foto: Vytvořeno pomocí AI/Ilusatrativní obrázek
Představte si, že by první kroky lidstva na Měsíci nebyly provázeny ikonickou větou Neila Armstronga, ale ohromnou atomovou explozí viditelnou ze Země. Zdá se to jako scénář z vědecko-fantastického filmu? Ve skutečnosti se jednalo o reálný plán, který Spojené státy zvažovaly během studené války.
Po vypuštění Sputniku v roce 1957 Spojené státy pocítily naléhavost dohnat a překonat Sovětský svaz v kosmickém závodě. Americký projekt Vanguard selhal, což jen zvýšilo tlak na Spojené státy, aby ukázaly svou sílu. Projekt A119 byl odpovědí na tuto výzvu a odpálení jaderné bomby na Měsíci mělo ukázat, že USA mají nejen technologickou převahu, ale i odvahu provést něco neuvěřitelného. Podle History.com bylo hlavním cílem především zastrašit Sovětský svaz a přesvědčit celý svět, že Amerika je stále na špičce technologického vývoje.
Sputnik nejenže způsobil „Sputnikovou krizi“, ale také zpochybnil americkou technologickou dominanci. Americké veřejnosti i vedení bylo jasné, že musí přijít odpověď, která by všem ukázala, kdo má navrch. Proto se zrodila myšlenka odpálit jadernou bombu na Měsíci. Výbuch by byl viditelný přímo ze Země a pozemšťané by ho tak viděli „v přímém přenosu". Podle Marka Piesinga z BBC by nejdříve přišel šok v podobě exploze a světla. Poté, už jen nový kráter, který by navždy připomínal tuto událost. USA by se v očích světa staly neohroženým lídrem kosmických závodů. Tajný Projekt A119, byl přitom oficiálně označen poměrně nevinně, jako „Studie lunárních výzkumných letů".
Jak naplánovat jaderný výbuch na měsíci ? Projekt A119 !
Projekt vedl Dr. Leonard Reiffel, který povolal k sobě několik předních vědců, včetně Gerarda Kuipera a mladého Carla Sagana, který se později proslavil jako vědec a popularizátor vědy. Sagan, tehdy student na Chicagské univerzitě, měl za úkol vypočítat velikost a viditelnost prachového mraku, který by výbuch vytvořil. Výzkum zahrnoval simulace i modelování. Jeho výpočty byly klíčové pro úspěch projektu a ukázaly, jak důležitý byl mladý vědec již na počátku své kariéry „Potřebovali jsme vědět, jak bude exploze vypadat ze Země,“ vzpomínal Reiffel.
Právě saganovy výpočty měly zajistit, že výbuch bude dostatečně velkolepý, aby byl viditelný z naší planety, což mělo zajistit ohromující psychologický efekt. Vědci věřili, že pokud by bylo možné vytvořit dostatečně velký prachový mrak viditelný ze Země, svět by byl ohromen americkou technologickou převahou a v jejich očích se stanou jasným vládcem vesmíru. Podle Patricka Lynche měl tento plán nejen technické, ale především i psychologické cíle – ukázat světu, že Spojené státy jsou schopny dosáhnout neuvěřitelných věcí, a tím zastrašit Sovětský svaz. Poměrně netradiční ukázka moci.
Konec projektu A119 a etické dilema
Projekt A119 měl být realizován odpálením jaderné bomby na Měsíci během úplňku. Místo výbuchu mělo být na terminátoru, linii mezi světlem a stínem na měsíčním povrchu, aby sluneční světlo osvětlilo prachový mrak a vytvořilo tak dramatický efekt. Nicméně projekt byl zrušen v roce 1959, když si armáda uvědomila možné důsledky. Radioaktivní zamoření měsíčního povrchu by mohlo ohrozit budoucí kosmické mise a potenciální kolonizaci Měsíce. „Byl jsem zděšen, že se něco takového vůbec zvažovalo“ prohlásil později Reiffel.
Etické otázky spojené s tímto projektem ukazují, jak daleko byly mocnosti ochotny zajít ve své snaze o dominanci, aniž by plně zvážily důsledky svých činů. Zničit povrch Měsíce a kontaminovat ho radioaktivitou bylo něco, co mohlo mít nezměrné následky pro budoucí generace. Vědci tehdy diskutovali i o možnosti, že by výbuch mohl změnit orbitální dráhu Měsíce, což by mělo nepředvídatelné důsledky pro Zemi. Navíc existovala obava, že pokud by raketa selhala a vrátila se na Zemi, mohlo by to mít katastrofální důsledky.
Odhalení projektu A119 v 90.letech
Projekt A119 zůstal utajený až do konce 90. let, kdy spisovatel Keay Davidson při výzkumu života Carla Sagana pro jeho biografii objevil tuto neznámou kapitolu. Odhalení vyvolalo smíšené reakce, od fascinace po zděšení nad tím, jak daleko byly mocnosti ochotny zajít. Tento projekt slouží jako připomínka toho, jak tenká je hranice mezi vědeckým pokrokem a potenciální katastrofou. Naštěstí se díky podpisu Smlouvy o částečném zákazu jaderných zkoušek v roce 1963 a Smlouvy o kosmickém prostoru v roce 1967 podařilo zabránit realizaci podobných projektů, které by mohly ohrozit celé lidstvo. Projekt A119 tak zůstává mementem šílenství studené války. Z etického hlediska ho kritizuje historik David Lowry: „Je téměř neuvěřitelné si představit, že první zkušeností lidstva s jiným objektem mimo Zemi mohlo být vypuštění jaderné bomby."
Zdroje: historycolletion.com, history.com, allthatisinteresting.com, newsapceeconomy.ca
Tagy