Druhý československý prezident Edvard Beneš se dostal v roce 1938 a 1948 do velmi složité situace, která byla těžko řešitelná. Mohl tehdy významněji ovlivnit události? Obstál, či na jeho politickém životopisu tyto tragické milníky českých dějin zanechaly nesmazatelnou stopu?
Dr. Edvard Beneš patří bezesporu mezi naše významné státníky, kteří šli ve stopách demokratických a humanistických ideálů prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Roky 1938 a 1948 však pro Beneše představovaly tu nejtěžší možnou státnickou zkoušku. Byl ne vlastní vinou vmanévrován do událostí, které měly pro českou, respektive československou státnost fatální následky. Mnozí kritikové namítají, že v roce 1938 i 1948 mohl a především měl udělat více pro to, aby nedošlo k politické katastrofě. Jaké měl však Beneš ve skutečnosti možnosti?
Mnichovský diktát byl přijat zradou našich tehdejších spojenců Velké Británie a Francie, které se chtěly na úkor Československa vyhnout za jakoukoliv cenu válce. Proto Československo obětovaly a ještě si k tomu pogratulovaly. Beneš měl v sychravých zářijových dnech roku 1938 dvě možnosti. Buďto se podřídit ultimátu daném signatáři Mnichovského diktátu a odstoupit do 10. října 1938 pohraniční oblasti s více něž 50% německého obyvatelstva Hitlerovi, nebo odmítnout. To by s matematickou jistotou znamenalo vpád hitlerovců do Československa a jistou porážku, i když by byla čestná. Pokud by došlo k válce, podle mnoha historiků a odboníků by následný protektorát nad porobeným státem měl ještě genocidnější povahu, než jak jej známe v letech 1939 - 1945.
psali jsme:Mohli jsme se v září 1938 bránit?
Pokud bychom bojovali, znamenalo by to velké komplikace v úsilí o obnovu Československa v předmnichovských hranicích, a vůbec obnovu suverénního státu. Francie s Británií by svorně prohlásily by, že Československo mohlo za válku a je ,,vředem" uprostřed Evropy. Beneš byl tak v podstatě postaven do neřešitelné situace a musel volit mezi dvěma zly.
Mnozí kritikové mu také vyčítají, že po přijetí Mnichovského diktátu ,,utekl" do zahraničí a už se nijak nepodílel na vnitropolitickém vývoji. To však bylo možné jen stěží. Autoritativní druhá republika byla již plně ve vleku hitlerovského Německa (ministr zahraničí František Chvalkovský a další) a její politickým étosem byla negace prvorepublikových pořádků a předmnichovského politického systému, který v kritickém okamžiku našich dějin selhal. A hlavní vina za to byla kladena právě Benešovi. Volalo se tak po zjednodušování politického života, když byly povoleny pouze dvě strany. Heslo ,,odbenešit" se stalo běžnou ideologickou výbavou druhorepublikových politiků.
psali jsme: Komunisté se generála Píky báli. Nechali jej proto popravit
Co se týče roku 1948, tam byl v únoru opět Beneš do událostí jako prezident vmanévrován. Ti stejní kritikové poukazují na to, že Beneš pustil komunisty k moci a kvůli němu zde existovala skoro půl století diktatura. Zmínění kritikové však nevnímají dobovou realitu a jasná fakta. Beneš rozhodoval o demisi nekomunistických ministrů v době, kdy komunisté moc prakticky drželi. Byli nejsilnější politickou stranu v zemi, ovládali klíčové mocenské posty, Bezpečnost, zpravodajské složky. Přijetí demisí tak byla v podstatě jen formalita, která nemohla na politickém vývoji nic změnit.
I kdyby Beneš demise 12 demokratických ministrů nepřijal, komunisty by to nezajímalo. Naopak byli připraveni pořádat početné demonstrace za odstoupení Beneše a masově zatýkat nekomunistické politiky, jejich poslance bez ohledu na imunitu. Kromě toho vyhrožovali neomezenou generální stávkou i občanskou válkou. V únoru 1948 tak neselhal Beneš, ale demokratické strany, které ve své naivitě vyklidily pole komunistům.
Léta 1938 a 1948 tak představovala pro Beneše osobní trauma, kterého se nikdy nezbavil. Byl vmanévrován do takové pozice, že musel volit ze dvou zel, která poznamenala národ na dlouhá léta. Beneš tedy neselhal, i když se stal přímým účastníkem tragických událostí. Měl tu ,,smůlu", že byl v obou osmičkových letech prezidentem a že veškerá tíha rozhodování byla přenesena na něho.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Survival - jak se chovat, abyste přežili v pustině nebo džungli? A kam se schovat před teroristickým útokem? S námi víte více