Saddám Husajn se obával amerického jaderného útoku během války v Perském zálivu

Saddám Husajn se obával amerického jaderného útoku během války v Perském zálivu
Popisek: Ilustrační obrázek F-117
24 / 09 / 2019, 10:00

Dokonce ještě předtím, než jeho režim napadl 2.srpna 1990 Kuvajt, obával se irácký diktátor Saddám Husajn možnosti odvetného angloamerického jaderného útoku na Irák. A obával se z dobrého důvodu. Washington skutečně naznačil, že jaderné zbraně mohou být ve hře.

"Já vím, že jestli to bude těžké, pak Američané nebo Britové použijí proti mně atomové zbraně a stejně tak i Izrael," řekl Husajn svým poradcům měsíc předtím, než jeho vojáci napadli Kuvajt. Vyplývá to z analýzy hodin a hodin iráckých zvukových záznamů provedených Centrem pro výzkum konfliktů (CCRC).

"Jediné, co mám, jsou chemické a biologické zbraně a budu je muset použít," dodal Husajn. "Nemám jinou alternativu."

Je ironií, že ochota Saddáma Husajna uvažovat o rozmístění svých nejaderných zbraní hromadného ničení byla hlavním důvodem, proč Američané uvažovali o nasazení vlastních zbraní hromadného ničení.

V dubnu 1990 irácký diktátor otevřeně vyhrožoval "spálením poloviny Izraele" chemickými zbraněmi v případě izraelského útoku na Irák.

Husajn byl také připraven napadnout saúdská a izraelská města svými raketami Scud. Všechny střely byly vyzbrojeny konvenčními výbušnými hlavicemi. Podle CCRC která zdokumentovala a přeložila interní irácké diskuse, Saddám Husajn uvažoval o nasazení chemických hlavic pouze v případě nejvyšší nouze.

Před zahájením operace Pouštní bouře 17. ledna 1991, varoval americký ministr James Baker iráckého ministra zahraničí Tarika Azíze před použitím biologických nebo chemických zbraní. Baker iráckému ministru připomněl, že Spojené státy mají prostředky k přesné odplatě a odstranění iráckého režimu.

David Palkki, který se podílel na výzkumu CCRC, potvrdil, že Bagdád učinil praktické kroky ke zmírnění následků případného jaderného útoku na Irák již v době před válkou v Zálivu, kdy trénoval masivní evakuaci Bagdádu a dalších měst v přípravě na jaderné útoky.

"Iráčané rozptýlili své síly, aby bylo těžší zničit je jadernými zbraněmi," dodal Palkki. "Zdá se mi jasné, že se Saddám obával jaderné odvety."

Když začala válka v Perském zálivu, Husajn jako odvetu proti koaličním náletům na Bagdád odpaloval konvenční rakety Scud na Tel Aviv a Rijád.

19. ledna 1991 Američané zahájili obrovský letecký útok zaměřený na vyřazení iráckého jaderného výzkumného zařízení Tawaitha poblíž Bagdádu, sídla jaderného reaktoru Osirak, který byl již předtím bombardován Íránci a Izraelci.

Skupina Q Strike se skládala z 56 F-16, které vypustily neřízené bomby Mark-84 na jaderné zařízení a další cíle v Bagdádu. Útok se setkal s těžkou iráckou protivzdušnou obranou, dvě F-16 byly sestřeleny a Tawaitha zůstala v provozu. Následný útok F-117 o tři dny později také nedokázal jaderné zařízení zničit.

V důsledku toho plánovači amerického letectva přidělili 48 F-117 na úkol s jediným cílem - zničit jaderné zařízení. F-117 udeřily během následujících 32 dnů na cíl sedmkrát. F-117 v průběhu těchto útoků vypustily 66 bomb, což vedlo zpravodajské služby k závěru, že zařízení Tawitha bylo vážně poškozeno.

Husajn se zcela jasně obával, že by Američané mohli používat vlastní zbraně hromadného ničení proti Iráku, pokud by Irák použil chemické a biologické zbraně.

V květnu 2010 Baker objasnit, zda měl v úmyslu naznačit Tarikovi, že by Amerika mohla napadnout Irák jadernými zbraněmi. "Samozřejmě, varování bylo dostatečně široké, aby zahrnovalo použití všech druhů zbraní, které Amerika tehdy vlastnila."

Přesto však nejasná hrozba zafungovala. "O několik let později, když byl Saddám Husajn zajat a vyslýchán, na dotaz proč nepoužil své chemické zbraně, si vzpomněli na podstatu mého prohlášení k Azízovi v Ženevě," řekl Baker.

"Nebylo rozumné používat takové zbraně v takovém druhu války s takovým nepřítelem," řekl Tarik Aziz pro PBS v roce 1996. Moderátor se zeptal, zda chtěl Aziz naznačit, že by Amerika mohla zničit Irák atomovou bombou.

A odpověď? "Můžete si udělat vlastní závěry."

 

Zdroj: NI

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace