do penze odešel v únoru 1810 (ale zabojoval si ještě v roce 1814 v jižní Francii proti Wellingtovi jako dobrovolník).

V bitvě u Arcole měl zachránit život generála Bonaparta. Byl neobyčejně silný a existuje historka, podle níž u Tylže pozdravil projíždějícího Napoleona těžko uvěřitelným způsobem: měl odložit musketon, chopit se hlavně vedle stojícího 4liberního Gribeauvalu a dát s ní k poctě zbraň (hlaveň 4liberního kanónu váží 350 kg). Napoleon se měl zastavit, oslovit ho jménem a zeptat se ho, jak pozdraví za ním jedoucího cara. Mariole mu měl odpovědět, že vezme opět do ruky musketon a pozdraví ho musketonem, protože pro cara to bude stačit. Pravděpodobnější hypotéza je, že šlo o jednoliberní kořistí kanónek (113 kg), historku potvrzuje i baron Larrey ve svých pamětech, jako siláka však uvádí sapéra jiného jména („Jean-Baptiste Bernadotte“, tedy jmenovce maršála).

Zdroj: Bardin, Dictionnaire de l'armée de terre; Rousselot, L'Armée française, ses uniformes, son armement, son équipement; napoleon-series.org; austerlitz.org

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace