Samohybné dělo SU-100Y
V prosinci roku 1939 bylo velitelstvím Rudé armády nařízeno vyvíjet samohybné dělo na podvozku T-100. Dalšími verzemi vozidla pak měly být i mostní, muniční a vyprošťovací verze.
Původně měl být do vozidla instalován kanon ráže 152 mm, ale vedení 185. továrny, která na projektu pracovala, přišlo s nápadem na využití námořních kanonů ráže 100 a 130 mm. Nápad i projekt byly schváleny a 8. ledna 1940 zaslány do továrny Ižorskij.
Výsledný typ měl kanon ráže 130 mm B-13, odpružení torzními tyčemi a kvádrovou nástavbu. Ta však byla při vývoji ještě upravena pro lepší nakládání munice. Tyto plány byly později 24. února 1940 opět zaslány do továrny Ižorskij a typ dostal označení SU-100Y (někdy také T-100Y). Výroba prototypu začala 1. dubna 1940 a 14. dubna již byl testován. Zimní válku již ale nestihl.
SU-100Y byl po svém dokončení přesunut do Kubinky, odkud byl v listopadu 1941 odvezen, aby pomáhal v nejkritičtějších chvílích při obraně předměstí Moskvy. Zde bojoval spolu s prototypy SU-14 a SU-14-1 v rámci samostatné dělostřelecké divize pro zvláštní nasazení. Další bojové nasazení není známo. Dnes je dělo vystaveno v muzeu v Kubince, odkud je i tato fotografie.
Technické údaje:
osádka: 6
délka (m): 10,9
výška (m): 3,29
šířka (m): 3,4
hmotnost (t): 64
výkon motoru (k): 890
rychlost na silnici (km/h): 32
rychlost v terénu (km/h): 12
Výzbroj:
1x 130 mm kanon B-13 vzor 1936
3x 7,62 mm kulomet DT (pravděpodobně nestihly být umístěny)
Tagy